Sekvojovec obrovský sice není absolutním rekordmanem ve stáří stromů, tím je borovice (Pinus longaeve), ale i tak je věk nejstarších exemplářů přes dva tisíce let. Tyto zajímavé stromy se dají pěstovat i v našich zahradách, i když pro svou velikost jsou určeny spíš do zámeckých parků.
Obři z Ameriky
Výskyt sekvojovců obrovských je v přírodě omezen na velmi malé území národního parku na svazích Sierra Nevady v Kalifornii. Tyto stále zelené jehličnany zde dorůstají až stometrových výšek. Kmen mají sloupovitý, dole rozšířený a vybíhající v mohutné kořenové náběhy.
Je pokryt tlustou červenohnědou podélně rozbrázděnou měkoučkou borkou, u starých stromů až padesát centimetrů silnou. Koruna je u mladých stromů rostlých na volném prostranství široce kuželovitá, později volná a nepravidelně zaoblená. Sytě zelené letorosty jsou kolem dokola obrostlé krátkými srpovitě prohnutými jehlicemi s lehkým nádechem domodra.
Šišky zůstávají na stromě několik let zelené. Pod ním se dají najít tmavě hnědé, zpravidla ale už bez semen
Největším rostoucím sekvojovcem je General Sherman, který nemá daleko do výšky sto metrů. Tento zhruba dva a půl tisíce let starý strom s obvodem kmene pětatřicet metrů váží i s kořeny dva a půl tisíce tun. U nás rostou největší sekvojovce v Ratměřicích, jsou přes čtyřicet metrů vysoké a u paty je dokážou obejmout čtyři lidé
Zrozeny z ohně
Dospělý strom mívá každoroční přírůstek kolem dvou tisíců nových šišek. Každá obsahuje kolem dvou stovek semen. Na rozdíl od jiných jehličnanů však šišky zůstávají viset na stromě i po uzrání, takže velký sekvojovec může mít v koruně i desetitisíce šišek, v nichž jsou uschovány desítky milionů semen.
Šišky jsou velké asi jako slepičí vejce
Semínka těchto obrovských stromů jsou velmi malá, proto mají i malou zásobu živin potřebných pro růst a nejsou sama schopná prorůst vrstvou napadaného jehličí. Mladé rostlinky tak nedokážou obstát v konkurenci ostatních rychleji rostoucích rostlin. A právě tehdy pomůže požár.
Drobná vegetace shoří, z jehličí se stane výživný popel plný látek potřebných pro růst, zatímco mohutným stromům krytým silnou kůrou s větvemi vyrůstajícími vysoko nad šlehajícími plameny oheň neublíží. Naopak napomůže otevřít jejich šišky a na zem se snese sprška drobounkých semínek, jež nacházejí ideální podmínky pro svůj růst.
Semenáčky jsou velmi choulostivé, potřebují především stálý dostatek vláhy a přitom i množství slunečního světla
První týdny a měsíce jich v přírodě přežije jen velmi málo; další požáry zničí téměř všechny stromečky, které si ještě nevytvořily dostatečně silnou ochrannou kůru. Vzhledem k dlouhověkosti sekvojovců to ale nevadí a není třeba je před ohněm chránit.
Rozmnožovací matematika je neúprosná. I kdyby se z každého sekvojovce během tří tisíc let ujal jen jeden jediný semenáček a vyrostl z něj dospělý strom, zůstane celkový počet sekvojovců na Zemi zachován.
Sekvojovec obrovský můžete na zahradě pěstovat i vy... je-li dost velká
Chcete-li pěstovat sekvojovce, nemusíte je v dnešní době ani složitě množit ze semen. Stačí si stromeček koupit v zahradním centru. Pokud ho zasadíte do bohaté a výživné, ale propustné půdy a poskytnete mu dostatek vláhy, poroste poměrně rychle.
Nehodláte-li však svým potomkům a prapotomkům zadělat na problém, je třeba mít raději zahradu o rozměrech zámeckého parku. I když vás mohu uklidnit: na dospělost stromu byste si museli pár tisíců let počkat. Ale už za několik desítek let to bude pořádný strom, co pro sebe zabere velkou plochu.
Sekvojovec není stromem pro malou zahrádku
Jestli se se snem o vlastním sekvojovci přesto nedokážete rozloučit, ale současně nechcete riskovat, že vám brzy zastíní zahradu, zkuste úzce sloupovitě rostoucí kultivar s převislými větévkami 'Pendulum'. Pokud však není jeho vrchol vyvazován, bizarně se kroutí.