Solární kolektory mají nevýhodu: nejvíc energie dávají v době, kdy není tolik potřeba. Zato větru bývá dost právě v časech největší potřeby tepla.
Myšlenka topit větrem zdaleka není tak pošetilá, jak to na první pohled může vypadat. Ve skutečnosti je vítr také solární energie, jen transformovaná do jiné podoby, než jakou umí využít solární kolektory. Nejvíc fouká v zimě, nebo při chladném počasí, kdy utrácíme za topení nejvíc. A fouká i v noci, kdy je teplota venkovního prostředí nejnižší a kdy přitom kolektory nefungují vůbec. Jeho využití pro získávání tepla je tedy mimořádně lákavé. Přesto je této myšlence nezaslouženě věnována mnohem menší pozornost než solárním kolektorům.
Větrná strategie
Větrné generátory se už stávají poměrně běžnou záležitostí a na trhu existují v nejrůznějších velikostech, výkonech a provedeních. Nejčastěji si je ale podnikatelé pořizují pro dodávání elektřiny do rozvodné sítě za zvýhodněné výkupní ceny. I proto převládají velké jednotky, které jsou z komerčního hlediska zajímavější, stávají se však předmětem protestů samozvaných „ochránců životního prostředí“.
Pořídit si menší větrnou elektrárnu pouze pro vlastní potřebu elektřiny za stávajících podmínek moc výhodné není. Ukládání takto získané energie v akumulátorech má nízkou efektivnost, navíc prodražuje už tak dost drahý generátor. Obvyklejší strategie proto je prodávat přebytky do sítě a odtud odebírat energii podle vlastní momentální potřeby.
Jsou ale i jiné alternativy.
Výhody tepla z větru
Nabízí se ale také možnost přeměňovat větrnou energii přímo na teplo. To má celou řadu výhod:
- účinnost přeměny elektrické energie na teplo je skoro sto procent
- teplo lze „skladovat“ v akumulačních nádržích i ve stavbě samé
- nejvíc vítr fouká, když potřebujeme nejvíc tepla
- nezávislost na energetické politice státu
- odpadá byrokracie spojená s připojováním zdroje do rozvodné sítě
Kde najít příklady
Toto řešení není tak neobvyklé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Internetové seznamy větrných elektráren v ČR jich uvádějí několik, nejčastěji v rodinných domcích. Jsou tu jak svépomocně zhotovené jednotky, tak komerční větrné generátory.
Viz - Atlas zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie http://calla.ecn,cz/atlas/list.php?type=4.
Podle údajů tohoto webu je možné s majiteli některých realizací domluvit osobní prohlídku. Větší taková jednotka je instalovaná na Hostýně. Dodává energii pro vytápění tamní baziliky a několika přilehlých budov.
Praktická realizace
Větrné generátory jsou nejčastěji napojeny přes řídící systém na topná tělesa v zásobnících. Ty mohou mít i další výměníky pro využití jiných zdrojů tepla (kotel, solární kolektor atd.) Elektřina z větru obvykle vodu předehřívá, takže pokud nestačí, může zaskočit jiný zdroj energie. Často se používá dvoustupňové řešení známé i ze solárních systémů: v menší nádrži se ohřívá voda pro okamžitou potřebu. V případě, že větrná jednotka dodává větší výkon, přepne automatika na ohřev větší akumulační nádrže a topí "do zásoby".
Elektřina z větru ale může jít také do akumulačních kamen nebo do podlahového topení v akumulačním provedení. V létě může být alternativou větrného přitápění pravý opak: připojení mrazáku atd. Zde už je sice účinnost nižší, přesto tak ušetříme za drahé a neefektivní ukládání energie v akumulátorech. Nutností samozřejmě je automatika přepínající při nedostatku větru.
Kombinace zdrojů
Vítr není samospasitelný, představuje však ideální doplněk k solárním kolektorům a fotovoltaickým panelům. Kdo chce svou nezávislost na stále dražších klasických zdrojích energie (a především vůči svévoli jejich monopolních dodavatelů), doplní je ještě biomasou – což ostatně také je pouze sluneční energie akumulovaná v rostlinné hmotě. Z čistě ekonomického hlediska se to v současné chvíli sice nevyplatí, pokud se vám ale alternativní energie stane koníčkem, získáte cenný náskok do nepříliš radostné energetické budoucnosti.
Netypické větrníky
Komerční výroba elektřiny vede ke stavbě stále větších jednotek – které zase dráždí některé ochránce krajiny. Přestože estetické měřítko je velmi subjektivní (i velké generátory mohou být krásné), má stavba většího počtu menších jednotek své výhody. Mimo jiné i pro malé investory, které si chtějí větrem jen zatopit. V zahraničí se experimentuje i s velkým množstvím hodně malých a levných generátorů umístěných třeba na hřebenu střechy (mimochodem, existuje i větrná nabíječka pro mobily).
Zkoušejí se také velmi jednoduché Savoniovy turbiny. Ty sice mají nízkou účinnost, ale jsou nezávislé na směru větru. Především ale je jejich výroba i montáž konstrukčně nenáročná a mimořádně laciná. Není proto problém vyrobit větší množství generátorů a umístit jich na vhodném místě celou baterii. V každém případě je výroba tepla z větruskvělé působiště pro kutily kteří rádi experimentují.
Bojovníci s větrnými mlýny
V souvislosti s jakýmkoliv využíváním větru nelze pominout odpor proti generátorům. Stačí pohled za hranice do Německa či Rakouska, abychom zjistili, že jde o české specifikum – navíc neobyčejně kuriózní: národu, který fandí gigantickým chladícím věžím Temelína (a pořádnému kusu zabetonovaní krajiny s ním související) vadí větrníky rozptýlené v krajině. Přitom hlavní argument proti nim je bizarní: údajně hyzdí krajinu, ale větrné mlýny Holanďanům nevadí. A konec konců nevadily ani našim předkům. Podivný je i argument, že svým nepravidelným chodem destabilizují energetické soustavy. Ta je jednak vystavená neustálým výkyvům už díky nepravidelné spotřebě, jednak je divné, že u nás s malým množstvím větrníků má problémy, zatímco ve vyspělém zahraničí si poradí i s mnohem většími objemy větrné energie.
Nelze se proto ubránit pocitu, že odpor je buď projevem jakési místně specifické povahové zvláštnosti – anebo nějaké lobbystické manipulace. Buď jak buď, právě využití větrníků pro vytápění je jednou z možných cest. Malé jednotky pro domácí spotřebu (třeba i ve větším množství) ani nenaruší tvář krajiny, ani nepovedou k rozkolísání energetické soustavy.