Abyste si v nich udělali jasno a už nikdy se nespletli, oba rody vám představíme, popíšeme druhy, které se u nás pěstují, a seznámíme vás s jejich pěstebními nároky.
Štědřenec: Krásný, ale jedovatý
Do rodu štědřenců (Laburnum), který spadá do čeledi bobovitých, patří nenáročné okrasné stromy nebo keře s trojčetnými, opadavými listy a převislými, naprosto nepřehlédnutelnými květenstvími žlutě zbarvených květů – právě díky nim je štědřenec nazýván zlatým deštěm. V květu vypadají úžasně. V zahradě se uplatní v kombinaci s jinými kvetoucími keři, se zelenými jehličnany nebo jako solitéry. Pakliže máte malé děti, výsadbu štědřenců doporučuji dobře zvážit – jsou to jedovaté rostliny obsahující silné toxiny. Příznaky otravy se projevují do půlhodiny po pozření silnými žaludečními, případně i srdečními problémy. Zvlášť nebezpečná mohou být semena, která mohou být pro děti lákavá na ochutnání.
Štědřenec odvislý, alpský, nebo Watererův?
Nejčastěji se u nás pěstuje štědřenec odvislý, méně často pak štědřenec alpský anebo kříženec obou druhů – štědřenec Watererův (Laburnum x watereri) – jeho asi nejpůvabnějším kultivarem je 'Vossii', pro nějž je typické velmi bohaté kvetení s hrozny květů dlouhými až půl metru. Je to vzpřímený, opadavý keř až strom s výškou 3 až 5 metrů.
Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) je střední keř s rozložitou korunou, dorůstající do výšky kolem tří až pěti metrů. Má tmavě zelené, lesklé listy, podobné jeteli. Převislé, až 30centimetrové hrozny žlutých, velkých květů vykvétají od května do června. Má tvrdé a pevné, ale současně i pružné dřevo, které je velmi dekorativní a vyrábějí se z něj mj. některé díly hudebních nástrojů. V našich podmínkách občas zplaňuje. Je to vápnomilný druh, daří se mu na sušších, slunných a kamenitých stanovištích. Uvádí se, že je plně mrazuvzdorný do minus 29 °C. Obejde se bez řezu, nicméně je-li to potřeba, pusťte se do něj v zimě nebo brzy zjara. Vyhněte se však řezu hlubšímu. K oblíbeným kultivarům patří 'Pyramidale' a 'Yellow Rocket'.
Štedřenec alpský (Laburnum alpinum) se pěstuje vzácněji a na rozdíl od štědřence odvislého vyžaduje kyselou půdu. Dosahuje výšky 5 metrů, jeho kůra je světle zelená až žlutozelená. Pochází z jižní Evropy, Francie a Sedmihradska. Nejčastěji se pěstují kultivary 'Aureum', který je výjimečný tím, že má po celou sezonu, takže i mimo období květu, žlutě zbarvené listy, a kultivar 'Lucidum' se zelenými, velmi lesklými listy, jehož žluté květy jsou malé a tvoří dlouhé hrozny. Dále pak kultivar 'Pendulum', který zaujme tím, že jeho větve mají tendenci převisat. Strom dorůstá 5 až 6metrové výšky při šířce 5 metrů. Květy voní po vanilce.
Štědřence se množí pomocí semen, která je třeba před výsevem krátce spařit, dále roubováním nebo letním očkováním na štědřenec odvislý. K množení štědřence Watererova je možné použít i dřevité řízky, které se řežou v první polovině října. Na podnože štědřence odvislého, případně alpského se roubují i jiné dřeviny, známý je čilimník nebo hlodáš.
Zlatice: Zářivé květy od března do dubna
Zlatice (Forsythia) řadíme do čeledi olivovníkovité a bývají stejně jako štědřence lidově nazývány zlatým deštěm, případně nepravým zlatým deštěm. Jedná se také o opadavé keře, mají jednoduché nebo trojčetné vstřícné listy. Květy jsou zbarveny žlutě, jsou čtyřčetné a kvetou dříve, než se rozvinou listy. Rozlišujeme kolem 11 nebo 12 druhů zlatic, většina se vyskytuje ve východní Asii. Jediným zástupcem Evropy je, jak sám název napovídá, zlatice evropská (Forsythia europaea), původem z Balkánu.
Zlatice se pěstují jako okrasné keře, patří mezi první, které na jaře vykvétají. V době květu se řadí mezi včelařsky významné rostliny. Řežou se do vázy na Velikonoce a stejně tak i na Vánoce – jako barborky vám na rozdíl od třešní vykvetou vždy. Stejně jako štědřence je můžete kombinovat s dalšími okrasnými keři, s jehličnany, uplatní se jako solitéry, ale výborně se hodí i k vytvoření živého plotu, ať už volně rostlého či stříhaného.
Zlatice převislá a další odrůdy. Kterou si vybrat?
Většina druhů má vzpřímený habitus a výšku kolem 2 až 3 metrů. V mohutný keř s převislými větvemi dorůstá zlatice převislá, hodí se proto k výsadbě do teras a svahů. Na opačném konci při výběru najdete i trpasličí odrůdy, maximálně půlmetrové, jež se uplatní především na skalkách či jako půdokryvné, například Forsythia viridissima 'Bronxensis', Forsythia x intermedia 'Mertensiana'. U nás se nejčastěji pěstují kultivary zlatice prostřední (Forsythia × intermedia), převislé (Forsythia suspensa), zelené (Forsythia viridissima) a vejčité (Forsythia ovata). Co se doby kvetení týče, nejdříve kvetoucí jsou zlatice Giraldova a zlatice vejčitá (březen), poté vykvétá zlatice převislá (přelom března a dubna), následně zlatice prostřední, zlatice japonská, zlatice zelená a jejich kultivary (duben).
Jak se starat o zlatice, aby každoročně kvetly?
Zlatice jsou pěstitelsky naprosto nenáročné. Upřednostňují lehké, hlinité půdy s dostatkem vláhy, ale nesmí být příliš vlhké, podmáčené. Daří se jim na slunném, případně lehce zastíněném stanovišti. Stinnému koutu se při jejich výsadbě vyhněte, špatně by kvetly. Zimní období nedělá většině z nich žádný problém, citlivější na pokles teplot je pouze zlatice zelená a její kultivary. Vysazujte je proto pouze na teplé, chráněné stanoviště a poskytněte jim zimní ochranu z chvojí.
Při výsadbě rostliny seřízněte, aby se dobře zahustily. Protože květní poupata jsou vytvořena už na podzim, vyhněte se předjarnímu řezu – o květy byste zbytečně přišli. Keře seřízněte až po odkvětu, a protože kvetou na jednoletých výhonech, odstraňujte jen nejstarší výhony – přímo u země. Tento prosvětlovací, každoročně dělaný řez zajistí, že zlatice vám bohatě pokvete. Pokud si keře chcete sami rozmnožit, nejsnadnější variantou jsou odkopky. Zvolit můžete i řízkování – od druhé poloviny května až do července se dají odebírat zelené řízky (vrcholky letorostů), které rovnou zapíchnete do připraveného substrátu. Dřevnatými řízky z vyzrálých výhonů můžete na jaře množit bujněji rostoucí druhy kromě zlatice převislé. Botanické druhy se mohou množit výsevem.