Každý rybíz má jiné nároky
Rybíz má stejné nároky na půdu jako angrešt. Nedaří se mu v půdách příliš těžkých, příliš suchých nebo naopak s vysokou hladinou spodní vody. Červený rybíz potřebuje půdu dobře zásobenou vláhou se slabě kyselou reakcí.
Černoplodé a bílé rybízy vyžadují kypré a vzdušné půdy s dobrým obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální půdní reakci. Mohou se úspěšně pěstovat i v těžších, hlinitopísčitých půdách; snášejí i malé množství vápníku v půdě. Ani jeden z nich se nehodí na větrná stanoviště, a to především na velmi oslunněné jižní svahy, kde listy předčasně zasychají.
Rozdílný růst, rozdílný řez
Z tohoto vyplývají i zákonitosti řezu a formování keře nebo stromku. Červené a bílé rybízy tvoří plodonosné výhony na starším dřevě. Celkově jsou méně vzrůstné než odrůdy černých rybízů, ale za to přinášejí větší úrodu. Odrůdy červeného a bílého rybízu jsou samosprašné, ale přesto se doporučuje vysazovat společně alespoň dvě současně kvetoucí odrůdy. Životnost keřů či stromků je sedm až osm let.
Černý rybíz na rozdíl od červených a bílých odrůd plodí na přírůstcích jednoletých výhonů. Nejlepší úrodu s kvalitními plody dávají jedno až tříleté keře. Starší exempláře je lepší vyměnit za novou výsadbu.
Odrůdy černého rybízu odolné k padlí a vlnovníku:
Ben Hope je středně pozdní odrůda s pravidelnou, vysokou úrodou, odolná k vlnovníku rybízovému a k listovým chorobám.
Titania je velmi odolná proti padlí americkému a rzi vejmutovkové. K antrakóze je jeho odolnost střední až vyšší.
Viola dozrává v první dekádě července. Potřebuje půdy dobře zásobené živinami, s dostatkem vláhy. Včasný zmlazovací řez a postupné zapěstování nových základních větví je nezbytné, jinak obrost rychle stárne a plodí jen na obvodu keře. Vůči americkému padlí angreštovému a rzi vejmutovkové je středně odolná.
Ojebin snáší i chudší půdy, ale lépe plodí v teplých polohách, kde nedochází ke sprchávání květů. Odrůda je odolná vůči americkému padlí angreštovému.
Rybíz, pěstovaný jako keř
V tom případě ho sázíme do řad vzdálených 2 m od sebe a na vzdálenost 0,8 m mezi keři. Do jamek dáme na dno kompost, příliš dlouhé kořeny sazenic zkrátíme a keř zasadíme hlouběji, než rostl ve školce (asi o 10 cm). U nadzemní části ponecháme tři až pět nejsilnějších výhonů a ostatní odstraníme, aby se keř zbytečně nezahušťoval.
Rybíz, pěstovaný jako stromek
V tom případě je zpravidla štěpovaný na meruzalce zlaté a sázíme jej do sponu osmdesát centimetrů až metr od sebe do řádku vzdáleného 1,5 až 2 m. Vždy vysazujeme o něco hlouběji, než rostl ve školce - zamezíme tím tvorbě výmladků meruzalky. Nesmíme zapomenout na oporu, aby se kmínek při větší násadě plodů neohýbal.
Proti vlnovníku rybízovému stále neexistuje chemická ochrana
Jak škůdce na keři poznáme? Když se na výhonech rybízu objeví nápadně zduřelé, načervenalé pupeny, jedná se pravděpodobně o napadení vlnovníkem rybízovým. Pupeny na jaře hnědnou, neraší a opadávají. Vlnovník je kromě toho přenašečem virových chorob způsobujících postupnou degeneraci keře.
Likvidace škůdce chemickým postřikem není v současné době možná. Přípravek Omite byla stažen z trhu (pro vysokou toxicitu a obsah rakovinotvorných látek), a dosud nebyl žádným jiným nahrazen. Jediný způsob, jak zabránit napadení rybízu vlnovníkem je nepřímá ochrana - vysazovat rezistentní odrůdy.
U keřů zasažených škůdcem napadené výhony odstřihneme a spálíme, ale ani to není záruka, že se vlnovníku zbavíme, neboť nakladená vajíčka okem sotva postřehneme. Nejúčinnější řešení je keře vykopat a spálit.