Těšte se na: Moderně pojatý styl Provence.
Lesklé materiály a studené barvy – černá, šedá, bílá v pokojíčcích u dětí
(Po kliknutí na fotku se vám načte v celé velikosti.)
Zdravotní sestra Markéta se po životních peripetiích vrátila se svými dvěma dětmi do domu ke svému tatínkovi Vlastimilovi. V domě ale není dobrá energie. Padá tam na všechny tíha toho, co v domě zažili a co jim osud přichystal. Snad kromě dětských pokojů syna Pepíka, který chodí na základní školu, a dcery Lucky je všechno staré a neútulné. Markétin tatínek totiž nemá moc rád změny. Markéta tak nemá žádnou ložnici a v domě by byla třeba jedna místnost navíc, to kdyby se do domu chtěl někdy vrátit Markétin o tři roky starší bratr, který má už také rodinu a bydlí poblíž.
Dům patřil Markétiným prarodičům. Na domě pak pracoval Markétin tatínek v podstatě celý život. Jako zedník to uměl, a tak postupně přistavoval, nastavoval, natahoval, zateploval, lepil… Výsledkem je však dům, který je nepraktický. Jeden pokoj není vůbec obývaný. V domě majitelé řeší topení, mají staré radiátory a kotel na uhlí. Majitelé šli do pořadu Jak se staví sen s tím, že potřebují novou kuchyň, Markéta svůj pokoj a tatínkova ložnice by potřebovala zútulnit. Markéta donedávna spala s dětmi v jedné místnosti, teď spí na gauči v obýváku. Také to chtělo dům celkově zútulnit a dát mu novou energii. Markéta má ráda teplejší barvy ve stylu Provence, líbí se jí i moderní věci, ale nedokáže si to v tomto domě představit. Tatínek je na dům zvyklý. Dcera a syn mají rádi lesklé materiály a studené barvy – černá, šedá, bílá. Na ničem však netrvají. Na co všechno si designéři Kamila Douděrová a František Kobližka troufli během pěti dní?
Jak se na proměnu dívají designéři?
„Proměna byla náročná, protože jsme si ji náročnou udělali. Neuměli jsme si dát stopku před dveřmi dětských pokojů nebo dědy. Nedokázali jsme vytvořit jen kuchyň pro Markétu. Jinak stavebně jsme nic zásadně neměnili, dům je příliš starý na to, aby unesl dispoziční změny. O to víc jsme se snažili proměnit i dětské pokoje, byť zůstaly na svém místě. Měli jsme hned nápad na Markétin svět, tedy kuchyně a ložnice pojatá v něžných, lehce venkovských motivech. Ostatní pokoje reflektují osobnost každého z lidí, pro které jsou. Upřednostnili jsme komfort, potřeby a svět každého z nich oproti jednotnému konceptu celého interiéru.
Problém žádný zásadní nenastal. U starého domu jsme počítali s nánosy barev, které se musely seškrábat, napenetrovat. Jen bylo zoufale málo času, pět dnů, pět pokojů. V rámci úspor finančních i časových jsme například nechali původní podlahu v pokojích, tím pádem se v nich mohlo hned začít tapetovat a následně montovat nábytek s tím, že postele a skříně jsme zanechali původní, šlo spíše o facelift, doplněný nějakým vtipem, originálním osobitým prvkem.
Kuchyně a ložnice pro Markétu byla navržena v něžném venkovském stylu, tak jsme ji vnímali my, její duše je zranitelná, chtěli jsme, aby pokoje pro ni byly pohlazením po duši, příjemný přístav, harmonický domov. Zvolili jsme kombinaci světlého dřeva s pudrovou a zelenkavou. Pokoj pro Lucku byl inspirovaný jí samou, tedy jejími kresbami, kterých jsme si všimli. Má obrovský talent. Jednu z kreseb jsme použili jako podklad pro fototapetu. Černobílé ladění, které je v současnosti mezi teenagery velmi v oblibě, jsme zjemnili pudrovou barvou na koberci, křesle… Pokoj pro Pepču dostal nádech a prvky rytířské komnaty. Stávající postel jsme doplnili řetězy, které mají připomínat padací most. Tapeta svými geometrickými motivy naznačuje středověkou heraldiku. Jako u Lucky vidíme krejčovskou pannu, u Pepy je jako solitér použit rytíř, resp. celá jeho zbroj. Dědova ložnička byla celkově jen inovována, přidali jsme barvu do závěsů a postele, jinak zůstala dispozičně stejně, starší lidé si hůř zvykají na změny,“ říkají designéři.
Premiérové proměny pořadu Jak se staví sen můžete vidět každé pondělí ve 21.35 na Primě.
TIP NA VIDEO: Proč hromadíme v domovech tolik věcí? Podívejte se na video a zjistěte to!