S rozvojem technologií se dostala běžná kamna na okraj zájmu. Dnes však z ekonomických i estetických důvodů prožívají kamna svou nečekanou renesanci.
Díky návratu kamen na scénu jsou dnes na trhu stovky nejrůznějších značek a typů. Zdaleka ne vždy to ale je ta klasika, jakou měli doma naši praprarodiče. Stále oblíbenější jsou teplovzdušné typy, které u nás moc velkou tradici nemají.
Klasika ze starých časů má své nevýhody
Otevřený oheň, třeba v krbu, je sice efektní, ale má nízkou účinnost, takže mnoho nezahřeje. Klasická uzavřená topidla s keramickými prvky (pece, kachlová kamna, kamna s vnitřním šamotovým obložením atd.) jsou mnohem účinnější, dlouho jim ale trvá než začnou obytný prostor opravdu vyhřívat. Za starých časů to nevadilo: žena byla obvykle většinu dne doma a doslova udržovala teplo domova, případně tuto roli zastali prarodiče. Jenže dnes vypadá rodinný život úplně jinak. I to je důvod, proč roste zájem o teplovzdušná kamna. Jejich hlavní předností totiž je, že dají teplo skoro hned po zatopení.
Princip teplovzdušného vytápění
U klasických kamen se prostor v jejich okolí ohřívá sáláním, což má řadu nevýhod, především nižší účinnost, menší tepelnou pohodu zejména na počátku provozu, nerovnoměrné prohřívání prostoru atd. Naproti tomu u teplovzdušných kamen se vzduch ohřívá v mezeře mezi dvojitým opláštěním, přičemž obvykle tu chybí vnitřní keramický prvek (šamot atd.) akumulující teplo. Ohřátý vzduch stoupá ven a nasává tak do tohoto prostoru chladný vzduch z nižších partií místnosti.
Výhody
Rychlé předávání tepla do vzduchu v obytném prostoru má celou řadu výhod:
- vysokou účinnost (i přes 70 procent)
- rychlý náběh výkonu
- rovnoměrnější prohřívání místnosti
- možnost rozvádět teplý vzduch do dalších místností
Nevýhody
- Základní nevýhodou teplovzdušných kamen je, že neakumulují teplo, respektive akumulují jen to málo, co zůstalo v popelu po spáleném palivu. Díky tomu přestanou místnost vyhřívat okamžitě po dohoření. V praxi lze tuto nevýhodu do značné míry eliminovat několika způsoby:
- vnější obložení z materiálu akumulujícího teplo (šamot, mastek, láva atd.)
- řešení stavby tak, aby stěny samy sloužily jako akumulátor tepla (a navíc byly z vnějšku dobře izolované)
- odváděním tepla do vodního zásobníku prostřednictvím výměníku
Pozdrav od kanadských dřevorubců
Svéráznou aplikaci teplovzdušného vytápění jsou kamna známá jako bullerjan, která k nám přišla od dřevorubců či lovců přežívajících drsné zimy v kanadské Arktidě. Má se za to, že šlo o výsledek kamnářských experimentů s plechovými barely či jinými "polotovary" tohoto typu. Protože však označení „bullerjan“ je předmětem sporů mezi firmami, bylo by asi správnější používat označení „free-flow“.
Kamna mají podobu jakéhosi válce sestaveného z dvou řad ohnutých ocelových trubek střídavě postavených proti sobě. Přední čelo tohoto válce má přikládací dvířka s regulační klapkou, vzadu je kouřovod. Trubky samotné pak tvoří účinný teplovzdušný výměník, protože svými spodními konci nasávají chladný vzduch, horními vypouštějí horký. Kamna nemají žádné šamotové prvky nebo jinou izolaci. Její funkci do určité míry přebírá popel vzniklý hořením dřeva - jde o tzv. bezroštové spalování. Tato kamna dnes s určitými obměnami vyrábí mnoho firem. Kromě již uvedených výhod mají tu přednost, že díky tvaru do nich lze přikládat i dlouhá polena nebo jiné velké kusy dřeva. Ušetří se tak pracné řezání, navíc dlouho hoří bez přikládání.
Dříve se tato kamna uplatňovala spíš ve skladech, průmyslových provozech a sušárnách, dnes však v nich uživatelé objevují krásu průmyslového designu z přelomu 19. a 20. století. I tak ale zůstává začlenění věci nikoliv nepodobné parní lokomotivě do moderního interiéru velkou výzvou návrhářům.
Kříženci
Někteří výrobci princip free-flow poněkud obměnili: vyrábějí kamna klasického hranolového tvaru, ale také svařená z velkého množství ocelových trubek. Díky tomu je lze snadno umístit v obytných místnostech (nebo i ve výklencích, z nichž se pak teplý vzduch rozvádí do jiných místností). Chybí však největší přednost kamen free-flow, totiž možnost přikládat velké kusy dřeva. Navíc někdy bývá u těchto kamen špatně vyřešený rošt a popelník: chybí možnost setřásat popel z roštu. Nicméně vysoká účinnost zůstává.
Krbové vložky
Teplovzdušný princip využívá také většina dnešních krbových vložek, zejména ty dvojplášťové. Na rozdíl od předchozích typů je lze snadněji začlenit do interiéru díky obezdění. Ne každý uživatel si ale uvědomuje, že obezdít lze i kamna využívající princip free-flow, přičemž obvykle umožňují spalovat najednou větší kusy dřeva než vložky. V případě, že je chceme užít jako zdroj teplého vzduchu pro víc místností, nám obezdění realizaci dost usnadní. Dnes již se také vyrábějí kamna typu bullerjan, či jejich hranatí sourozenci se skleněnými dvířky, takže uživatel nepřichází o poezii pohledu do plamenů.