Krásná ukázka lupenů na třeň, kterými je hlíva charakteristická. Foto: iStock

Krásná ukázka lupenů na třeň, kterými je hlíva charakteristická. | Foto: iStock

Hlíva plicní vám dodá životní energii a posílí imunitu: Kde ji hledat a jak zpracovat?

Hlíva patří mezi dřevokazné houby, je nejen výborná v kuchyni, ale má spoustu zdravotních benefitů, pro které se vyplatí ji zařadit do jídelníčku. Můžete pro ni skočit do obchodu, ale nejlepší je stejně ta, kterou si přinesete z lesa.

Jak poznat hlívu plicní

Existuje řada hlív, které vytvářejí plodnice v různých obdobích roku. Zatímco v chladných měsících roku můžete v lesích najít hlívu ústřičnou, teplé měsíce roku patří její příbuzné – hlívě plicní (Pleurotus pulmonarius). 

Hlíva plicní vs. ústřičná: Rozeznáte je?

Zatímco hlíva ústřičná má šedobéžové až namodralé plodnice, hlíva plicní má klobouk krémově bělavý, smetanový, nebo šedohnědý. Má tvar jako škeble, okraj klobouku je nejprve podvinutý, později ostrý a zvlněný. 

Jde o lupenovitou houbu, její lupeny jsou pružné, středně husté a sbíhají se na třeň, laicky řečeno lupeny přechází na nohu bez výrazného předělu. Při poranění plodnice žloutne, čímž se liší od jiných druhů hlív, a tuhne. Dužina je bělavá, pružná a šťavnatá. 

Třeň je bílý nebo bělavý, postranní, v mládí na bázi plstnatý. Také výtrusný prach je bělavý.

Kdy roste hlíva plicní

Hlíva plicní střídá v růstu hlívu ústřičnou, roste během teplejší části roku. Začíná tedy růst v květnu a její sezona trvá až do listopadu.

Kde roste hlíva plicní

Hlívy rostou v trsech, nejčastěji na dřevě listnatých stromů, ať už jde o vzrostlé stromy, tlející kmeny, pařezy, spadlé větve nebo kořeny. Najdete je například na bříze, buku, habru, vrbě, lípě, třešni, osice,  jeřábu. Výjimečně je můžete objevit i na smrku. Roste v listnatých a smíšených lesích, ale i v parcích a zahradách.

Hrozí záměna?

Hlívu plicní je možné zaměnit s hlívou ústřičnou, ale každý druh upřednostňuje jiné období roku, v pozdním podzimu či brzkém jaru se mohou objevit v lesích oba druhy. Záměna je možná i s hlívou miskovitou, která se v přírodě vyskytuje vzácněji, zejména na dřevě topolů a jilmů a má světle hnědou až žlutavou barvu. Je jedlá, ale patří mezi zranitelné druhy, tedy je lepší ji v přírodě nesbírat. Ovšem prodává se sadba určená k domácímu pěstování. Hlíva plicní je zaměnitelná také za jedlou hlívu dubovou, která má ovšem plstnatý klobouk a vyskytuje se zejména na smrcích.

Další možná záměna hrozí s hlívou ušatou, která roste na jehličnanech. Poznávacím znamením může být nežloutnutí dužiny u starších plodnic a odlišný tvar připomínající ucho. Houba je spojována s řadou fatálních otrav ve východní Asii. K jídlu ji tedy rozhodně nelze doporučit.

Jaké má hlíva plicní zdravotní benefity

Nejstarší zmínky o léčivých účincích houby pocházejí z Číny před 2 tisíci lety. Hlíva osahuje mnoho vitamínů, minerálů a stopových prvků, nejcennější jsou však látky zvané glukany. Používá se k léčbě a prevenci zánětlivých onemocnění, rakoviny a virových onemocnění. Působí protizánětlivě, tedy může pomoci například při léčbě revmatoidní artritidy či kardiovaskulárního onemocnění. Je velmi účinná v boji proti oxidačnímu stresu, který bývá spouštěčem mnoha chorob, snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Má vysoké procento vlákniny a nízkou kalorickou hodnotu, tedy ji ocení všichni, kdo se snaží zhubnout. Byl pozorován i příznivý účinek na růst vlasů.

Zpracování hlívy

Jde o výbornou houbu, která najde uplatnění v kuchyni. Můžete ji použít do směsi na topinky, do polévek, omáček, lze z ní udělat rizoto, směs na těstoviny a tak dále. Ke kuchyňskému zpracování se hodí pouze mladé plodnice, protože staré jsou tuhé.

Doporučujeme

Články odjinud