Inspirace pro letošní dovolenou: Vůně Provence
Pro Provence jsou typické barvy žlutá a modrá a ty je možné najít v tamní zahradní tvorbě. Například modré a fialové květy levandule nádherně kontrastují s jejím stříbřitým olistěním, případně tmavozelenou barvou cypřišů nebo juk. Francouzi jsou známí labužníci, a tak v jejich zahradách najdete i různé druhy koření (oregano, estragon, tymián, šalvěj, rozmarýn nebo saturejku), která jsou původci nepopsatelně příjemné vůně, nesoucí se celým územím. A určitě si všimnete i záhonů s artyčoky, baklažány a rajčaty, které jsou často v zahradě vkusně zakomponované.
Francie je rozmanitá země a stejné jsou i francouzské zahrady. Výrazný vliv na zahradní tvorbu má podnebí – zahrady jižní Francie mají z tohoto hlediska řadu specifik, v první řadě je ovlivňuje středomořské klima. Jsou barevné, voňavé a často velmi odlišné. Je z nich cítit obdivuhodný smysl pro vkus, jsou elegantní a působí atraktivně bez ohledu na jejich velikost. Pojďme si prohlédnout některé z nich.
Zahrady Villy Noailles v Grasse
Oblast jižní Francie – Grasse – je místem, které vikomt Charles de Noailles a jeho manželka Marie-Laure zvolili pro zahradu u své vily. Nechali se inspirovat italskými, francouzskými i anglickými zahradami. Bohatý zdroj vody umožnil dvě věci: vybudovat řadu vodních prvků a uspořádat bohatou sbírku rostlin.
Základní půdorys vychází z původních olivovníkových teras, které se táhly na západ od vily. Zahrada je rozčleněna živými ploty na řadu tematických místností spojených cestami a schodišti. Některé jsou tajemnými útočišti, jiné naopak nabízejí výhled do krajiny. V jedné ze zahrádek poblíž domu, olemované zvlněnými zimostrázovými ploty, jsou dřevité pivoňky, podsázené růžovým šťavelem, a kamenný sloup inspirovaný italskými renesančními zahradami. V jiné jsou zimostrázy tvarované jako rámy kolem soch anebo jako okna do krajiny. Na pergole na nejvyšší terase najdeme tvarovanou růžovou a bílou zmarliku (Cercis).
Už ve vstupním nádvoří nás vítá zurčení fontán a pak nás zvuk vody provází kaskádami dolů ke kamennému bazénu. Formální řešení je umocněno středomořskými druhy rostlin a jejich vonným a stříbřitým olistěním. Výsadby v údolí jsou naopak velmi přírodní: Mimo starých olivovníků se zde výborně daří magnóliím, davidiím, kaméliím a topolům.
Kubistická zahrada Jardin de la Villa Noailles
Kubistická zahrada se nachází nedaleko města Hyéres, což je jedno z nejjižnějších měst Provence, respektive Azurového pobřeží. Zahrada doplňuje jednu z prvních moderních budov postavených ve Francii ve stylu funkcionalismu. Villa Noailles byla postavena v roce 1926 a dnes slouží jako muzeum moderního umění. V témže roce zahradu navrhl arménský umělec Gabriel Guevriekian. Trojúhelníkový půdorys rozdělil do trojúhelníků a čtverců a střídal výškové úrovně. Čtverce uprostřed jsou pokryty bílým drceným sklem, obdélníky jsou modré, červené a žluté. Zahrada je v podstatě založena na principu střídání barevných skleněných čtverců a rostlin.
Nejstarší francouzská zahrada je v Montpellier
Severozápadně od centra středověkého města Montpellier najdete nejstarší zahradu ve Francii – Jardin des Plantes. Zahrada byla založena v roce 1593 královským patentem krále Jindřicha IV., pod vedením Pierra de Richera Belleval, profesora botaniky a anatomie jako sbírková. Inspirací k jejímu založení byla botanická zahrada v Padově (1545) a následně sloužila jako model pro botanické zahrady v Paříži (1626).
A co v zahradě najdeme? Opravdové rarity a téměř vše, co roste ve Středomoří. Ve sbírkách je asi 2680 druhů rostlin, z toho na pět set ze středomořské oblasti. Za zhlédnutí stojí také rozsáhlé arboretum, v němž dominují letité palmy, například majestátní Butia capitata či Brahea, exotické listnáče (kafrovník lékařský, zelkova pilovitá) a samozřejmě bezpočet vzácných jehličnanů.
Zahrada Augusta Renoira
Galerie světoznámého umělce pod širým nebem, tak by se mohla jmenovat zahrada kousek od Nice v městečku Cagnes-sur-Mer, kde impresionistický malíř Renoir strávil zbytek svého života. Když se tam Auguste Renoir poprvé podíval, tak se dozvěděl o zahradě s tisíciletými olivovníky, která má být vykácena a má z ní být stavební parcela. Protože Renoir miloval nejenom umění, ale i přírodu, rozhodl se, že prastaré kmeny zachrání. Celý pozemek koupil, nechal si vybudovat vilku a strávil tam posledních dvanáct let života.
Zahrada u jeho vily nese dodnes jeho stopy. Když tam přijdete, máte skutečně pocit, že se procházíte po obrazech Renoira. Tak hýří barvami, proto máte dojem, že si malíř odskočil jenom na pár chvil a že se za chvilku vrátí a že si s vámi bude povídat o umění.
Když šumí bambusy aneb Bambouseraie Prafrance
Zhruba dvacet kilometrů od Nimes leží zajímavá botanická zahrada, kde v současné době najdete 700 tisíc bambusů, což je obrovská sbírka. A stejně zajímavý je i příběh této zahrady.
Obchodník s kořením Engé Manzel (1895) dovážel z Asie všelijaké koření a při svých cestách viděl také bambusy, které byly v té době ještě v Evropě neznámé. Zamiloval se do nich a několik jich přivezl a za čas jim propadl úplně. Koupil přes třicet hektarů velký pozemek a začal tam bambusy pěstovat. Podařilo se mu vybudovat úžasnou zahradu. Rostlinám se neobyčejně dařilo, neboť údolím protékala řeka Gardo a on ji využil pro síť kanálů, aby měly bambusy dostatek vláhy. Radost mu vydržela jen deset let, protože přišel krach jeho firmy a byl nucen zahradu prodat.
Naštěstí zahradu koupila rodina Negreových, která pokračovala ve výstavbě, budovala další kanály, jsou tam i asijská zahrada, bonsaje a nechybějí dokonce ani domorodé vesnice s typickými obydlími z bambusu. Když procházíte bambusovými háji a slyšíte, jak šumí, máte dojem, že jste opravdu někde v Asii. Nevěříte? Podívejte se na krátké video:
Salagonské převorství – La prieuré de Salagon
Převorství je jednou z nejhodnotnějších středověkých památek Francie. Budovy byly zrestaurovány a nyní zde sídlí muzeum, které má chránit etnologické dědictví kraje Haute-Provence. Muzeum je obklopeno etno-
-botanickými zahradami, které určitě stojí za návštěvu.
Historická zahrada je jednoduchým, ale pravdivým celkem vzniklým z odkazů ilustrací, zemědělských záznamů, lékopisů a záznamů bohatých zemědělských rodů. Dalším zdrojem informací byl kapitulní inventář z konce VIII. století „De Villis“, který zaznamenává všechny rostliny, které byly pěstovány v zahradách karolínské éry.
Středověká zahrada byla vybudována podle středověkých textů a ilustrací. Roste v ní přes 300 taxonů rostlin a má ukázat půvab zahrad z časů před objevením Nového světa. Dělí se na tři části – zeleninovou zahradu, záhon s léčivými rostlinami a květinový záhon. Je tu také několik tematických záhonů – léčivky, textilní, barvířské a čarovné rostliny.
Prosťáčkova zahrada je sbírka rostlin tradičně užívaných místním obyvatelstvem: rostlin pěstovaných v zahradách, podél cest, na sečených lukách, léčivých rostlin, divokých rostlin používaných do salátů a různých druhů zeleniny – některých okrasných, jiných léčivých. Druhy jsou opatřeny jmenovkami s lidovým názvem, správným botanickým jménem a latinským jménem.
Současná zahrada s vlastním rozsáhlým zavlažovacím systémem ukazuje roli rostlin v každodenním životě na pěti kontinentech a ukazuje také aklimatizování rostlin od doby renesance do současnosti. Zahrada se dělí podle geografických skupin rostlin a velké plochy jsou věnovány rostlinám tří civilizací – pšenici, rýži a kukuřici.
Vila Ephrussi aneb Jak si žili Rothschildové
Baronka Béatrice Rothschild vytvořila krásné, dokonalé, harmonicky laděné dílo – zahradu na poloostrově Cap Ferrat u rodinné vily Ephrussi. Nebylo to však jen tak, že by baronka povolala architekty, ale sama se aktivně podílela na jejím návrhu. A její sen se stal skutečností. Zahrada je rozdělena na devět částí, najdeme tam francouzskou zahradu, španělskou, ale i japonskou. Její největší láskou a zálibou byly růže, takže rozárium, které se tam dodnes nachází, nabízí návštěvníkům přes sto kultivarů a z toho některé růže nesou jméno po baronce Rothschild či po ostatních členech bohaté a rozvětvené rodiny.