Existuje několik druhů mandragory, ale slavnou se stala jedovatá mandragora lékařská, jinak česky zvaná pokřín obecný (Mandragora officinarum).
Mýty a pověsti: Jak vykopat kořen mandragory?
Když se ve středověku začala pěstovat v Evropě, věřilo se, že vyroste pouze pod šibenicí, na místech, kam dopadlo sperma nebo moč odsouzeného.
Lidově se nazývala šibeničník nebo ďáblova panenka, dále cicmužíček, mužík, psí jablka či satanův kořen. Kdo ji chtěl mít, musel v sobě najít dost odvahy, protože šlo o nebezpečné sbírání. Věřilo se, že kořen může při vykopávání ze země tak vykřiknout, že člověka, který ho tahal ze země, zabije.
Známým návodem na získání kořene bylo vykopání mandragory o půlnoci a k rostlině se přivázal pes, který ji vytáhl ze země. Musely se přitom zacpat uši, aby strašný křik nikoho nepřipravil o život.
Co obsahuje kořen mandragory?
Rostlina vytváří trs přízemních listů podobajících se cukrové řepě. Kořen může dorůst až do délky přes jeden metr a dožít se úctyhodného věku padesáti let. Často je podivně znetvořený. Obsahuje prudce jedovaté alkaloidy, které se mohou (ovšem jen v malém množství) použít k léčení určitých nemocí.
Právě díky alkaloidům se kdysi tato rostlina využívala jako hypnotikum nebo narkotikum. Egyptským lékařům sloužila k narkóze tak, že nemocnému podrželi na obličeji houbu namočenou ve šťávě z ní.
Léčivé účinky mandragory využíval už Hippokratés
Hippokratés s ní léčil žlučníkové choroby, Avicenna bolesti hlavy a padoucnici. Zahuštěná šťáva se používala i zevně na spáleniny, jizvy, otoky, pohmožděniny a při bolesti svalů. Pokud se smíchala s medem a olejem, sloužila proti uštknutí hada.
Doporučovala se k léčbě ženské neplodnosti, olej se vtíral do spánků k zahnání horečky a sloužila také k uspávání (občas i věčnému). Smíchanina medu, mléka a roztlučeného kořene se používala na vředy.
Ve starém Egyptě přidávaly ženy mandragoru do vína, když chtěly svést muže – a nejspíš se jim to i dařilo, když zde byla tato zázračná rostlina považována za symbol lásky.
Čarodějnické lektvary na létání i vymítání ďábla
Silně páchnoucí, hořký a jedovatý kořen lákal hlavně čarodějnice, alchymisty a podivíny. Čarodějnice prý vyráběly mast s výtažkem mandragory, a jakmile se chystaly na sabat, potřely se jí, aby mohly na dané místo zvesela letět.
A ony jistě létaly, protože psychotropní látky ve směsi s olejem snadno pronikají kůží do těla. Míchaly si samozřejmě i další lektvary s magickými účinky a používaly je k vymítání ďábla a k ochraně před zlými duchy.
Mandragora se spojovala s ďáblem. Pověry tvrdí, že její kořen přináší štěstí, vrací mládí a odkrývá poklady. Jenže jelikož se rostlina zapletla se satanskými praktikami, majiteli se vedlo dobře jen po nějakou dobu.
Jednoduše řečeno: když někdo vlastnil mandragorový kořen, užíval si život bez stárnutí, nemocí a s mořem peněz a lásky. Nakonec ale umíral zlou smrtí a propadl se peklu. Tuto rostlinu vlastnil i Albrecht z Valdštejna a Rudolf II. jich měl nastřádáno hned několik.
Na druhou stranu se užívala proti zlu k vymítání ďábla, protože démoni údajně nemohli pobývat tam, kde mandragora. Vyráběli se z ní magické figurky a tvořila součást kuřidel. Má dvě formy, mužskou a ženskou. V léčitelství se využívala více ženská forma a alchymisté upřednostňovali formu mužskou.
Výtažek mandragory v moderní medicíně
Dnes se používá výtažek z mandragory do léčivých mastí a krémů. Stále hraje roli při léčbě Parkinsonovy choroby. Zvažuje se i to, že některé její alkaloidy by mohly potlačovat růst nádorového bujení, a to v případě leukémie. Je účinná při léčbě cukrovky a vysokého krevního tlaku.
Bohužel, vlivem toho, že dokáže dost poblouznit a při jejím užití dochází k poruše vědomí, je o ni zvýšený zájem jako o halucinogenní rostlinu. Vy ji raději bez odborníka nepoužívejte, mohli byste skončit tragicky.