Zahradnímu architektovi je blízká nejen architektura a design, ale hlavně příroda. Nad jeho oslovením by měli uvažovat lidé, kteří staví nebo rekonstruují dům a chtějí k tomu mít i odpovídající zahradu. Designér by měl zhodnotit, nakolik je reálná jejich představa o budoucí zahradě, a korigovat je. Do zahrady by měl vnést logiku, kontinuitu, aby měla hlavu a patu, aby se v ní dobře žilo.
Kdy je čas pozvat zahradního architekta?
V ideálním případě ještě v okamžiku, kdy se staví dům a kdy jsou ještě vidět na pozemku přípojky, retenční nádrže, vsakovací tělesa, protože v této chvíli se dá podchytit spousta věcí, které nakonec mohou projekt zahrady výrazně prodražit. Stavební firma má jiné priority, a tak třeba nechá různé výšky povrchů, zbytky betonů, ze zahrady neodveze stavební zeminu, která se ale v zahradě použít nedá… Je fajn, když je na prvních schůzkách s architektem přítomen i realizátor, protože ten může vidět technické věci, úskalí a už některé plány korigovat.
Stavební firma má jiné priority, a tak třeba nechá různé výšky povrchů, zbytky betonů, ze zahrady neodveze stavební zeminu, která se ale v zahradě použít nedá…
Na jak dlouho architekt zahradu vlastně dělá?
Dobrý zahradní architekt přemýšlí hodně dopředu. Člověk se vyvíjí, malé děti jednou budou velké, rytmus rodiny se změní. Proto je důležité navrhovat prvky, které jsou variabilní. Osobně mám ráda houpačky, myslím si, že i dospělý člověk má v sobě pořád kus dítěte a rád se zhoupne. Mám zkušenost, že pak je o houpačky rvačka, takže kolikrát navrhuji trámovou konstrukci, na kterou se jich vejde víc. Na jedné se houpe tatínek a na druhé dcera. Baví mě to propojení generací. Takové prvky jsou pak v zahradě na dlouho, ale rostliny jsou živý organismus, tady je proměnlivost největší. Stromy a keře rostou, mění ráz zahrady, ale v ideálním případě zůstávají. Oproti tomu trvalky a trávy jsou vlastně jakási dočasná výplň zahrady, kterou je v různých časových pásmech potřeba obnovovat.
Jak probíhá první schůzka s klienty?
Musíme se s klienty poznat a naladit se na sebe, takže preferuji osobní setkání, bez něj je spolupráce složitá. Když poprvé přijíždím na pozemek, celý ho zreviduji a opravdu hodně se ptám. Mým cílem je pochopit klienta, zjistit, co od zahrady očekává, kolik času jí chce věnovat. Ptám se na přítomnost dětí, zvířat, na preferenci barev a rostlin, na případné alergie. Někdy mají klienti koncept v hlavě, vědí, že chtějí ohniště, koupací jezírko, pergolu, houpačku… A mým úkolem je to zhodnotit, domyslet a propojit. Také ale musím zohlednit možnosti a vlastnosti zahrady, třeba jaká je na pozemku půda, orientace ke světovým stranám, a s tím následně pracovat.
A po rozhovoru se dělá návrh?
Po úvodní schůzce potřebuji od klienta plán k pozemku a přeměřujeme si zahradu. Následně zpracuji půdorysnou zónaci, kde rozvrhuji prostor. Je z ní patrné, kde by mohly být záhony, stromy, odpočinková zóna, užitková část. To je první koncept. Pokud klient návrh potvrdí, dostáváme se k samotné studii.
Co obsahuje taková studie?
Ta už je podrobnější, aby si klient uměl představit, jak se bude zahrada měnit. Že z malého stromku může být po 30 letech vysoký strom s rozložitou korunou, který bude potřebovat dostatek místa a také udělá v zahradě stín. Dělám i zákresy do fotografie, takže klient vidí zahradu teď a jak bude vypadat po proměně. Když je studie hotova a odsouhlasena, přechází se k projektové dokumentaci.
Její součástí je plán vycházející ze studie, tzv. zahradně architektonické řešení. Zde už jsou zakreslené konkrétní rostliny, jejichž název je uveden latinsky, a ostatní prvky v zahradě, včetně těch abiotických (neživých). Trvalkové záhony se zpracovávají v samostatných detailech. Součástí projektu je i technická zpráva, důležitý dokument, kde jsou komplexně zahrnuté veškeré nové rostliny, včetně počtu kusů. Měl by být specifikovaný materiál použitý v zahradě, výměry ploch. Uvádím také následnou péči, což je takový manuál, jak se o zahradu v prvních letech starat. Protože na začátku je potřeba pravidelná zálivka, pletí a další péče, aby rostliny měly co nejlepší podmínky pro adaptaci na nové prostředí.
Technická zpráva je z mého pohledu velmi důležitá součást jakéhokoliv zahradního projektu, a pokud tam není, je to špatně.
Liší se nějak budování zahrady u novostavby a u starého domu, který prochází rekonstrukcí?
Rekonstrukce zahrady bych připodobnila k liftingu, je vždycky složitější a obvykle pro klienta i dražší, protože se musí vyměřovat stávající dřeviny, a pokud na pozemku zůstanou, musí se zhodnotit jejich zdravotní stav. Takové stromy pak mohou tvořit dominantu nové zahrady, ale udávají výšky terénu na pozemku, pokud se dělají nově. Vrátím se k tomu, že zahradní architekt by měl přemýšlet dopředu a domyslet, jestli se strom nestane nebezpečným třeba za 15 let, zejména když budou na zahradě malé děti.
Budování nové zahrady je přesně opačný proces, nic na ní není a my máme volnější ruku. To mám asi raději, ale nedá se to paušalizovat. Jsou zahrady, kde si klient přeje nechat třeba jeden velký strom, třešeň po babičce, a vše ostatní nechá na nás, nebo vzpomíná, že tady bylo kdysi ohniště… Pokud to lze, vycházím z původního konceptu zahrady, jen ho nastavím na potřeby nových obyvatel, pokud se ale hádáme o každý jalovec a túji, je to výrazně složitější proces.
Vraťme se k budování zahrady. Co následuje po projektové dokumentaci?
Realizační firma přebírá projekt, vyčistí pozemek, je-li to třeba, a začne dělat terénní úpravy. Ty jsou nejdůležitější a taky obvykle nejdéle trvají. Ne každá zahrada je v rovině a je nutné se například poprat s příkrým svahem. Nebo je zahrada v důlku a je potřeba ji zvednout. Je také nutné myslet na výšky terénu, aby například terasa nebyla utopená pod úrovní trávníku. Práce trvají dlouho a zdá se, že to nikdy neskončí. Všude je těžká technika a prach, nikde není nic zeleného. Pak se ale začne navážet substrát pro trávník a modelují se záhony. Zahrada se začíná vylupovat. Sází se stromy, keře a nakonec trvalky, na podzim cibuloviny.
Jsou v zahradním designu trendy stejně jako v bydlení?
Stoprocentně, ale neřekla bych, že se mění tak rychle. Spíš je to takové období. Třeba teď už se velmi dlouho drží přírodní zahrady, ty jsou hodně populární, lidi chtějí mít v zahradách ptáky, motýly, včely, ježky. Takové zahrady ráda navrhuji.
Co tedy patří do přírodní zahrady?
Rozhodně tam nepatří klasický trávník, protože ten je na údržbu absolutně nejnáročnější. Aby ho člověk udržel stále zelený, musí ho zavlažovat. Trendem je naopak zadržovat vodu v zahradě, ale přirozeně, například lučním trávníkem. Stačí ho kousek, je to úžasné těleso, protože jak jsou ty byliny a trávy vysoké, voda se tolik neodpařuje, navíc krásně voní i vypadá. Luční trávníky reagují na počasí, když je třeba deštivé léto nebo parno, prosazují se jiné byliny či trávy. Samozřejmě úplně jiný luční trávník bude v městské zahradě a úplně jiný bude někde v Podkrkonoší.
Co jsem si tak všimla z návštěv různých hobby marketů, mám pocit, že jsou trendem i kytky, které nejsou tak vznosné…
Nejsou tak pyšné… To právě souvisí s trendem přírodních zahrad. Lidé se navracejí zpátky k přírodě, takže dávají přednost rostlinám, které vypadají divoce a přirozeně. A do zahrad patří i trávy, které dodávají dynamiku a jemnou strukturu.
Co dál patří do přírodní zahrady?
Vzrostlé stromy, ovocné i klasické listnáče. Ty jsou strašně důležité, protože výrazně mění mikroklima nejen v zahradě, ale i v domě. Ráda používám v zahradách i původní druhy našich rostlin a pak také květiny, které se samy přesévají. Jednou kvetou tady a za rok o kousek dál. I vodní plocha je přínos. Přírodní zahrada umí sama sebe obnovovat, pokud je dobře nastavená. Součástí takové zahrady může být i mlat, což je úžasný přírodní materiál, ve kterém rostou některé typy rostlin a zároveň jej můžeme použít jako zpevněnou plochu v zahradě. Je tvořen několika vrstvami kameniva a hlinitopíščitou půdou. Není to dlažba, která by se v létě rozpálila, když po něm člověk chodí, je příjemný a propouští vodu.
Častým mýtem je, že o přírodní zahradu se není třeba starat. Je to pravda?
Do jisté míry je třeba se starat vždycky. Nelze navrhnout zahradu, o kterou se člověk nestará, to není možné. Péči usnadní, když rostlinu zasadíme do správného prostředí a nastavíme záhony tak, aby si výsadby vzájemně nekonkurovaly a žily spolu v symbióze.
Jak pracuje zahradní architekt, aby zahrada byla hezká celý rok?
Zahradní architekt by měl zaručit klientovi návaznost v nakvétání rostlin. Takže zahrada by v průběhu roku, vyjma zimy, kdy odpočívá, měla postupně něčím zaujmout. Ale jsou i druhy, které kvetou v zimě, třeba vilín nebo některé druhy kalin a čemeřic. Zahradní architekt by měl být zárukou, že na zahradě nebudete mít období, kdy se nebudete mít na co koukat.
Zahradní architekt by měl být zárukou, že na zahradě nebudete mít období, kdy se nebudete mít na co koukat.
A teď naopak. Jak má klient šanci poznat nekvalitně odvedenou práci? Řešila jste třeba někdy přešlapy architektů před vámi?
Několikrát jsem přijela na zahradu, která byla před mnoha lety založená nefunkčně. Častým pochybením je vysazení příliš vysokých dřevin blízko domu, v domě je tma, rostlina nemá dostatek prostoru. Také se stává, že nebyl respektovaný půdní druh.
No, jasně, odborník to pozná, ale jak to pozná klient?
Třeba tak, že mu rostliny nerostou, celkově neprosperují.
Má šanci to poznat během fáze realizace, kdy se s tím dá ještě něco dělat?
Zpravidla ne. Když se vložil do rukou zahradního architekta, důvěřuje mu a předpokládá, že mu do zahrady doporučí rostliny, které budou prosperovat. Na práci zahradníků, ale není možná celková záruka, protože rostliny si může klient nakonec zahubit i sám, špatnou péčí. Může je přelívat, nebo je naopak zálivka nedostatečná.
Stalo se mi, že jsem přijela na několik měsíců starou zahradu a zjistila jsem, že si klient na jaře nezprovoznil závlahu. Venku panovaly vysoké teploty a rostliny byly několik měsíců bez vláhy. Asi je zbytečné popisovat, v jakém stavu zahrada byla. Nově založené zahradě je potřeba tu péči opravdu věnovat. Jsou firmy, které dočasnou záruku dávají. Vždy ale může dojít k určitému procentu mortality rostlin. Pořád je to příroda, živý organismus. Mohou přijít extrémní výkyvy počasí, objevit se škůdci…
Může si laik péči nějak usnadnit?
Může se domluvit s realizační firmou, aby mu na jaře připomněla, že je čas zapnout závlahu. Některé firmy nabízí, že zahradu takzvaně nastartují na jaro. Já to velmi doporučuju, minimálně v prvních pár letech, protože zahradnická firma, která zahradu realizovala, ji zároveň dobře zná. Může rostliny servisovat i v průběhu sezóny a na podzim zahradu zase uspat, což znamená ostříhat odkvetlá květenství, zavázat trávy a další opatření.
Jaké se mohou objevit další chyby architektů?
Osobně je za mne jedna z největších chyb roztříštěnost kompozice. Tady je jeden keřík, tady jsou tři pohromadě, tamhle máme jednu obří trávu, která roste uprostřed trávníku. Jediné, co pak klient dělá, je, že neustále obsekává jednotlivé skupinky nebo nelogicky umístěné solitéry. Zahrada by vám měla poskytnout víc. Když například usadím tři břízky k sobě, můžu si pak pod ně dát křeslo nebo natáhnout houpací síť a vytvořit odpočinkovou neformální zónu. Pokud je jedna bříza tady, druhá je deset metrů od ní a mezi nimi jsou tři trávy, je to nelogické. Je potřeba dát zahradě koncept, celistvost.
A pak špatné materiály v zahradě. Plastové obrubníky jsou levné, dostupné, ale zahradní architekt by měl vymyslet jiné řešení. Měl by pracovat s trvanlivými materiály, které jsou nadčasové. Někdy se na zahradě ještě objevují materiály, které byly v módě v devadesátých letech, to samé se týká dřevin. Třeba túje už do nově navržených zahrad opravdu nepatří.
Třeba túje už do nově navržených zahrad opravdu nepatří.
A tím práce zahradního architekta končí?
Osobně si moc vážím toho, když mi klient umožní zahradu sledovat a vidět, jak se rozrůstá. Je to pro mne velmi důležitá zpětná vazba. Myslím, že by architekt neměl zavřít dveře s předáním projektu, ale měl by zahradu vést v patrnosti v dlouhodobém časovém horizontu.