Třezalka skvrnitá se u nás vyskytuje v chladnějších podhorských a horských oblastech, naopak v teplejších neroste vůbec, případně jen výjimečně (tím se liší od třezalky tečkované, která roste v nížinách). Tuhá lodyha je přímá, dole červenohnědě zbarvená. Má 4 lišty, takže na průřezu je čtvercová (třezalka tečkovaná má na lodyze lišty 2, její průřez je kruhový). Proti světlu jsou na listech patrné všechny prosvítající žilky, jež vytvářejí síť (u třezalky tečkované jsou vidět pouze žilky hlavní, ketré se nespojují). Třezalka je jednou z nejznámějších magických bylin. Červenému barvivu, které je obsaženo v květech, se říká krev svatého Jana (hypericin). Zvyšuje citlivost na sluneční záření, proto při užívání třezalky hrozí nebezpečí popálení od slunce.
Použití
Třezalka skvrnitá má stejné využití jako třezalka tečkovaná. Působí jako antidepresivum (při neklidu, úzkosti, psychickém vypětí, lehčích depresích), antibiotikum a kardiotonikum, podporuje látkovou výměnu, čistí krev, léčí nemocné plíce, slinivku břišní i játra, žaludek, záněty, vředy, ekzémy, má silné protizánětlivé účinky, odstraňuje poúrazové otoky, hemoroidy, zlepšuje kvalitu cévních stěn. Zevně i vnitřně je vhodná k léčbě ran (i zanícených), pohmožděnin, zlomenin či naraženin. Aplikovaná dlouhodobě a bez přestávek je základní bylinou při léčbě sklerózy multiplex. Podává se většinou ve formě nálevu, čaje a tinktury. Macerací květů v olivovém nebo slunečnicovém oleji vzniká masážní, případně i vnitřně použitelný hojivý olej jasně červené barvy. Třezalka se pěstuje také jako okrasná rostlina.
Ostatní vlastnosti
Název třezalka je odvozen ze staroslověnského trjezati, což znamená rozdrásat, rozpíchat - tato podobnost se vztahuje k listům třezalky, které vypadají jako rozpíchané.
Barva listu: zelená
Květ: Květenství tvoří chudé a řídké koncové vidlany. Zářivě žluté květy mají velké množství tyčinek, na korunních plátcích jsou černé žlázky, které obsahují červené barvivo.
Plod: tobolka