vytisknout velikost písma Typy pastí u masožravých rostlin

Co nás na většině masožravek zaujme jako první jsou jejich pasti. Rostlinám dodávají netradiční poutavý vzhled opravdových zelených dravců. Pojďme se spolu podívat, jaké typy lapacích systémů používají a jak fungují.

Jak jsem nastínil v úvodním dílu seriálu, rozeznáváme 5 základních typů pastí. Vždy se jedná o orgán vzniklý přeměnou (vývojem nebo mutací) z listu.

Často se můžeme setkat s tím, že si lidé pletou pasti s květy nebo si dokonce myslí, že je to jedno a to samé. To je však omyl – žádná karnivorní rostlina nemá lapací systém vyvinutý z květu. Výjimkou je snad jen filmová Adéla, na kterou můžete zavzpomínat nad článkem Masožravky na filmovém plátně

Lepivé (adhezní) pasti: smrtící lep

Adhezní pasti jsou rozšířené u byblid (Byblis), rosnatek (Drosera), rosnolistu (Drosophyllum), tučnic (Pinguicula) a u Triphyophyllum peltatum. Fungují na principu listů s drobnými tyčinkovitými výrůstky (speciálními žláznatými trichomy, tak zvanými tentakulemi) s kapičkou lepu. 

Klepněte pro větší obrázek
Listy některých rosnatek jsou schopny se i několikrát obtočit kolem kořisti a pevně ji zafixovat. Na snímku rosnatka indická (Drosera indica)

Kořist (převážně drobný létavý hmyz) je vábena blýskajícími se kapičkami, zbarvením listů nebo vůní. Po dosednutí na tentakule se přilepí a čím více se snaží dostat pryč, tím více se obaluje lepem a vysiluje, až nakonec svůj boj definitivně prohraje.

Mnohé druhy s adhezními pastmi mají schopnost přizpůsobit tvar listové čepele kořisti a tentakule naklonit tak, aby kořist co nejvíce upevnily. Až na výjimky se jedná o pohyb velice pomalý – trvá několik hodin až dní.

Spadové (gravitační) pasti: po pádu dolů již není cesta zpět

Tento jednoduchý typ pastí můžeme vidět u brokchýnií (Brocchinia), katopsis (Catopsis), láčkovice (Cephalotus), darlingtonie (Darlingtonia), heliamfor (Heliamphora), láčkovek (Nepenthes) a špirlic (Sarracenia) kromě druhu Sarracenia psittacina. Jedná se převážně o nálevkovité pasti (většinou nazývané také „láčky“), do nichž kořist spadne a nedostane se ven.

Na dně nálevky bývá trávicí tekutina, ve které se hmyz, drobní obratlovci, či jiná kořist přiměřená danému druhu, utopí. V úniku jí často brání tvar nálevky, dále miniaturní voskové destičky na vnitřních stěnách, které se kořisti přilepí na končetiny a způsobují prokluzování. 

Klepněte pro větší obrázek
Vzpřímené gravitační pasti špirlic (Sarracenia) patří mezi nejúspěšnější lovce

Jiné druhy zas využívají protichůdných chloupků, které kořisti nebrání vstoupit dovnitř, ale znemožní cestu ven. Trávení je pak za pomoci enzymů nebo symbiotických mikroorganismů.

Masožravky s gravitačními pastmi mají různé způsoby, jak kořist nalákat. Děje se tak například zbarvením, nektarem, vůní nebo naopak zápachem z uhnívajících zbytků živočichů. Gravitační pasti jsou nejprimitivnějším typem pastí, na druhou stranu ale také jedním z nejúčinnějších.

Čepelové (mechanické) pasti: smrtící sevření

Tento typ pastí je asi ze všech nejzajímavější. Pasti se skládají ze dvou čepelí, schopných rychlého aktivního pohybu. Pohyb je zapříčiněn zrychleným růstem buněk na jedné straně listové čepele. Čepelové pasti nalezneme pouze u mucholapky podivné (Dionaea muscipula) a vodní aldrovandky měchýřkaté (Aldrovanda vesiculosa).

Klepněte pro větší obrázek
Zubovité výrůstky po obvodu čepelí pasti mucholapky zabrání po uzavření pasti kořisti v úniku

Fungují na principu dvou čepelí, které po podráždění citlivých spouštěčů během jedné až několika sekund sevřou a uvězní kořist. Po uvěznění přichází na řadu enzymatické trávení.

Aldrovandka má past velkou jen okolo půl centimetru a chytá převážně vodní plankton, kdežto past mucholapky podivné může mít běžně 2 až 4 centimetry a je schopna ulovit různé pavouky, mouchy, výjimečně i žabky. Kořist mucholapky je lákána nektarem a kontrastním zbarvením vnitřku čepele, u aldrovandky jde více méně o náhodu.

Klepněte pro větší obrázek
Aldrovandka je nenápadná vodní rostlina. V České republice v minulosti vyhynula, ale byla úspěšně reintrodukována. Stále je však v našich končinách obrovskou vzácností

Podtlakové (hypotenzní) pasti: miniaturní vysavače

Podtlakové pasti jsou ze všech nejsložitější a také nejdrobnější. Nalezneme je jen u bublinatek (Utricularia). Jedná se o měchýřky se záklopkou o celkové velikosti v řádech milimetrů, takže nedosáhnou na větší kořist, než jsou velmi drobní půdní a vodní živočichové. Jsou schopny aktivního pohybu.

V měchýřkovité pasti je vytvořen podtlak; pokud kořist zavadí o citlivé chloupky (spouštěče), odklopí se záklopka a měchýřek nasaje vše kolem sebe (v ideálním případě včetně kořisti). Následuje enzymatické trávení. Princip pasti vyžaduje velmi vlhké prostředí (mokrý substrát nebo voda).

Klepněte pro větší obrázek
Podzemní lapací měchýřky bublinatek (Utricularia) bývají velmi početné

Pasti typu vrš (detentivní): jednosměrný tunel

Detentivní pasti nalezneme u rodu genlisejí (Genlisea) a druhu špirlice Sarracenia psittacina. Pracují na principu tunelu s protichůdnými chloupky, kam kořist vleze, ale nedokáže se dostat ven. 

Klepněte pro větší obrázek
Zajímavých šroubovitých pastí genlisejí si všimneme obvykle jen při přesazování

Genliseje mají pasti podzemní, uzpůsobené na velmi drobnou kořist; Sarracenia psittacina má nadzemní větší pasti a dokáže polapit i středně velký létavý hmyz, který naláká na nektar a zbarvení pastí, stejně jako špirlice s gravitačními pastmi.

Sledujte náš facebook

Nejčtenější články

Kam na houby: Víme, kde rostou! Podívejte se na tipy z celé ČR

Kam na houby: Víme, kde rostou! Podívejte se …

Za dvě hodiny 700 křemenáčů osikových. Takový úlovek se povedl tento týden dvěma kamarádům na Benešovsku. Je jasné, že houby už zase rostou jak o život, i když samozřejmě ne úplně všude. Kam tedy v Česku vyrazit na houby, kde vás čekají nejlepší úlovky?

10.  9.  2020 |
Jak poznat jedovaté a hořké hřiby: Co je typické pro satan, hořčák a další houby?

Jak poznat jedovaté a hořké hřiby: Co je typi…

V lese se na vás smějí hřiby jak z učebnice, verdikt zkušeného houbaře však vzápětí vaše nadšení pošle pod bod mrazu. Jsou to hořčáky. Stačí jeden kousek a máte zkaženou celou smaženici. V tom lepším případě. Po konzumaci jedovatých hřibů si můžete způsobit zdravotní potíže. Jak tyto hřiby rozeznat od praváků?

9.  9.  2020 |
Hrušková povidla z trouby. Snadná cesta, jak uchovat sladkost ovoce

Hrušková povidla z trouby. Snadná cesta, jak …

Dobře zralá hruška je sladká a šťavnatá. A taky poměrně křehká – snadno se otlačí, či dokonce rozmáčkne. Je proto třeba ji rychle spotřebovat. Kompoty jsou fajn, ale když je hrušek mnoho a už padají ze stromu, je potřeba rychlé akce.

13.  9.  2020 |
Šípkový sirup za studena, s medem i klasicky. Vyberte si ze tří receptů

Šípkový sirup za studena, s medem i klasicky.…

Šípkový sirup je medicína, kterou znaly a využívaly už generace před námi. Přidejte se k nim a vyzkoušejte chuť plodů, které příznivě působí na organismus dětí i dospělých. Bez éček a dalších umělých přísad se obejde náš recept na šípkový sirup.

19.  9.  2020 |
Urodilo se švestek, že nevíte, co s nimi? Zkuste švestková povidla v troubě a bez míchání

Urodilo se švestek, že nevíte, co s nimi? Zku…

Receptů na švestková povidla je mnoho a možná máte ten nejlepší od babičky. Ale pokud ne, máme pro vás jeden, který určitě stojí za vyzkoušení.

6.  9.  2020 |