Jednou ze základních podmínek zdravého a kvalitního bydlení je čerstvý vzduch. Jeho výměna je ale spojena i s možností značných energetických ztrát.
Jak tedy spojit vysoké požadavky na kvalitu vzduchu s ekonomikou provozu domu? Současné technologie a pokrok v uvažování o stavbách nabízí řadu možností. Cestou, jak zajistit přívod čerstvého vzduchu do interiéru, je větrání, které však lze provádět s maximální energetickou šetrností, ale i zcela nehospodárně.
Správné větrání :
- zamezuje tvorbě plísní
- pečuje o zdravé klima bytu
- snižuje náklady na topení
Problémy s „obyčejným“ větráním
Nejběžnější způsob větrání – prosté otevírání oken – je sice nejjednodušší a také němá žádné pořizovací náklady, nese ale také řadu nevýhod. Může jej provádět fyzicky pouze obyvatel bytu, takže nemůže být řeči o jeho regulaci v době nepřítomnosti. V zimním období se kromě znečištěného vzduchu vypouští ven nezanedbatelné množství tepla. Tento způsob větrání v centrech měst nebo v blízkosti rušných komunikací může do bytu zanést spíše nečistoty a smog.
Volba systému
Špatné nebo chybějící větrání způsobuje zdraví škodlivé klima prostoru značně narušující kvalitu života našeho domova. Naopak správné větrání šetří energie a udržuje pěkné životní prostředí, protože čerstvý a suchý vzduch se ohřívá několikrát rychleji než vlhký. Jaký systém větrání tedy zvolit, aby byl co možná nejvhodnější, a to jak z hlediska pořizovacích, tak i provozních nákladů? Otázka energetické výhodnosti totiž bude s růstem cen energií stále aktuálnější.
Pro obytné domy existují kromě přímého větrání okny dva základní větrací systémy:
- podtlakový větrací systém, který můžeme rozdělit do dvou podkategorií: na základní a centrální
- rovnotlaké větrání se zpětným získáváním tepla (rekuperace)
V případě podtlakového větracího systému jde o přirozený přívod čerstvého vzduchu s nuceným odvodem odpadního vzduchu. Venkovní vzduch vstupuje do bytu přes zavřená okna a vstupní dveře vlivem podtlaku, který je vyvolán buď centrálním nebo individuálním podtlakovým systémem.
Základní větrání se skládá z ventilátorů umístěných v koupelnách, WC a kuchyňské digestoře, které zabezpečují odvod znečištěného vzduchu vně budovy. V případě podtlakového větracího systému s centrálním větráním je odvod znečištěného vzduchu zabezpečen střešním ventilátorem ovládaným buď samostatným regulátorem nebo regulačním prvkem zabudovaným v kuchyňské digestoři.
Nároky utěsněné stavby
Vzhledem k tomu, že moderní okenní technologie zajišťují téměř dokonalou těsnost okenních otvorů, nebyl by tento systém funkční. Nová okna s vícestupňovým těsněním po obvodu a zateplení obvodových stěn v podstatě vyloučí přirozenou výměnu vzduchu infiltrací. Proto se pro přivádění vzduchu do místností aplikují přívodní prvky – ventilátory – umístěné v obvodovém plášti budovy (nad okny, v blízkosti radiátoů…), které jsou např. vybaveny filtry a je možné regulovat množství vzduchu, které přivádějí.
Funkčně vyhoví pouze takové radiální ventilátory, které jsou vybaveny tzv. základním větracím stupněm, který umožňuje trvalý provoz v energeticky úsporné nízkozátěžové oblasti. Při využívání konkrétních prostor (např. WC) se přepnou na vyšší stupeň a zajistí intenzivní odvětrání.
Rekuperace s plným komfortem
Rekuperace řeší problém šetření energií a přitom splňuje v interiéru nejvyšší hygienické nároky na kvalitu vzduchu. Jde o zpětné získávání tepla ze znečištěného vzduchu, který je odváděn ven z obytných prostor. Přiváděný vzduch se ve speciálním zařízení předehřívá tímto teplým odpadním vzduchem. Ten tedy není bez užitku odveden otevřeným oknem ven, ale v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého tepla přiváděnému vzduchu.
Rovnotlaké větrání
Výše zmíněné rovnotlaké větrání se realizuje systémy s nuceným přívodem i odvodem vzduchu. Umožňují efektivní filtraci, tepelnou úpravu vzduchu a řízenou distribuci vzduchu do jednotlivých místností s požadovanými obrazy proudění. Zpravidla se jedná o systémy s distribucí vzduchu potrubím a jednotka bývá vybavena výměníkem pro recyklaci tepla. Distribuce vzduchu je založena na stejném principu jako u systémů podtlakových, tj. upravený vzduch se přivádí do místností obytných a odvádí se z hygienického zázemí a kuchyně.
Hlavně pro hospodárné stavby
Rekuperační systémy se spíše než do starých budov, u nichž jsou velké problémy s těsností obvodového pláště a tedy zamezením úniku teplého vzduchu jinými cestami než větráním, hodí do moderních nízkoenergetických nebo pasivních domů nebo bytů. V případě použití rekuperačních zařízení ve starší zástavbě – např. v panelových domech – je nejprve třeba zajistit těsnost zejména okenních otvorů.