Popis: Pro lékořici je typický rovný silný stonek a dlouhé kořeny. Pochází ze Středomoří, u nás se začala pěstovat v 16. století. Na jižní Moravě (Mikulov, Bzenec, Hustopeče) zplaněla. Listy jsou na spodní straně plyskyřičně lepkavé. Typickou příchuť lékořice způsobuje anetol, jenž je obsažen i v anýzu, badyánu či fenyklu. Značná sladkost je dána kyselinou glycyrrhizinovou (tzv. lékořicový cukr), která je až padesátkrát sladší než sacharóza.

Výška: 1-1,5 m

Tvar: rozvětvený

List: lichozpeřený, vejčitý, kopinatý, opadavý

Barva listu: zelená

Květ: Květy jsou uspořádány do rovných hroznů.

Barva květu: modrá/fialová

Plod: lusk

Nároky na půdu: propustná, výživná

Nároky na světlo: plné slunce

Nároky na vlhkost: sucho

Atraktivita: květ, vůně, k sušení

Použití: Kořeny lékořice se sbírají na podzim. Nasekají se na malé kousky a rozemelou. Vzniklá hmota se vaří, dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu (pendrek). Látky v rostlině obsažené usnadňující vykašlávání, působí diureticky (v malých dávkách), projímavě, bakteriostaticky a antivirově, proti vzniku žaludečních a dvanáctníkových vředů. Tlumí tvorbu histaminu, který způsobuje většinu alergií. Žvýkání lékořice se doporučuje při odvykání kouření.

Ostatní: Nadměrné užívání extraktu z lékořice může způsobit zvýšený krevní tlak a potlačení močení. Nedoporučuje se stejně jako její dlouhodobé užívání.

Kvetení: červen až červenec