Pokud se někdo rozhodne, že si do svého jezírka, kde dosud nic nerostlo, pořídí lekníny, jak ho má uzpůsobit, aby jim připravil vhodné prostředí?
Nejlépe když jezírko úplně vypustíme nebo vyčerpáme a důkladně vyčistíme od všech nečistost, řas a pozůstatků tlejícího listí a rostlin. Předtím do náhradní nádrže slovíme případnou rybí obsádku. Zkontrolujeme a opravíme poškození stěn jezírka, zvláště je-li signalizováno podezřelým úbytkem vody přes zimu.
S napouštěním vyčištěného jezírka nemusíme čekat až na zakoupení leknínů a jiných rostlin. Budeme-li je sázet nikoliv přímo do zeminy na dně, nýbrž do nádob naplněných substrátem, můžeme je do napuštěného jezírka umístit kdykoliv později během sezóny. K napuštění použijeme jakoukoliv nekontaminovanou vodu, kterou máme k dispozici. Tedy vodu z vodovodu, studny, čistého rybníka, potoka, řeky nebo vodu dešťovou.
Při výběru, doplňování i výměně nových leknínů a rostlin všeobecně dáme přednost rostlinám mírného pásu, jež nevyžadují nadměrnou péči při přezimování. Naše požadavky musí být v souladu s velikostí jezírka a utvářením jeho okolí a hlavně s velikostí nebo-li s růstovými a prostorovými nároky konkrétních rostlinných druhů a kultivarů.
Je to důležité zejména u leknínů - lze si vybírat mezi desítkami forem od nejmenších trpasličích pro hloubku od pěti centimetrů až po robustní pro hloubku kolem metru. Podstatnou roli hraje listová plocha zástupců jednotlivých skupin leknínů závisející na vzrůstnosti jednotlivých kultivarů a druhů.
Mezi barevnými lekníny v jezírku vždy dominují červené kultivary; foto Jan Eliáš
Jak se vůbec lekníny sázejí? A které období je pro tuto činnost nejpříhodnější?
Lekníny se sázejí zpravidla od dubna do konce července. Svědomití pěstitelé a prodejci leknínů by měli expedovat tak silné rostliny, aby v dobrých podmínkách a při správném zacházení vykvetly hned v prvním roce po zasazení. Vyžadují stojatou nebo jen v uzavřeném okruhu přečerpávanou, málo proudící vodu prohřívanou sluncem, a proto i přiměřenou, nikoliv přehnanou hloubku.
Výška vodního sloupce nad substrátem je obvykle třicet až devadesát, maximálně však sto dvacet centimetrů. Subtilnější kultivary žádají dvacet až čtyřicet centimetrů, trpasličí a drobnější odrůdy osm až třicet. Zakoupené dospělé rostliny je někdy možné zasadit přímo na trvalé místo, rychleji však znovu zakoření a také vykvetou v menší hloubce. Řídíme se při tom délkou již existujících lístků, jež mají plavat na hladině.
Platí to i v případě, že křehké lístky leknínu jsou poškozeny nešetrnou dopravou. Menší vrstva vody, která se snadněji prohřeje, umožní mladé rostlině vydatně zesílit a rychleji vykvést. Jakmile nově zasazený leknín ukáže první květ, začneme hloubku zvětšovat, až postupně dosáhneme úrovně vhodné pro dospělou rostlinu. Pamatujeme na to, že lekníny potřebují hodně slunce (alespoň čtyři až šest hodin). V polostínu později a méně kvetou.
Kam rostliny sázíme? Je třeba dodržet nějaké podmínky?
Podmínkou je, že jednotlivé druhy a kultivary se vždy sázejí zvlášť, a to obvykle po jedné rostlině. Buď přímo do dna, či do prohlubní ve dně, zaplněných substrátem. Nebo kvůli možnosti snadného přemisťování v nádrži raději do nádob, zpravidla plastových a lépe širších než vyšších. Vhodné jsou plastové nádoby nebo kontejnery v nenápadných barvách, aby ve vodě barevně nerušily. V hlubších nádržích je třeba nádoby s rostlinami na požadovanou výši od hladiny podložit.
Růžový Pink opal patří k nejhezčím růžovým hybridům; foto Jan Eliáš
Jaký substrát lekníny ocení?
K těm osvědčeným patří jílovitá zemina s rašelinou, jež v kombinaci s pevným hnojivem zaručuje optimální pěstební výsledek včetně omezení tvorby řas. V obchodech jsou k dostání různé druhy substrátů pro vodní rostliny a v případě nezbytí lze také použít univerzální zahradnický substrát, jehož povrch pokryjeme vrstvou jílu nebo drobnými oblázky.
Při všech kvalitních substrátech ovšem stále není a asi nikdy nebude nad dobře proleželý kravský nebo koňský hnůj! Jenom kdyby byl snadněji nebo vůbec k mání. Máme-li štěstí a dostupný zdroj, stačí zamíchat asi pětinu množství takového hnoje s šestinou množství rašeliny do těžší jílovité půdy bez vápna a pěstební úspěch s bohatými květy je zajištěn.
Může se stát, že se dodrží přesné pokyny sázení, zvolíme i vhodné prostředí, a přesto lekníny nevykvetou. Mohou je napadnout nějací škůdci? Nebo co bývá nejčastější příčinou nerozkvetlých leknínů?
Lekníny všeobecně mají jen málo nepřátel či škůdců a většina pěstitelů se s nimi ve vodní zahradě nesetká po dlouhou dobu, nebo na ně dokonce vůbec nenarazí. Přesto existují občasní nezvaní hosté, kteří v konečném důsledku mohou leknínům zabránit v kvetení. Mezi ně můžeme zařadit hmyz, plže, hlodavce, vodní ptáky, býložravé ryby a také hnilobu.
Asi nejčastější poškození leknínů způsobuje hmyz. Bývají to zejména ve vodě žijící larvy některých pakomárů, chrostíků, určitých much a brouků. Larvy někdy už od května trápí především leknínové listy, vykusují v nich dírky, celé dvorce, kanálky i skryté cestičky.
V případě většího napadení takovým požerem mohou být rostliny oslabeny natolik, že nekvetou. Přesné určení larev hmyzích škůdců bývá obtížné. K ochraně před nimi to ale ani není nutné. Stačí, když zjistíme jejich výskyt na spodní straně listů, nebo - a to hlavně - když pozorujeme poškození způsobené požerem.
Změní se něco v případě, že v nádrži s lekníny chováme ryby?
V nádržích osazených rybami, které larvy hmyzu s oblibou pojídají, nebývají škody na leknínech významné, takže mnohdy proti larvám není ani třeba zvlášť zasahovat. Jen při výjimečně masivním napadení nezbude, než velmi opatrně použít postřik.
Vybereme účinnou látku relativně neškodnou pro ryby a vodní živočichy. Dbáme přesně v návodu předepsaných zásad bezpečnosti. Stříkáme pokud možno jen na líc leknínových listů, volnou hladinu pro jistotu přikryjeme například plovoucí bublinkovou folií.
Nelze opomenout ani suchozemské mšice, jež v létě dokáží porost leknínů na pohled odpudivě obalit a k tomu zdeformovat listy tak, že se nerozvíjejí a vypadají jako popálené. Při náletu mšic rostliny rovněž přestávají kvést.
U menších jezírek v případě slabšího výskytu pomůže omývání listů proudem vody z hadice, případně dočasné ponoření (zatížení) listů pod vodní hladinu, ze které pak plovoucí mšice sebereme nebo je proudem vody zaženeme do odpadu či přepadu.
U hustěji zarostlých rozlehlejších, více napadených zahradních nádrží se ale opět neobejdeme bez postřiku. Provedeme jej přípravkem proti savému hmyzu podobně jako při výše uvedeném zákroku proti larvám. Úzkostlivě dodržujeme zásady bezpečnosti.
Barevně proměnný leknín Sioux vnese do jezírka celou škálu barev; foto Jan Eliáš
Hovořil jste i o plžích.
Mezi žravými plži vyniká plovatka bahenní. Poznáme ji podle štíhlé vřetenovité ulity. Velkým leknínům plži příliš neubližují. Jejich výskyt na spodní straně listů ohlásí podlouhlá rosolovitá hnízda vajíček.
Přemnožené plovatky a jejich příbuzní však s chutí okusují lístky drobných a nejmenších leknínů. Trpasličí leknínky přímo milují. V jezírku s rybami, pro něž jsou mladí malí plži potravou, se obvykle nepřemnoží.
Dojde-li k tomu v jezírku bez ryb, zkusíme plžům nabídnout ještě chutnější sousto, než jsou lístky leknínů. Totiž na hladinu položený list čínského zelí nebo hlávkového salátu. Druhý den návnadu i se shromážděnými plži z vody vyjmeme.
Postup pro jistotu několikrát zopakujeme. Při hromadném výskytu plžů ovšem musíme nádrž vypustit, vyčistit a plže odstranit. Pravda, lépe se to provádí spíš v malých a menších nádržích.
Ale ryby nemusí leknínům jen pomáhat.
Ano. Mít býložravé ryby, jedná se jmenovitě o tolstolobiky a hlavně amury, a lekníny společně jen tak v jezírku nebo rybníku nelze. Listy leknínů jsou zejména pro amury lákavým soustem, takže po čase může být v méně rozlehlé nádrži leknínový porost nepříjemně pocuchán.
Chcete-li přesto mít za každou cenu býložravé ryby v nádrži společně s lekníny, nezbude než porost leknínů „oplotit“, nejlépe drátěným pletivem potahovaným zeleným plastem.
Takové opatření ale nevypadá zrovna nejlépe, ne?
Máte pravdu, „zadrátované“ lekníny na estetice vodní hladině určitě nepřidají. Budete se tedy muset rozhodnout. Buď lekníny, nebo býložravé ryby!
A jak bojujeme s nezvanými savci a ptáky?
Z hlodavců stojí za zmínku hryzec vodní a ondatra. Objeví se občas v okrasných nádržích s přírodními břehy, které jim umožňují vyhrabávat nory a trvaleji se usadit. Drtivá většina zahradních jezer a jezírek zhotovená z plastu a silnějších folií je ale před nimi celkem bezpečná.
K jejich vypuzení lze zkusit elektronický odpuzovač. V prodeji je několik typů, část z nich na baterie. Vybereme si podle odborného doporučení a návodu k výrobku.
Z vodních ptáků v úvahu připadají zejména kachny - divoké i domácí. Platí u nich, že zdání klame. Ačkoliv jsou na pohled roztomilým oživením vodní hladiny, v zahradní nádrži při svém čiperném shánění potravy dokážou oštípat a poplenit listy i květy leknínů tak, že jsou leckdy k nepoznání.
U domácích kachen je pomoc snadná. Prostě je do okrasného zahradního jezírka nepustíme. S létajícími divokými kachnami je to náročnější, musíme je soustavně plašením odhánět.
Důkaz, že lekníny jsou oblíbené: barokní bazén u zámku v Buchlovicích; foto Jan Eliáš
Co si počít se zmiňovanou hnilobou?
Hniloba je bakteriální nákaza, jež se projevuje zvlášť ve dvou případech: na rostlině poškozené během vegetace například při dopravě a přesazování. Nebo jsou-li přes extrémně chladnou zimu přírodní nádrž nebo déle nečištěné jezírko s větším množstvím tlející organické hmoty příliš dlouho a hlavně nepřetržitě zamrzlé.
Ledová pokrývka pak totiž neumožňuje okysličení vody a odchod škodlivých plynů (metan, sirovodík) z ní. Hnilobný proces má schopnost se po určité době z organických zbytků rozšířit i na kořeny a oddenky oslabených leknínů, které v důsledku toho sotva vegetují nebo i uhynou.
Jak máme v obou případech postupovat?
V prvním případě obvykle stačí, když hnilobou napadené kořeny a části oddenku odřežeme a rostlinu pro jistotu před zasazením ještě vykoupeme - dezinfikujeme - v růžovém roztoku hypermanganu.
V druhém případě obrana spočívá především v prevenci. Zahradní nádrž s lekníny udržujeme v čistotě. Čistíme ji periodicky podle objemu vody a množství organických zbytků zpravidla jednou za dva až čtyři roky.
Pokud uvadají listy a květy, mohou se odstranit? Jak?
Odumírání starých a tvorba nových listů (i květů) leknínů je přirozený proces, který probíhá během celého vegetačního období. Odkvetlé květy a odumřelé listy odstraňujeme (odštípneme) hlavně z estetických důvodů, jinak to není bezpodmínečně nutné, neboť se časem rozloží a bez následků zmizí.
Ve kterém ročním období se objevují květy leknínů?
Dobře zakořeněné zahradní zimovzdorné lekníny v teplejších oblastech - jižní a střední Morava, střední Čechy - začínají kvést od konce května, jinde od první poloviny června. Hlavním obdobím houfného rozkvětu leknínů je v závislosti na nadmořské výšce, a tím i na klimatu, červen až červenec.
Platí, že čím teplejší poloha, tím dřívější rozkvět. Od srpna četnost leknínových květů pomalu slábne. Kvetou však jednotlivě až do podzimu. Poslední květy některých kultivarů (například ‘René Gerard’ nebo ‘Charles de Meurville’) se při kvalitní péči a chráněné poloze jezírka ukazují ještě v říjnu.
Nemáte zahradu? Nevadí, miniaturní jezírko s leknínem Sunrise lze vytvořit i v interiéru! Foto Jan Eliáš
Jaký druh leknínů si máme vybrat, jsme-li začátečníci?
Péče o lekníny není nijak náročná. Jejich pěstování při dodržení základních zásad uvedených v návodu, který by měl být k dispozici vždy při nákupu rostlin, zvládne každý. Proto nezáleží na tom, jsem-li začínající nebo pokročilý pěstitel.
Není ani třeba si jednotlivé kultivary vybírat podle větší či menší náročnosti na pěstování. Více záleží na velikosti nádrže určené k jejich pěstování a na individuálním názoru na barvu květů, respektive na jejich barevnou skladbu.
K dispozici jsou kultivary ve všech myslitelných barvách. S jedinou výjimkou, a tou je modrá. Ta u přírodních zimovzdorných druhů leknínů neexistuje a s ní se nový zimovzdorný kultivar zatím přes všechno úsilí hybridizací nepodařilo získat.
Podstatné při volbě leknínových kultivarů je také, jaký způsob jejich zasazení zamýšlíme. Jestliže uvažujeme o substrátu v ponořených nádobách, přicházejí v úvahu všechny kultivary od trpasličích a drobných přes střední až po velké.
U posledně jmenovaných však manipulace s nutně objemnými a těžkými nádobami se zeminou, které vzhledem ke své větší velikosti vyžadují, bude dost namáhavá. Pokud ale zamýšlíme lekníny sázet přímo do substrátu pokrývajícího dno nádrže, je vhodnější zvolit odolnější kultivary středního a většího vzrůstu.
V náležitém ošetřování drobných leknínů by v tomto případě vadil horší přístup a obtížná manipulace, konečně i to, že je na zimu nemůžeme přemístit do hlubšího místa nádrže.
Děkujeme za rozhovor.
Další podrobnosti týkající se pěstování leknínů a konkrétní kultivary v uvedených růstových kategoriích můžete vyhledat na webové prezentaci Ing. Eliáše.