Darwiniana, to je název společnosti pěstitelů masožravých rostlin a jiných botanických kuriozit. Co všechno patří k vašim aktivitám?
Snažíme se všem, kteří mají zálibu v těchto zvláštních rostlinách, přinášet informace ve čtvrtletním časopise Trifid a také na internetu. Zde publikujeme zajímavé články v elektronickém časopise Chramst! a dále zde funguje fórum, kde diskutujeme, radíme si, chlubíme se svými úspěchy a podobně.
V létě se konají výlety, v zimě přednášky, ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny se podílíme na ochraně těchto rostlin v přírodě. Pro členy je k dispozici rozsáhlá knihovna a semenná banka. Také jsme vydali například sborník článků RNDr. M iloslava Studničky.
Každý rok se koná na jaře výstava v Botanické zahradě v Brně, kterou již mnoho let připravuje Ing. Vladimír Sedláček a na podzim společně s členy pořádáme výstavu v Botanické zahradě PřF UK v Praze.
Láčka Nepenthes hamata; foto: Martin Brousek, http://www.darwiniana.cz
Jak dlouho Darwiniana existuje?
Úplné počátky tohoto sdružení jsou v roce 1991, za těch mnoho let se Darwiniana dále vyvíjí, aby stále měla co nového nabídnout. Kdo se může stát vaším členem? Bude problém, pokud se rozhodne vstoupit do klubu úplný začátečník, který má zájem o masožravky, ale nic moc o nich zatím neví?
Darwiniana je občanským sdružením a členem může být každý bez výjimky. Doufáme, že kromě odborníků si s námi právě i začátečníci prohloubí jak znalosti, tak svůj vztah k masožravkám i k přírodě jako takové.
Dionaea muscipula; foto: Kateřina Braunová, http://www.darwiniana.cz
Kromě masožravek se zabýváte i jinými botanickými kuriozitami. Můžete se s našimi čtenáři o nějakou podělit?
Příroda jich nabízí bezpočet. Můžeme mezi ně řadit orchideje, endemitní sukulenty nebo rostliny reagující na různé podněty pohybem (Mimosa, Stylidium a podobně).
Jakou masožravku byste doporučila úplnému začátečníkovi? Jaké prostředí jí má připravit, aby o ni brzy nepřišel?
Klasicky doporučovanou a naprosto nezničitelnou je například rosnatka kapská (Drosera capensis), ale já bych se při splnění základních podmínek nebála začít v podstatě s jakoukoliv masožravkou.
Samozřejmě že v každém rodě jsou druhy značně náročnější či řekněme náladovější než jiné, ale kupujete-li přímo od pěstitele, jistě vám poradí. Základní podmínky pro většinu masožravek jsou světlo, voda, rašelina a žádné hnojení.
Světlo – pro většinu rostlin platí, že čím více ho budou mít, tím lépe se jim bude dařit, takže východní, západní okna jsou ideální. U některých rostlin je třeba dát pozor na úpal, který jim hrozí na jižních oknech, na severních je zase dost často nutné dosvěcovat.
Vodní bublinatka Utricularia aurea; foto: Michal Rubeš, http://www.darwiniana.cz
Voda – té je zapotřebí hodně. Nejlepší je, aby byla hlubší podmiska stále plná vody, pro velké množství masožravek je totiž proschnutí smrtelné. Co se kvality týče, čím měkčí voda je, tím více rostlinám vyhovuje, ale jde to i s tou vodovodní, jen pak musíte prosolený substrát častěji vyměňovat, respektive přesazovat.
Substrát – takový běžný mix pro většinu druhů představuje rašelina (opět platí, že čím kvalitnější bude, tím lépe) smíchaná s křemičitým pískem či perlitem v poměru 1:1.
A absence hnojení? Masožravky rostou v přírodě v půdách takřka bez živin – ty si doplňují z kořisti, která je přítomná opravdu i v té nejčistší domácnosti (octomilky, komáři, malé mušky a podobně.
Drosera scorpioides; foto: Jiří Vaněk, http://www.darwiniana.cz
Kdybychom to chtěly shrnout a zjednodušit: Jsou masožravky náročné na péči?
Většina masožravek na péči náročná není (hluboká podmiska vydrží plná vody i týden do dalšího dolití), ale existují samozřejmě výjimky. Pro některé druhy, například láčkovky (Nepenthes), je vitrína nebo skleníček jistě ideální.
Obecně se kloním k tomu, že mnoho druhů můžete pěstovat jako pokojové rostliny, a pokud se vnoříte do tohoto světa hlouběji, musíte pak u jakékoliv skupiny rostlin respektovat jistá specifika.
Past bublinatky Utricularia reniformis; foto: Michal Rubeš, http://www.darwiniana.cz
Jak je to se škůdci, objevují se na masožravých rostlinách? Pokud ano, jakým způsobem proti nim bojovat?
Jako jakékoliv jiné rostliny ani masožravky nejsou proti škůdcům imunní. Napadají je mšice, puklice, smutnice a další. Problém je většinou s chemií, některé druhy masožravek ji totiž nesnáší moc dobře.
Bohužel často není jiné východisko, protože buď vám kytku sežere chemie, nebo škůdce. Existují však i přípravky šetrnější, například Biool. Zkrátka každý bojuje, jak umí, univerzální pravidlo neexistuje.
Dionaea muscipula; foto: Michal Rubeš, http://www.darwiniana.cz
Co vás vedlo k tomu, že jste si k pěstování zvolila právě masožravky? A které druhy patří k vašim nejoblíbenějším?
Mám ráda přírodu jako celek a jako nedílnou součást naší existence včetně všech provázaností. Masožravky mě dráždí svou výjimečností a pestrostí druhů. Líbí se mi tedy všechny.
Pokud bych ale opravdu musela zvolit, pak by mi byly nejmilejší bublinatky (Utricularia), jelikož jejich pasti jsou důkazem přírodního génia a květy jsou podobné orchidejím a moc krásné.
Kolik druhů masožravých rostlin pěstujete? Máte nějakou vysněnou krásku, kterou byste ráda přidala do své sbírky?
Já osobně mám s manželem doma společných asi 40 květináčků, což není mnoho. Nemáme v bytě vhodné světelné podmínky, takže přisvěcujeme zářivkami, a prostor je tedy omezený. Do budoucna ale plánujeme mírné rozšíření o nějakou tu vitrínu, kde bych si ráda více vyzkoušela láčkovky, ty máme jen tři.
Květ Utricularia biloba; foto: Michal Rubeš, http://www.darwiniana.cz
Jinak masožravek, jež bych moc chtěla, je docela dost, ale jsou většinou specifické nějakou podmínkou, kterou vím, že jim nemohu zajistit, a proto si je raději zajedu prohlédnout třeba do Botanické zahrady v Liberci, kde najdete masožravky skoro všechny pohromadě. Mám radost z těch, jimž se u nás doma daří.
Děkujeme za rozhovor!