Popis: Fiala šedá, známá také jako fiala letní či lekvoj, pochází ze Středomoří. Ve své domovině má formu trvalky polokeřovitého charakteru, u nás se chová a pěstuje jako letnička, jen výjimečně v teplejších oblastech při mírné zimě přežije do dalšího roku. Většinou se kultivary fial dělí na jednovýhonové a větvené. Pro všechny jsou typické po vanilce omamně vonící květy jasných zářivých nebo jemných pastelových barev. Latinský název Matthiola získala rostlina na počest renesančního botanika Matthioliho, autora známého herbáře.

Výška: 0,2-0,7 m

List: celokrajný, opadavý

Barva listu: zelená, stříbrná/šedá

Květ: Původně čtyřčetné květy vyrůstají v koncových řídkých hroznech. Korunní lístky plnokvětých kultivarů bývají pomnožené přeměnou tyčinek, někdy i pestíků.

Barva květu: bílá, růžová, modrá/fialová, červená, žlutá/zlatá

Plod: šešule

Nároky na půdu: humózní, písčitá, lehká, hlinitá

Nároky na půdu: pH: neutrální

Nároky na světlo: plné slunce

Nároky na vlhkost: vyšší

Atraktivita: květ, list, vůně, snadné pěstování, květy k řezu

Použití: Vyšší jednovýhonové formy fialy šedé se pěstují k řezu. Do volné půdy i k řezu se hodí polovysoké rozvětvené formy. Ještě nižší kultivary lze vysazovat k okrajům letničkových a trvalkových záhonů, do truhlíků nebo jiných nádob. Květy všech letních fial jsou jedlé, chutí připomínají jemné ředkvičky. Dají se s nimi ozdobit obložené chlebíčky, je možné nasekat je do sýrových pomazánek nebo celé zamíchat do zeleninového salátu. Za syrova slouží také jako jedlá ozdoba pečeného masa. Jako řezané květiny jsou letní fialy jedinečné nejen pro svou jemnou vůni. Ve váze vydrží až dva týdny pokud jim ob den vyměníte vodu.

Ostatní: Z výsevu se získají rostliny s květy jednoduchými i plnými, ale sterilními. Semenáčky se od sebe dají velmi dobře rozeznat: plnokvěté formy mají lístky světle zelené, jednoduché fialy jsou s šedozelenými lístky.

Kvetení: červen až srpen