K roubence, srubu nebo staré chalupě
Dřevěný šindel je tradiční a v minulosti dokonce nejpoužívanější střešní krytinou na lidových stavbách. Je opravdu obtížné srovnávat dřevěné šindele prověřené mnoha generacemi s krytinami z moderních materiálů, které leckdy věrně kopírují vzhled klasické krytiny. Jednou z předností dřevěných šindelů je nízká hmotnost, což je vynikající vlastnost z hlediska zatížení krovů, které v tomto případě nemusí být zdaleka tak masivní jako pro klasickou krytinu z pálených tašek. K námitce, že bonnský či kanadský šindel je možná lehčí než dřevěný, lze poznamenat, že ke stavbám v čistém stylu lidové architektury se nehodí, a tím méně k těm historicky starým. Asfaltované šindele jsou z architektonického pohledu přípustné pro dřevěné zahradní stavby nebo pro nové objekty.
Z hlediska snadné opravy střešní krytiny se dá dřevěný šindel snadno vyměnit. Hlavní výhodou dřevěných šindelů je dlouhá životnost, která je zhruba o polovinu delší než u šindelů z jiných materiálů. Největším plusem dřevěných šindelů jsou však izolační vlastnosti. Dřevo v letních měsících výrazně snižuje prohřívání stavby slunečním žárem a v zimě výborně drží teplo, což je u dřevostaveb prvořadým úkolem a u kamenných objektů výrazným přínosem.
Řezaný, nebo štípaný šindel?
Šindele se vyrábějí především ze dřeva jehličnanů (modřín, jedle, smrk), ale také z tvrdého listnatého dřeva (jasan, dub), které má vyšší životnost, ale je o něco těžší. Borovice není pro vysoký obsah pryskyřice a velké množství suků k výrobě šindele vhodná.
Pro kvalitu šindele je rozhodující jednak struktura dřeva, která má být co nejhustší, ale klíčovým kritériem je způsob výroby. Řezané šindele jsou z hlediska rozměrů přesné, ale při výrobě dochází k narušení povrchové vrstvy dřeva. Navíc strojově řezané šindele se mohou vyrábět i z méně kvalitního dřeva. Tento handicap řeší následná povrchová úprava ohoblováním
a nezbytná impregnace, nejlépe tlaková, která probíhá už při výrobě.
U štípaných šindelů je situace trochu jiná. U ruční práce se kvalita šindelů ošidit nedá, neboť se získávají ze špalků, z nichž se v radiálním průřezu štěpí šindele odpovídající tloušťky. Povrch se pak po směru vláken upravuje oboustranným nožem, a je tak podstatně odolnější proti klimatickým vlivům než strojově řezaný šindel.
Šindel na tři způsoby
Šindele se připevňují pozinkovanými hřebíky na střešní latě směrem odspodu vzhůru. Doporučený sklon střechy je minimálně 30 a maximálně
90 stupňů. Jednoduché krytí se používá pro zastřešení rekreačních a sezonních staveb, zpravidla se jedná o přístřešky, sklípky či zahradní altány, kdy se šindele překrývají deseti centimetry na latě vzdálené 40 cm od sebe. Dvojité krytí je vhodné pro zastřešení obytných stavení, kdy se šindele kladou vždy dva nad sebou s 25cm překrytím, a tudíž spodní vrstva kryje hřebíky. Třešinkou na dortu pokrývačského umu je kladení šindelů dvojitě s třetí krycí vrstvou, takzvaně francouzským způsobem, který přichází v úvahu pro velmi exponované střechy a historicky cenné objekty.
Životnost a cena
Klasicky vyrobený, ručně štípaný šindel na střeše vydrží minimálně osmdesát až devadesát let (řezaný čtyřicet), a to za předpokladu, že na šindele bylo použito vysoce jakostní dřevo a majitel se o střechu pravidelně stará. Dřevěné šindele (ani tlakově impregnované) totiž bez impregnace nemohou plnit svoji funkci, protože, jak známo, dřevo trvale vystavené slunci, dešti, mrazu či kroupám potřebuje ochrannou vrstvu obnovovat. Štípané šindele jsou odolnější, proto stačí ochranný nátěr aplikovat zhruba po osmi letech. U řezaných šindelů střechu impregnujte každé čtyři roky.
Cena šindelové krytiny může být určujícím kritériem. Ve srovnání s ručně štípaným šindelem je řezaný samozřejmě levnější, ale také méně trvanlivý; cena za metr čtvereční řezaných šindelů je srovnatelná s asfaltovanými šindeli, ale pokud vám záleží na estetické stránce, dřevo je přece jen přírodní materiál.