Listopad ve znamení pomoci opeřencům
Měsíc listopad patřil na stránkách časopisu AbecedaZahrady.cz ptákům našich zahrad a lesů. Pro všechny z vás, kteří se zajímáte o možnosti, jak pomoci opeřencům, jsme ve spolupráci s odborníky z České společnosti ornitologické, z Lesů České republiky a dalšími nadšenci dali dohromady články zabývající se problematikou ptačích budek, a sice:
Z textů se dozvíte, proč byste měli ptákům při hnízdění pomáhat, jak postupovat, chcete-li jim vybrat vhodné obydlí, kam je poté umístit a jakým způsobem se o ně starat, aby bylo ptákům dlouho k užitku.
Blahopřejeme výhercům
Současně s těmito texty jsme vyhlásili soutěž o ptačí budky, které věnovala společnost Lesy České republiky, Semenářský závod v Týništi nad Orlicí. Vaším úkolem bylo poslat nám zajímavý příběh týkající se vašich zážitků s lesními opeřenci.
Z množství dopisů jsme vybrali deset z vás, jejichž vyprávění, občas zdokumentovaná i fotograficky, nás zaujala, a posíláme vám slíbenou ptačí budku. Současně všem čtenářům předkládáme na ukázku čtyři příběhy, jež se nám líbily nejvíce.
Aleš Kert, Brno
Zdravím všechny příznivce a stavitele ptačích obydlí. Úplnou náhodou jsem otevřel vaše stránky, když jsem se chtěl podívat na nějaké údaje o výrobě ptačích budek a objevil soutěž, která mne zaujala. Nejen že rád soutěžím, ale jsem i rád v naší krásné přírodě, které se snažím na oplátku také něco dát.
Když se záliba z dětství po letech vrátí
Kdysi jako náctiletý jsem postavil několik ptačích budek a se zájmem pak pozoroval jejich nájemníky. Před dvěma lety, téměř po dvou desetiletích, jsem se k této zálibě vrátil – s tím rozdílem, že už na pozorování nejsem sám, ale mám k tomu dva syny.
Byl jsem tak nadšený, že jsem si tehdy o celém mém počínání napsal pár řádků, o něž se chci nyní s vámi podělit a zkusit s nimi také soutěžit. Ptáci našich lesů jsou obrovským bohatstvím. Jejich přítomnost zajišťuje zdravý porost, ve kterém žijí. Jsou od pradávna nedílnou součástí přírodních krás! Proto se o tyto létající šperky musíme starat, abychom je zachovali i pro příští generace.
Některé druhy můžeme v určitých ročních obdobích přikrmovat, ale můžeme pomáhat i při jejich rozmnožování – tím, že jim zhotovíme umělé dutiny pro hnízdění. Přirozených dutin je v lesích stále méně, a proto budou ptáčci jarabáčci rádi, když při létání ze stromu na strom při hledání potravy narazí na budku, která jim bude vyhovovat.
Inspirace v zaměstnání
Na podzim roku 2006 jsem změnil zaměstnání a začal pracovat v jednom obchodním řetězci, kde se mi nabízela možnost získání dřevěných nevratných palet určených k likvidaci. Tak jsem dostal nápad, že bych tohoto materiálu mohl využít právě na stavbu ptačích budek.
Za dlouhých zimních večerů jsem chodil k nám do sklepa, kde jsem z dřevěných desek s pomocí svěráku, vrtačky a nejrůznějšího nářadí začal tvořit ptačí obydlí. Během několika týdnů se mi po chvilkách podařilo postavit tři kousky ptačích budek o různých velikostech s rozdílnými průměry vletových otvorů.
Jednu jsem sestavil pro sýkorky, další pro brhlíky a poslední pro strakapoudy. Budky jsem z důvodu lepšího maskování mezi stromy namořil hnědou barvou a proti dešti ošetřil střechu pozinkovaným plechem.
Se synem v akci
Po celkovém dokončení se mi budky moc líbily a těšil jsem se, až je konečně pověsím do lesa na stromy. Tak se stalo v pátek 30. března 2007. Toho dne jsem se synem Robinem přijel na chatu do Lelekovic, kde bylo naším cílem dokončit tak dlouho připravovaný projekt.
Nářadí v batohu na zádech Robina, pět metrů dlouhý žebřík na mém rameni a samozřejmě dřevěné budky v našich rukách. Takto jsme se vydali do lesa za chatou, kde měl být cíl našeho dobrého skutku.
Chtěl jsem, aby jedna budka byla vidět ze dvorka, a tak jsem už po několika krocích vyhlédl za plotem statný buk, vhodný k umístění ptačího „domečku“ na jeho kmen. Opřel jsem si dlouhý žebřík o silnou větev a zanedlouho byla budka určená brhlíkům na svém místě. Byl jsem rád, že konečně visí. Teprve nyní začala plnit svůj úkol.
A teď ještě ty dvě. Už dříve jsem přemýšlel, kde se v lese nejvíce vyskytují strakapoudi a zjistil jsem podle jejich doktorského ozývání a ohledání místa, že jejich teritoriem jsou vyšší polohy lesa se starými vykotlanými stromy, v místě vzdáleném asi deset minut prudkého stoupání od naší chaty, kde se začíná skalnatý hřeben Babího lomu, táhnoucí se severním směrem k Šebrovu.
Oba jsme zadýchaní dorazili do nádherné scenérie balvanů, křivolakých starých stromů, do místa, které vonělo borovým jehličím díky hřejivým paprskům jarního sluníčka a k tomu všemu pohled na údolí s vesničkou lelekovickou a jejím malebným bílým kostelíkem. Ti strakapoudi si ale umějí vybrat místo k životu!
Jsem přesvědčen, že tito větší ptáci mohou žít v dobrém sousedském vztahu i s menšími sýkorkami, a tak jsem po zavěšení budky s větším vletovým otvorem na dubový kmen vyhlédl o několik metrů dál listnatý strom, který se stane po několik příštích sezon hnízdištěm pro nám tak dobře známé ptáčky z našich zimních krmítek.
Nekončíme!
Z březnového odpoledne se rázem stal nádherný podvečer. Uhasínající slunce svými paprsky zabarvilo les do oranžového nádechu a naše kroky pomalu začaly směřovat zpět na chatu.
Šli jsme spokojeni a s dobrým pocitem, že jsme udělali něco nevšedního a užitečného pro naši krásnou přírodu. Tohle není ještě konec...
Jaroslav Šulc, Němčice
Tak tady je příběh naší budky. Je už vysloužilá a nepoužívá se k hnízdění, ale po drobné úpravě k zimnímu přikrmování. Máme ji zavěšenou před oknem v zahradě a ptáky pozorujeme dalekohledem.
Když se v budce už nedá hnízdit, využijte ji jako krmítko!
Jejími návštěvníky jsou především sýkorky, zvonci a vrabci, díky ní jsme ale zblízka poznali i další ptáčky. Máme i budky na hnízdění a také místa, které mají ptáci rádi. Každoročně se k nám vrací vlaštovky a po dvou snůškách jich přibývá sedm až osm. Pod střechou pravidelně hnízdí rehkové.
Jaroslava Zollpriesterová, Most
Můj krátký příběh neskrývá žádné drama ani zábavu, nicméně hluboký zážitek pro mne i mojí rodinu. Mám zahradu, a tak se občas s manželem snažíme udělat nějakou tu budku. Když byl náš syn malý, rád pozoroval (nejen on), jak do budky létají ptáci.
Dnes mu bude třináct let, a ačkoli má mnoho jiných zálib svého věku, na ptactvo nezapomíná a též ještě rád pozoruje. A protože nás to těší, napadl nás prostý nápad. Máme vážně nemocnou babičku, které chceme pomoci a dělat jí též radost.
Babiččino potěšení
Proto jsme vyrobili krmítko, které jsme přidělali na lešení domu. Zprvu babička viděla krmítko, nicméně bylo zavěšeno vysoko, a tak na ptáčky neviděla. Tak jsme krmítko položili níže na podlážky a doufali, že jim nebude vadit blízkost člověka. A vyšlo to.
Blízkost lidského obydlí ptákům nevadí, a dokonce ani náš pohyb u okna bez záclony. Babička pozoruje, jak do krmítka létají převážně sýkorky a vrabci. Mezi sebou se perou a vybírají nejraději slunečnici.
Když sýkorky pomáhají
Ještě jsme pověsili na tyč kus loje, aby vystačilo pro každého. Máme radost, že se nám podařilo, aby babička přišla na jiné myšlenky a pozorování se jí stalo zálibou. Takže sýkory nás těší trojnásob – na zahradě, při pohledu na krmítko a při pohledu na babičku. I taková může být prospěšnost tohoto ptactva.
David Slováček, Brno
Jakožto přítel našich opeřenců jsem se rozhodl soutěžit o budku pro naše zahradní ptactvo. Každoročně vyvěšuji pod náš krov malou budku (rehkovník) a obyvatele má každým rokem. Letos párek rehků domácích vyvedl mláďata dvakrát, a to vždy po čtyřech ptácích. Rehek domácí, kterého všichni u nás nazýváme "kominík" už neodbytně patří k našemu domovu.
Jak se může hodit stará hokejka
Letos na jaře jsem ale zkusil jiný experiment. Na dvorku na starém záchodě jsem pověsil na skoby od záclon rozlámanou hokejku a kupodivu jsem tím přilákal pár vlaštovek obecných, které jsem několik dní pozoroval, jak švitořivě poletují kolem dvorku.
Vlaštovky si vhodného místečka hned všimly a za dva dny začaly se stavbou hnízda. Výsledkem bylo, že 20. června vyletěly čtyři mladé vlaštovky vstříc krásné modré obloze.