Hlína je jedním z nejstarších a zároveň nejvariabilnějších stavebních materiálů. O možnostech jejího využití svědčí i současný začínající trend k využívání nepálené hlíny.
Debaty o tom, jak má vypadat moderní bydlení, často berou v úvahu nejen komfort a pohodní, případně ekonomickou výhodnost staveb, ale mezi požadavky se objevuje i zdravé bydlení a ekologie. A právě nepálená hlína jako stavební materiál může v tomto směru hrát důležitou roli.
Klady versus zápory
Ve většině parametrů se své pálené konkurenci vyrovná – ať už ji využijeme v podobě cihel, omítek nebo výplní – a má navíc řadu nezanedbatelných výhod. Jde o přírodní, plně recyklovatelný materiál, jehož výroba je neporovnatelně méně energeticky náročná než u pálené hlíny.
Kromě toho stavby, které využívají nepálenou hlínu, poskytují svým obyvatelům díky stálému vlhkostnímu mikroklimatu zdravější prostředí, které je příznivé nejen pro alergiky, ale dobře působí i na lidskou psychiku. Hlína má totiž vynikající schopnost pojmout vzdušnou vlhkost, a to minimálně třikrát rychleji než běžně používané materiály (beton, vápenocementová omítka, dřevo) a následně ji postupně uvolňuje zpět do interiéru. Této vlastnosti se využívá hlavně v zimních měsících, kdy je vzdušná vlhkost v interiérech nízká a díky hliněným omítkám nejsou tyto prostory přesušené.
Nevýhodou je u nepálené hlíny její malá odolnost proti tekoucí vodě, takže se nehodí pro stavby v záplavových oblastech nebo k použití na vnější omítky. V přímém kontaktu s vodou zdem z nepálených cihel hrozí eroze – jde například stékání dešťové vody po omítce, vzlínající zemní vlhkost či netěsné potrubí vedené v hliněné zdi.
Co s hlínou
Než se rozhodneme pro užití hlíny při stavbě domu, je nutné rozvážit, do jaké míry chceme její vlastnosti využívat. Základním způsobem je vytvoření nosné konstrukce z nepálené hlíny. Ke stavbě zdí se používají hliněné cihly, které jsou dostupné ve standardních rozměrech, k vytvoření zdi lze ale použít i tzv. války vytvořené z uhnětené hlíny do tvaru bochníku nebo válečku, z nichž se výsledná stavba „modeluje“. Při stavě z cihel se také používají zdící hliněné malty.
Pokud nechceme nepálené hlíně svěřit nosnou funkci, můžeme jejích příznivých vlastností využít ve hrázděné konstrukci, kdy jí vyplníme prostor mezi trámy, nebo při spárování srubových konstrukcí. Hlína nachází využití i při konstrukci podlah jako mazanina, hliněná dlažba nebo se využívá jako malta pro jiné druhy dlažeb (pálená cihla, kámen, keramika). Je jí dokonce možné využít jako hydroizolace – jílové izolace (svislé i vodorovné) nebo v podobě bentonitové izolace.
Hliněné cihly se používají i do konstrukce omítaných kamen, sporáků, chlebových pecí, horkovzdušných tahů a hlína je vhodná i pro monolitické konstrukce chlebových a pizzových pecí.
Vlastnosti nepálené hlíny
Pokud jde o mechanické vlastnosti nepálené hlíny, jsou srovnatelné s jinými stavebními materiály. Objemová hmotnost nepálených cihel bez přísad činí 1 600 až 2 000 kg/m3, s lehčivy 1 000 až 1 600 kg/m3. Pevnost v tlaku závisí na hutnění, složení, vlhkosti, hliněné cihly a monolitické konstrukce splňují požadavky pro nízkopodlažní výstavbu, tedy tlak 3–10 N/mm2.
Tepelně technické vlastnosti (součinitel prostupu tepla u je převrácenou hodnotou tepelného odporu) závisí na objemové hmotnosti, obsahu vlhkosti a složení konstrukce, akumulační vlastnosti jsou velmi dobré a jsou využívány. Hliněné konstrukce jsou také schopné regulovat teplotu v místnosti.
Kde sehnat materiál
Průkopníci „hliněného“ stavění u nás si v minulých letech většinou materiál vyráběli sami. Tento způsob ale není pro širší využití nepálené hlíny příliš perspektivní – nedá se očekávat, že běžný stavebník bude přípravě stavebního materiálu věnovat měsíce času strávené nelehkou fyzickou prací. V běžném prodeji přitom nepálené cihly nejsou.
Lze si ale poradit – ještě u nás existují starší cihelny vyrábějící cihly starým způsobem, kde se lze dohodnout na koupi nepáleného materiálu. V tomto případě může být i cena nižší než u běžných výrobků.
Materiál na hliněné omítky, s jejichž pomocí lze vytvářet velmi útulné interiéry, lze vyrobit svépomocí snáze než cihly, v případě tohoto materiálu je však situace lepší i na trhu. Existuje již několik firem, které nabízejí hliněné omítky, a jejich vývojem se dokonce zabývají i domácí výrobci stavebnin. Např. firma Rigi (www.rigi.cz) nabízí vlastní patentovaný typ hliněné omítky Picas.
Trocha filozofie
Hliněné materiály jsou zajímavé i pro svou estetickou a filozofickou stránku. Člověka přímo magicky přitahují k tomu, aby se jich dotýkal a vytvářel z nich okouzlující stavby. Není nic příjemnějšího než zabořit ruce do hlíny a začít z ní modelovat plastiku na stěně či jen zakulacovat ostré rohy v omítce a tím dát stavbě osobní rozměr a vtisknout do ní své JÁ. Mnohdy je to návrat do hravých dětských let, kdy si z jílu kluci vyráběli auta a dívky panenky. Stavby omítané vápennými nebo vápenocementovými omítkami ani neumožňují, aby se jich člověk při stavění mohl dotýkat holou rukou. Pokud tak učiní, má po čase rozpraskané ruce. Takže přestane mít chuť si z těmito materiály vyhrát a omezí se na jejich pouhou funkční stránku a tou je vytvořit rovný a hladký povrch pro malbu. Je to vlastně odosobnění stavby, takže pak ji vnímáme jako nutné zlo a naším jediným cílem se stává vidina co nejdříve ji postavit i za cenu totálního vyčerpání.
Michal Navrátil, stavitel z ekologických materiálů
Jak na omítky
Hliněné omítky vytvářejí velmi útulné a příjemné interiéry. Dají se vyrobit z každé hlíny, která obsahuje jíl. Jejich svépomocná výroba není složitá a je především levná. Je potřeba pouze na podzim vykopat a uložit vhodnou zeminu (podorniční vrstva) na hromadu o objemu 20 – 30 m³ na jaře se zemina promíchá s pískem a může se přidat sláma (konopí) nebo kravský i koňský trus. Každá z těchto složek směsi má svůj význam.
Samotnou hlínou se nedá omítat, protože má při vysychání velkou smrštivost, díky které by docházelo po uschnutí k velkým trhlinám a odpadávání ze stěny. Proto se do směsi přidává písek, který má funkci plniva jenž omezí přílišnou smrštivost. Sláma nebo konopí má funkci jakési armovací mřížky proti vznikání trhlin v omítce. Kravský nebo koňský hnůj se přidává proto, aby omítka byla celkově pružnější.
Hliněné omítky se převážné používají v interiérech. V našich klimatických podmínkách není vhodné používání těchto materiálů ve venkovním prostředí. Pokud se přece jenom takto použije, musí se zamezit přímému kontaktu s deštěm nebo ustřikující vodou a je dobré omítku pravidelně natírat. Může se také použít takzvaná vyhlazovací technika, díky které omítka takřka nesaje vodu a ta po ní stéká. V tomto případě si omítka zachovává přírodní vzhled.