Čarověník najdete na stromech a keřích. Jedná se o chomáčovitou či metlovitou znetvořeninu tvořenou hustěji nahloučenými větvičkami, často odlišného zabarvení, tvaru a uspořádání olistění (jehlic). Netypický růst částí rostlin může být vyvolán onemocněním. Čarověníky vzniklé mutacemi jsou schopné života a vegetativního množení.
Čarověník – název sám o sobě dýchá jistou magičností. Je vám známo nějaké spojení s tajemnými rituály? Tradují o něm pověry?
Tajemné rituály, pověry, to není zrovna moje parketa, jsem více méně pragmatický tvor, takže i na tyto přírodní útvary nahlížím spíš účelově. Je to pro mě a všechny stejně postižené sběratele výchozí materiál, sloužící – abych tak řekl trošku hloupě – k výrobě nového typu okrasného stromku.
Tedy když se všechno kolem čarověníkování povede, tak na konci celého toho sběratelského snažení může být nový kultivar, nádherná perla skalky či výrazná solitéra, která jistě ozdobí každou zahradu.
Je třeba si uvědomit, že za jedním čarověníkem v průměru najedu tak dvě stě až tři sta kilometrů. Všude se pochopitelně autem nedostanete, takže se i chodí: hodiny, dny a déle. Někdy se stane, že čas vyčleněný k hledání vyjde naprázdno. Tak už to chodí...
Čarověník borovice; foto: Martin Sláma, Zahrada plná čarověníků pana Jana Slámy
No a když najdete, roubujete – já tak deset dvacet kousků. Zbytek čarověníků vyměním za jiné, které našli kolegové, nebo rozdám. Vzhledem k tomu, že v amatérské praxi probíhá roubování na konci zimy, musí se roubovancům ve sklenících či fóliovnících osm až deset týdnů topit a starat se o patřičnou kvalitu prostředí.
Je třeba dodržovat určitou vlhkost a bránit všelikým houbám a plísním, které jsou pro nás, sběratele, pravou noční můrou. Velice dobře totiž víme, že počasí si děla absolutně, co chce. Jsem ročník čtyřicátý šestý a otec mě učil roubovat, tenkrát ovocné stromky.
Ještě mi nebylo deset a pamatuji, že kolikrát v květnu bylo na naší zahradě po kolena sněhu a jindy zas v únoru skoro dvacet nad nulou. No a za posledních šedesát roků se, co se týče počasí, svět aspoň u nás na zahradě až tak nezměnil.
No a zkuste takto v amatérských podmínkách při veškerém a neustálém proměňování počasí zajistit rostlinkám na pár týdnů správné klima. Žádné „poručíme větru dešti“ se nekoná.
Prostě někdy se kouzlo nepovede, rouby se nepřijmou, shoří vysokými teplotami nebo uhnijí chladem a nadměrným vlhkem, takže nemáte nic. Prostě sviňa rok, jak říkal staříček sedlák.
Čarověník smrku – žlutá forma; foto: Martin Sláma
Kde se vůbec čarověník v přírodě najde? Jakým způsobem získat první kousek do sbírky?
Všechno živé je na tomto světě jenom chvíli, a navíc i tu chvilku své existence tráví živí tím, že neustále obměňují své buňky. Staré prostě odumírají a nové dělením vznikají. No, a jak je všeobecně známo, tak každá činnost na tomto světě je i zatížena chybami.
Takže vloudí se chybička a ejhle…, je tu zrůdička, nádor, mutace, jak chcete, tady už by mohly nastoupit i nějaké mýty a pověry, co se vlastně uvnitř toho dřeva přihodilo, že vznikl čarověník.
Dnešní molekulární vědy by nám mohly samozřejmě říct velice přesně, co zapříčinilo vznik útvaru zvaného čarověník, kdyby svými drahými přístroji a ještě dražším časem nahlédly. Ale řekněme si upřímně, koho dnes čarověníky zajímají a kdo by do toho investoval.
Takže prostor pro lidskou fantazii se otevírá a skoro každý sběratel má svoji oblíbenou teorii o vzniku čarověníků, kterou je ochoten bránit až do roztrhání těla.
Jan Sláma s čarověníkem tsugy kanadské; foto: Martin Sláma
V případě, že se pěstitel rozhodne založit kout s čarověníky a zakrslými exempláři, co byste mu do začátku doporučil? Lze si opatřit rostliny i u vás?
Jestli navrhujete hektarovou okrasnou zahradu s velkými stromy nebo malou skalku se zakrslými dřevinami vyselektovanými z čarověníků, řídíte se v podstatě stejným kompozičními principy.
Při návrhu skalky se asi nebudete inspirovat kroměřížskými zahradami, ale spíš se pokusíte vaši zvědavost a posléze invenci zaměřit jinam. České skalničkaření je světoznámé a vy ty skalničky jenom doplníte malými rozkošnými stromečky, které každou skalku rozhodně ozdobí.
Doporučuji se nejdřív rozhlédnout kolem, oko přece vidí. Pak samozřejmě existuje literatura, film a také internet, tam je dneska už skoro všechno. Stačí jenom dobře zadat dotaz a pak čekat na obrázky. Po chvíli hledání a tápání každý určitě dospěje k jakési hrubé představě. No a tuto je dobré konzultovat s odborníky, jak se dnes s oblibou říká.
Jděte se podívat tam, kde už něco podobného dělali. Jestli se vám to zalíbí, tak s těmi lidmi mluvte, určitě vám poradí. Co se týče mé maličkosti, jsem již velice dlouho na internetu i se synem Martinem a skoro se všemi kontakty. Takže pokud budete mít zájem, tak jen do toho.
Pinus strobus 'Slama'; foto: Martin Sláma
Kdy a za jakých okolností jste se rozhodl založit tak fantastickou zahradu?
Už jsem se zmínil, že otec byl ovocnář. Já skoro celé mládí pobíhal kolem jablek, švestek a rybízu. Hrůza. Takže když jsem pak část zahrady na konci šedesátých let zdědil, veškeré užitečné dřevo muselo ze zahrady okamžitě pryč.
Měl jsem také to štěstí, že jsem v té době mohl na chvíli nahlédnout do holandských a anglických parků a zahrad. A hned bylo co napodobovat. Jenže komponujte okrasnou zahradu, když v okolních zahradnictvích dostanete koupit, když pěkně poprosíte, pouze růžičku nebo šeřík.
Jo, pivoňky byly občas taky. „Cypřišek nebo azalku chceš...? A z čeho si spadnul, synečku?“ zeptal se tenkrát místní zahradník. Takže zjednodušeně řečeno, začali jsme si, museli jsme si začít, nový sortiment okrasných dřevin dělat sami. A zkomolené české názvy ve světových zahradnických katalozích říkají, že jsme i docela úspěšní.
Skupina čarověníků; foto: Martin Sláma
Na jaké rozloze se v současnosti vaše zahrada rozkládá? Mohl byste čtenářům představit pár zajímavých kousků z vaší sbírky?
Myslím, že fotografie by měly stačit. Obrázek prý je mnohdy ostatně lepší než deset tisíc slov. Jinak zahrady jsou dvě. Ta ze šedesátých let má asi tisíc metrů plochy, na které něco roste, a ta nová, také skoro tisícimetrová, je už z tohoto tisíciletí.
A když říkám, něco tady roste, tak v obou zahradách se nachází asi tři tisícovky okrasných dřevin. Z toho asi dvě tisícovky různých, tedy kultivarů – zjednodušeně – každých deset centimetrů narazíte na nějaký nový strom.
Tedy ne pár, ale na každém kroku zajímavost. Péče o ně musí být náročná.
Ve svém věku to beru zcela nekompromisně, především jako součást udržování sebe sama: jak po fyzické stránce (nejsem totiž sportovec a hýbat se přece musím), tak i po té stránce druhé. To byste nevěřila, co vás při šestihodinovém roubování v pětistupňovém fóliáku všechno napadne… Nebo těch myšlének, když se tak dvě až tři hodiny intenzivně pleje…
Zahrada plná čarověníků; foto: Martin Sláma
Máme tu březen, čas probouzení zahrad. Jaké práce vás teď čekají?
Všechny, protože jak už jsem říkal, nejen všechno živé, ale i neživé podléhá zmaru, takže radostná údržba, údržba a zase údržba a pak radost nejvyšší, hledání místa pro nové přírůstky a jejich sázení.
Navštěvují vás obdivovatelé z celého světa. Těší vás takový zájem?
Myslím si, že každého zaníceného koníčkáře návštěvy těší. A já jsem navíc i trochu ukecaný, takže rozhovory s celými autobusy stejně postižených návštěvníků v polštině, angličtině nebo ruštině mi docela vyhovují. Zmíněné jazyky už samozřejmě pomalu zapomínám, takže určitá radost je, myslím, i na druhé straně. Potom už si jenom ukazujeme.
Vyměňujete si s ostatními pěstiteli kromě zkušeností i rostliny? Jaké vám v poslední době rozšířily zahradu?
Každým rokem se těmito výměnami sortiment naší zahrady plné čarověníků rozšíří průměrně o dvacet až třicet absolutně nových kousků. Lze tu objevit stromky z Evropy, Asie, Ameriky, nějaké čarověníky i z Afriky.
Sibiř, Tatry, Alpy, Pyreneje, Rocky Mountains, všude se sbírá a nové stromky s názvy 'Apache', 'Ojibwa', 'Jubilejnyj', 'Wrigly', 'Lauterbach', 'Logan Pass', 'Mount Si', 'Ružak', 'Slama' a 'Zaječice' hovoří samy za sebe. Přijďte se podívat.
Děkujeme za rozhovor!
Zahradu plnou čarověníků pana Jana Slámy si můžete prohlédnout zde.