Těšte se na: skandinávský styl okořeněný industriálem, celkovou proměnu malého panelákového bytu
(Po kliknutí na fotku v galerii se vám načte v celé velikosti.)
Michaela je hezká a inteligentní mladá žena. Ale přesto nemá na růžích ustláno. Před dvěma lety se přes svůj mladý věk stala vdovou. Její manžel Stanislav po mnohaletém boji se zákeřnou nemocí zemřel. Z rodného města odešla za prací do Prahy. Chtěla utéct před pohledy lidí a začít někde, kde jí všechno nebude jejího zesnulého manžela připomínat. Přes týden bydlí v podnájmu v Praze, na víkendy se vrací domů k rodičům.
Ale chce se osamostatnit a začít žít. Pořídila si tak byt, problém je v tom, že se v bytě nedá bydlet. Jelikož Míše došly peníze, přihlásila ji sestra Šárka do pořadu Jak se staví sen. Tuto výzvu přijmou designérky Renata s Veronikou. Ale poprvé v historii pořadu se nepovede dokončit proměnu ve stanoveném termínu. Může za to hlavně covid. Jak dlouho bude Michaela čekat, než spatří, co designérky vytvořily?
Před proměnou
Míša si nové bydlení pořídila po manželově smrti. Byt 2+1 s balkonem o rozloze 60 m² se nachází v paneláku a aktuálně v něm nikdo nebydlí. Byt byl totiž určen k celkové rekonstrukci. S pomocí rodiny se pustila do rekonstrukce. Zbourali jádro, strhli podlahy, připravili odpady a vodu. Michaela je už ale finančně vyčerpaná, rekonstrukce se táhne a její sen o domově je stále v nedohlednu. Logicky by si přála, aby už v bytě konečně mohla začít bydlet. Nejvíc by jí, jak jinak, pomohla kuchyně a koupelna.
Sama má ráda skandinávský a industriální styl. Tlumené, spíše světlé barvy. Nemá ráda hodně křiklavé a výrazné barvy – modrou a fialovou dokonce nesnáší. Líbí se jí v interiéru betonová stěrka a dřevěný stůl. Pochopitelně v této chvíli na ničem netrvá. Veronika a Renata se pustí do proměny skoro celého bytu. V jedné místnosti ale připraví jen to nejnutnější a zbytek nechají rozhodnout Míšu.
Podívejte se ve videu na ukázku z proměny:
A jak se na proměnu dívají designérky Veronika Haroldová a Renata Pápai?
Hodnocení designérek: „Tato proměna nám šla snadno a lehce, nejspíš proto, že jsme si s Míšou v představě výsledku od prvního okamžiku ,sedly‘. Vize vzdušeného, světlého interiéru nezahlceného nábytkem ve skandinávském stylu s industriálním nádechem s námi dokonale rezonovala a vedla nám ruku. Pod prvními dojmy tak vznikl návrh, který od ,nástřelu‘ po finální verzi doznal jen velmi málo změn. Paradoxně největším problémem byla rozestavěnost prostoru, do kterého jsme prvně vešly. Skutečnost, že bylo nejen vybourané původní jádro, ale dokonce už postavené nové, nám dost zamotala hlavu. Řešily jsme, jestli právě dokončené jádro vybourat, nebo ponechat a provést jen v rámci něj změny, které by z původně nevhodně navržené koupelny udělaly funkční, maximálně využitou místnost.
Také vysekaná elektřina, po které zbyly ve stěnách díry, a panely oškrábané na beton pro nás znamenaly obrovské množství práce, které v rámci zamýšlené kompletní rekonstrukce bytu nebylo možné fyzicky zvládnout. Proto se nám nakonec ulevilo, když se s rodinou podařilo domluvit součinnost tak, abychom na jejich práci plynule navázaly a celou proměnu měly šanci stihnout.
Největší výzvou byla určitě koupelna, kde nás od začátku pronásledovaly problémy. V den, kdy měl obkladač začít obkládat, mu zemřel blízký příbuzný na covid, takže odjel domů na Ukrajinu a už jsme ho neviděly. Další významnou komplikací se ukázaly být obklady, které se štípaly, lámaly a nešly řezat ani lepší řezačkou, pro kterou jsme operativně zajely do půjčovny v Jihlavě. Abychom předešly velkému prořezu, veškerý obklad se nakonec řezal ručně flexou, což nakonec trvalo místo jednoho dne celé tři dny. Poslední obkladačka byla nalepená na stěnu teprve pátý den stavby ve tři odpoledne. Teprve v tu chvíli se na stavbě přestalo prášit a bylo zřejmé, že do půlnoci nezvládneme interiér vyluxovat, vytřít, smontovat nábytek, vybalit doplňky, navrtat obrazy, vyžehlit kilometry záclon a závěsů ani rozmístit dekorace a květiny. Takže koupelna nám nečekaně posunula odevzdání interiéru o jeden celý den.
Další z mnoha komplikací byl covid, kterým onemocněl sponzor dodávající dekorativní stěrku. Na dvou stěnách bytu viditelných z kuchyně měla imitovat beton a dodat tak interiéru industriální styl. Poradily jsme si jednoduše a nahradily stěrku tónovanou výmalbou. Mezi významné komplikace patřil zoufalý nedostatek prostoru: rekonstruovaly jsme kompletně celý byt, ve kterém tak nezbýval ani kousek místa, který by se dal využít na skladování materiálu.
Celková dispozice bytu byla nečekaně definovaná vystavěním jádra a po pečlivém zvážení všech alternativ jsme se rozhodly ji neměnit. Respektovaly jsme tak Míšino přání mít velkou kuchyni a koupelnu i za cenu toho, že do kuchyně a ložnice se bude procházet přes obývací pokoj. V budoucí koupelně měla již Míša hotovou přípravu pro vodoinstalace a určené pozice všech zařizovacích předmětů. Při realizaci původního záměru by ale docházelo k provozním kolizím, které jsme se rozhodly vyřešit změnou uspořádání. Přizpůsobily jsme se naznačené dispozici a změnou rozvodů maximálně využily daný prostor. Zajistily jsme komfortní pohyb v rámci celé koupelny, odsunuly sestavu pračky se sušičkou ze zorného pole při vstupu a doplnily objemný úložný prostor, který opticky odlehčuje výklenek se zrcadlem. Dalším klíčovým prvkem proměny, který jsme se rozhodly navzdory technickým komplikacím realizovat, je světlík přivádějící skrze kuchyni do koupelny přirozené světlo.
Styl jsme zvolily jako příjemný mix světlého, vzdušného interiéru ve skandinávském stylu s lehce industriálním nádechem, který si současně zachovává jistou míru elegance naznačující, že se jedná o byt samostatně žijící mladé ženy. Podlahu i dveře jsme vybraly ve světlém dřevodekoru, který byt zútulňuje a současně zachovává jeho světlost. Stěny vymalované lomenou bílou působí čistě a teple. V bytě jsme si pohrály s průhledy: pohledy z průchozí kuchyně oběma směry uzavírají stěny v příjemném šedohnědém odstínu, který vytváří působivé pozadí pro plakáty s abstraktními motivy.
Kuchyňskou linku a sestavy úložného nábytku jsme navrhly v bílé, která prostor opticky nezatíží, a proteplujeme ji kombinací s dřevodekorem. Knihovny v pokoji a skleník v kuchyni ozvláštňují černé rámy ladící s podnoží jídelního stolu vyrobenou na míru. Jeho deska je ze stejného materiálu jako dvířka horních kuchyňských skříněk, čímž jsme stůl nenásilně propojily s kuchyní. Komoda v jídelně na ně navazuje dřevodekorem dvířek a černým korpusem. Také jídelní židle, konferenční i odkládací stolek a designové relaxační křeslo v pokoji jsou kompletně černé. Černá barva se prolíná celým bytem a objevuje se i na doplňcích: rámech plakátů, polštářích a drobných dekoracích, kde hraje roli akcentu.
Výsledný interiér nese jednotný rukopis a styl, ve kterém pečlivě sladěné barvy, materiály a doplňky umocňují celkovou atmosféru a sílu zvoleného konceptu. S vědomím toho, jak moc se Míša těšila na zařizování bytu, jsme jí ponechaly prostor pro jeho individuální dotvoření. To se týká zejména chodby, kterou jsme zařídily jen skromně, a ložnice, do které jsme současně nepořídily šatní skříně. Oba prostory si tak Míša může dovybavit podle vlastních představ.“
Premiérové proměny pořadu Jak se staví sen můžete vidět každé pondělí ve 21.35 na Primě.