Pro lékořici je typický rovný silný stonek a dlouhé kořeny. Pochází ze Středomoří, u nás se začala pěstovat v 16. století. Na jižní Moravě (Mikulov, Bzenec, Hustopeče) zplaněla. Listy jsou na spodní straně plyskyřičně lepkavé. Typickou příchuť lékořice způsobuje anetol, jenž je obsažen i v anýzu, badyánu či fenyklu. Značná sladkost je dána kyselinou glycyrrhizinovou (tzv. lékořicový cukr), která je až padesátkrát sladší než sacharóza.
Nejdůležitější vlastnosti
Kvetení (červen až červenec)
123456789101112
Nároky na půdu
propustná, výživná,
Listlichozpeřený, vejčitý, kopinatý, opadavý
Atraktivitakvět, vůně, k sušení
Použití
Kořeny lékořice se sbírají na podzim. Nasekají se na malé kousky a rozemelou. Vzniklá hmota se vaří, dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu (pendrek). Látky v rostlině obsažené usnadňující vykašlávání, působí diureticky (v malých dávkách), projímavě, bakteriostaticky a antivirově, proti vzniku žaludečních a dvanáctníkových vředů. Tlumí tvorbu histaminu, který způsobuje většinu alergií. Žvýkání lékořice se doporučuje při odvykání kouření.
Ostatní vlastnosti
Nadměrné užívání extraktu z lékořice může způsobit zvýšený krevní tlak a potlačení močení. Nedoporučuje se stejně jako její dlouhodobé užívání.
Barva listu: zelená
Květ: Květy jsou uspořádány do rovných hroznů.
Plod: lusk