I slunečním paprskům téměř celodenně vystavené místo, na němž chceme trávit volné chvíle, se může stát příjemnou oázou, jestliže vhodně zvolíme rostliny, jimž se bude v takových podmínkách dařit. Při poměrně malém úsilí si pak budete připadat jako na zahraniční dovolené v jižních krajích. Jak na to? Pokud vám to prostor dovolí, nejlepší výsledek získáte, když zkombinujete nízkorostoucí druhy půdopokryvné s vyššími trvalkami, přidáte keřovité rostliny, a pokud máte možnost, i nějakou popínavku. Od každého z uvedených typů vám dáme na výběr několik zajímavých druhů, s nimiž neuděláte chybu.
Půdopokryvné druhy, které péči téměř nevyžadují
Netřesk (Sempervivum) je naprosto nenáročný, slunce milující sukulent, jemuž se bude dařit na suchých a chudých půdách stejně jako v kamenných korytech, truhlících či květináčích. Půdopokryvné formy se rychle rozrůstají a vytvářejí kobercový porost a v podstatě se obejdou bez vaší péče. Růžice dužnatých, léčivých listů (gel z nich využijete na drobná zranění, popáleniny, místa, kam vás bodnul hmyz) mohou mít různé zbarvení, čehož můžete vizuálně využít při jejich sesazování.
Kosmatec (Delosperma) je vytrvalá tučnolistá rostlina z hor jižní Afriky. Jednotlivé druhy jsou spíše nižšího vzrůstu, mají dužnaté, protáhlé listy, které vyrůstají přisedle na poléhavých stoncích, zakončených květy v barvách od bílé přes žlutou, oranžovou či červenou až po růžovou a fialovou. Rostlině dopřejte především dobře odvodněnou půdu, písečnatou až kamenitou. Udává se, že kosmatce jsou mrazuvzdorné do minus 20 stupňů Celsia, v případě větších mrazů jim poskytněte ochranu třeba ve formě netkané textilie. Rovněž je chraňte před zimním přemokřením.
Rozchodníky (Sedum) se svými požadavky na pěstování téměř neliší od netřesků a kosmatců. Coby půdokryvné vybírejte druhy s nižším vzrůstem, vhodný je například rozchodník bílý (Sedum album), který kvete od června do července bílými květy na vysokých růžových stoncích, nebo růžově kvetoucí rozchodník nádherný (Sedum spectabile) a rozchodník ostrý (Sedum acre) se žutými květy.
Mateřídouška (Thymus) patří mezi oblíbené bylinky, které jsou nejen krásné, ale i zdraví prospěšné a využijete je například k přípravě bylinného čaje. I v tomto případě volte nižší kultivary, jež se uplatní na skalkách, v korytech, jako okraje záhonů či koberec mezi kamennými schody. Květy mateřídoušky stejně jako výše uvedených druhů k vám přilákají včely i různé druhy motýlů a nejvíce vyniknou v kombinaci s většími kameny, štěrkem či oblázky.
Vyšší trvalky různých barev
Čistec vlnatý (Stachys byzantina), suchomilná trvalka z Kavkazu, vytváří hustý porost stříbřitých, hebce chlupatých listů. Vypadají jako z plyše, jsou jemné, na dotyk velmi příjemné – možná čistec znáte pod lidovým názvem jehněčí ouška. V době, kdy na klasovitých květenstvích vykvétají růžově zbarvené, drobnější květy, dosahuje 40 centimetrů. Dobře se hodí pod keře či stromy, kde zaplní prostor tak, že nemusíte řešit problém s plevelem. Nepotřebuje mimořádnou závlahu. Po zimě odstraňte staré listy, aby mohly vyrůst mladé, pěkné.
Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) představuje typickou středomořskou bylinu vhodnou na slunce. Má úzké, stříbřitě šedé, aromatické listy a podle kultivaru kvete fialově, modře, růžově i bíle. Její výška se obvykle pohybuje kolem 60 centimetrů. Aby si zachovala kompaktní tvar, sestřihněte ji každé jaro asi do výšky kolem 15 centimetrů. Vzhled můžete upravit ještě v létě, poté, co sklidíte květy. Jejich vůně odpuzuje komáry, což při venkovním posezení oceníte.
Také bylinka dobromysl obecná (Origanum vulgare) se hodí do zahradních i balkonových výsadeb. Ocení stanoviště s přímým sluncem, ale je třeba ochránit ji před větrem. Kvetoucí nať můžete sklidit a použít čerstvou nebo sušenou k dochucování pokrmů, na čaj, proti kašli a bolestem hlavy.
Třapatky patří k prérijním, nenáročným druhům. Byly vyšlechtěny kultivary s různým zbarvením květů, nejznámějšími druhy jsou třapatka nachová (Echinacea purpurea) a třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta), známá spíše pod názvem rudbekie, jež kvete v odstínech žluté, oranžové a hnědé. Tyto rostliny vykvétají v červenci a vydrží kvést až do podzimu. Budete-li odkvetlé stvoly odstraňovat, dobu kvetení tím prodloužíte. Květenství, která ponecháte přes zimu, budou zdobit zahradu i pod sněhovou přikrývkou.
Dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides) řadíme rovněž k prérijním druhům. Jedná se o okrasnou trávu tvořící trsy svěže zelených listů a přinášející lehkost do okrasných výsadeb. Nádherně vypadá v období květu, kdy se nad trsy ve větru jemně pohupují huňatá květenství. Dochan potřebuje propustnou, vlhkou a výživnou zeminu. Pokud ji nemáte, dopřejte mu občasné přihnojení. Trsy sestřihněte vždy až na jaře, zhruba 5 až 10 centimetrů nad zemí.
Keře i do nádob
Komule Davidova (Buddleia davidii), známá jako motýlí keř, se postará o to, aby na své výrazné, vonné květy přilákala spousty motýlů a dalšího hmyzu. Původní, z Číny pocházející keř kvete fialově, ale v nabídce šlechtěných kultivarů najdete i ty s květy růžovými, bílými či tmavě fialovými. Komule potřebuje humózní, výživnou zeminu a předjarní řez na 1 až 3 pupeny. Má bujný růst, hodí se tak spíše do míst, kde bude mít dostatek prostoru.
Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) má svou domovinu v Asii a exoticky i vypadá. Květy mohou mít barvu bílou, fialovou, růžovou i domodra, typické je tmavší oko. Ibišek neobrůstá listy hned zjara, a tak, když se vám bude zdát, že nepřežil zimu, vydržte! Odvděčí se vám půvabnými květy, které budou vykvétat i v září. Dopřejte mu předjarní řez a mladým exemplářům zimní ochranu. Ibišek můžete zapěstovat i na kmínku.
Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris clandonensis) je rychle rostoucí keř ze Střední Ameriky, Číny a Mongolska. Modře zbarvené květy jej zdobí od srpna do září. Kůra i listy po rozemnutí voní po citronech, čímž lákají opylovače. V předjaří seřízněte loňské větve na 10 centimetrů.
Opadavá a nenáročná je kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis), kulovitý keř s obloukovitě převisajícími postranními větvemi. Drobné, trubkovité květy jsou zbarveny v růžových odstínech a nádherně sladce voní. Vhodná je pro ni propustná, mírně vlhká půda a seříznutí větví starších 2 let po odkvětu.
Máte-li místnost, kde v zimě nemrzne a teplota se pohybuje kolem 5 až 15 stupňů Celsia, dopřejte si přenosné nádobové rostliny, kterým slunné stanoviště zcela vyhovuje – oleandr obecný (Nerium oleander), fíkovník smokvoň (Ficus carica), olivovník evropský (Olea europaea), buganvileu (Bougainvillea) či některý z citrusovitých druhů, jejichž společnost během letních měsíců vám připomene jižní kraje.
Popínavé druhy výsadbu zastřeší
Pořízením některé z popínavek dodáte své zahradě další rozměr. Ještě více to platí o terase, balkonu či lodžii – vhodně zvolené rostliny mohou vytvořit pomyslné stěny a uzavřít vás před nenechavými pohledy do příjemného soukromí. Pro trvale rostoucí druhy je důležitá vhodná, dostatečně velká nádoba – pokud se vám na balkon nevejde, pak pěstujte popínavky jednoleté, které si každoročně vypěstujete ze semen. Nemají tak velký kořenový systém, takže se obejdou bez rozměrných květináčů. Výhodou je, že každý rok můžete zkusit vypěstovat jiný druh.
Při pěstování popínavek nezapomeňte na řádnou oporu, kterou potřebují – tyče či vodicí dráty, domovní zeď, treláž, zabetonovanou kovovou konstrukci, pergolu pro ty vzrůstnější (obzvláště vistárie jsou těžké a mohutné). Mezi trvale rostoucí popínavky vhodné na slunné stanoviště patří například růže (Rosa), trubač kořenující (Campsis radicans), vistárie (Wisteria) či akébie (Akebia), zasadit můžete i révu vinnou (Vitis vinifera). Kromě krásných květů vám některé z nich nabídnou i svou úžasnou vůni (růže, vistárie, akébie) a jedlé plody (akébie, réva). Z jednoletých doporučujeme povijnici nachovou (Ipomoea purpurea), thunbergii křídlatou (Thunbergia alata), hrachor vonný (Lathyrus odoratus), vilec šplhavý (Cobaea scandens) nebo fazol šarlatový (Phaseolus coccineus).