Před prvními konstruktéry, jimiž byli nejčastěji šikovní truhláři, stál nejdříve úkol, aby taková ručně poháněná pračka vůbec něco vyprala. Nejjednodušší nápad spočíval v pohybující se valše, vlastně dvou, které mezi sebou prádlo třely. Valchová pračka sice vyprala, ale prádlo, a zejména knoflíky dlouho takovou péči nevydržely. To ostatně platilo u všech modelů, které využívaly jakýchkoli pohyblivých těles v prostoru s prádlem.
Tam, kde se pohyboval pouze mýdlový roztok, to už bylo lepší. Ve zvonových měl prát proud vody vytvářený pohybujícím se zvonem, ve vířivých se o to staraly otáčivé lopatky a u vibračních pak dlouhá série malých otřesů. Všechny způsoby byly poměrně šetrné, takže prádlo netrpělo, bohužel moc škody takové metody nenapáchaly ani na špíně. Dnes už to máme vyřešené, ovšem přibyly dva jiné úkoly, a to prát co nejúsporněji a co nejzdravěji. Zároveň pak vyprané co nejlépe z pohledu těchto dvou hledisek také usušit.
Mýty a omyly kolem praček
Automatická pračka nás zbavila zbytečné námahy, kterou si dnes ani nedokážeme představit. To, že vypere dobře, bereme jako samozřejmost, ale chceme po ní také, aby spotřebovala co nejméně vody a energie, byla ve spolupráci s pracími prášky dostatečně účinná a přitom šetrná k praným věcem a zároveň se vešla na vybrané místo. Kolem těchto kritérií však mezi lidmi koluje hodně mýtů, podle nichž se pak ke své škodě chovají.
Zákazník si třeba pořídí energeticky úspornou pračku dejme tomu z kategorie A+++ (což lze jen chválit) a pak při praní láduje do obsahu bubnu dávky pracích prostředků i aviváže několikanásobně větší, než je potřeba. Nelze ale všechny chyby svádět na kupce, někdy je na vině špatná informovanost. Udávaná spotřeba vody také může svést k omylu. Podle příslušných norem se totiž množství potřebné vody vztahuje k programu praní bavlny, a to konkrétně pěti kilogramů prádla praného na 60 stupňů Celsia. Stačí nastavit program jiný a z „úsporného“ přístroje se stane nenasytný bumbrlíček, který s klidem vypije i dvojnásobek prezentovaného údaje.
Nedávné průzkumy u našich západních sousedů ukázaly, že německé domácnosti zaplatily za dobu životnosti pračky nejvíce (přes jednu třetinu) za prací prostředky, zhruba čtvrtina financí padne na poplatky za spotřebovanou vodu a energie vyjde jen na osminu všech nákladů; zbytek jde na opravy, zapojení a podobně.
Horká voda není nutná
Když se podíváme podrobněji na jednotlivá kritéria, budeme mít alespoň lepší představu, jaký model nám bude vyhovovat. Náročnostpračky na spotřebu je vyznačena na takzvaném energetickém štítku. Díky piktogramům je značení mezinárodně srozumitelné. Nejvýše je uvedena třída – „A“ je nezbytností a čím je spotřeba energie nižší, tím více „+“ za tímto písmenem najdeme.
Konkrétní nároky na kilowatty a litry vody jsou uváděny za rok činnosti pračky, během nějž norma počítá s dvě stě dvaceti standardními cykly praní s poloviční náplní bubnu při teplotě 60 °C a 40 °C. Důležité je slovo standardní, protože s inteligentními programy kalkulujícími s množstvím prádla i s inovativními technologiemi můžeme oproti předpokládaným údajům ještě ušetřit.
Pračky mívají také značení tříd podle účinnosti ždímání, kdy například „D“ znamená, že v prádle zůstane 63–72 % zbytkové vody, u třídy „A“ pak v prádle zůstane 45 % zbytkové vody. Naše prababičky žily v domnění, že správné vyprání zaručí jedině co nejteplejší voda. V případě použití jádrového mýdla to byla i pravda. U dnešních praček a pracích prostředků to však již neplatí. Nastavení teploty na „vyvářku“, tedy na 95 °C, nám především zamává s elektroměrem a už méně s nečistotami, protože tahle teplota bude působit méně než deset minut. Vyšší teploty také urychlují zarůstání nekeramických topných těles vodním kamenem.
Lepší variantou je prát na nižší teplotu, ale déle. Proč? Čtyři pětiny spotřeby energie totiž jdou na ohřev a pouze jedna pak na protáčení bubnu. Základem pracích prostředků jsou dnes navíc enzymy, jejichž pole působení vymezuje teplota do 60 °C, vyšší potřebují především bělidla. Řešením jsou tedy nové programy, které prodlouží dobu praní až na čtyři hodiny při pouhých 30–40 °C. Díky délce praní se daleko lépe rozpustí a aplikují prací prostředky. Tomu napomáhají i jiné technologie, například „bublinkový“ program. Při něm generátor bublin vytvoří z pracího prostředku, vody a vzduchu pěnu, která i při nízké teplotě vody (15 °C s bublinami rovná se 40 °C bez bublin) mnohonásobně rychleji proniká do tkaniny.
Větší buben je šetrnější
Prací účinek znásobí rovněž používání páry, která se také snadno dostane hlouběji do látek a odstraňuje tam nejen nečistoty, ale i pachy bez pomoci aviváže. Navíc pára působí antibakteriálně a pračky s programem generujícím páru mají další, určený speciálně přímo k dezinfekci. Antibakteriální účinky mají mít i pračky využívající ionty stříbra. Jejich zdrojem jsou stříbrné destičky, dimenzované na celou dobu životnosti pračky.
Z nich se ionty uvolňují a podle výrobců mají prokázat svůj účinek už při teplotě vody 30 °C. Důvěra v účinek stříbra je tak velká, že na ní profitují i výrobci různých doplňků, jež se mají přidat k prádlu během praní a z nichž se kýžené ionty uvolňují. K tomu je ale potřeba dodat, že například odborné studie amerického úřadu National Institutes of Health o zázračných účincích iontů stříbra pochybují. Ano, do jisté míry dezinfikují, ale jejich účinek je slabý, takže musí působit rozhodně déle, než je čas pracího programu, navíc ne všechny kmeny bakterií jsou na ně citlivé. Při výběru se také podívejme na otáčky při odstřeďování.
Ty jsou důležité, protože máme stále méně možností, jak prádlo usušit, zvláště ve velkých městech. Jestliže jej můžeme bez obav pověsit venku, postačí osm set otáček, do sušičky pak potřebujeme prádlo odstředěné od dvanácti set otáček výše. Důležitým ukazatelem je velikost bubnu, protože čím je větší, tím bude k prádlu šetrnější, lépe se v něm rozpustí prací prostředky a lépe vymáchají.
Když jsme u pracích prostředků – výdaje na ně můžeme snížit v případě, že si zjistíme, jak tvrdou vodu v domácnosti máme, a přizpůsobíme tomu doporučené dávkování. To platí i o aviváži, jejíž zvýšené množství je nežádoucí například u praní ručníků, protože látka jimi napuštěná ztrácí schopnost absorbovat vodu. Stále populárnější jsou také pračky s označením i-Dos, které umí nadávkovat prací prostředek na mililitr přesně pro každý prací program.
Opatrně s cvočky a přezkami
Při rozhodování také bereme v potaz, kolik prádla a jak často budeme prát a jestli se nám bude více hodit pračka s předním, nebo horním plněním – tím se zabýváme na jiném místě. Jestliže se při výběru omezujeme velikostí, protože chceme pračku někam vměstnat, měli bychom mít na paměti, že takzvané slim modely praček s předním plněním sice zaberou méně místa, ale méně místa je pak i v jejich bubnu. Nejde jen o to, kolik kilogramů prádla se do nich vejde nebo kolik kilogramů udává výrobce, ale především o to, že menší množství prádla ve větším bubnu se daleko lépe propere, neboť prací prostředky se lépe rozpouštějí a distribuují po bubnu, zároveň pak více volného místa prané prádlo méně pomačká a je k němu vůbec šetrnější.
Nejen to, také prádlo s různými cvočky a kovovými ozdobami více odírá buben pračky, a proto bychom ho měli ukládat do pracích sáčků. Zajímavým údajem je v každém případě hlučnost, neboť jen ta nízká nám umožní prát třeba i přes noc a přitom si zachovat přátelské vztahy se sousedy. Dalším kritériem, nikoli tím posledním, pak bude cena, která je vyšší u praček vestavných i technicky vyspělejších, jež však při svém provozu ušetří i více peněz.
Ventilace a kondenzace
Zmiňovali jsme se o významu otáček pro další ošetření vypraného prádla v sušičkách. Ty se v poslední době stávají na některých místech České republiky téměř nezbytností vzhledem ke znečištěnému vzduchu hlavně v zimních měsících. Námitky, že se vlastně uzavírá kruh, nám jsou málo platné – výroba elektřiny k provozu sušiček a jejich produkce vůbec ještě více zatěžuje exhalacemi životní prostředí, takže potřebujeme ještě více sušiček, abychom právě vyprané prádlo nemuseli prát hned znova…
Tohle bohužel na těchto stránkách nevyřešíme a o tom, jak prádlu z přírodních vláken (zejména tomu ložnímu) prospívá sušení na sluníčku nebo jak je krásné a užitečné bělení na čistém trávníku, si musíme nechat většinou zdát. Sušičku si můžeme pořídit třeba v kombinaci s pračkou. Pak musíme mít na paměti, že celý přístroj bude tak dobrý jako jeho horší část. Hlavní výhodou je úspora místa, kvůli níž si asi takové zařízení budeme pořizovat, nevýhodami pak složitější manipulace a vyšší spotřeba energie. Tomu poslednímu se nevyhneme ani v případě, že se rozhodneme pro sušičku samostatnou.
Na trhu jsou modely pracující na dvou rozdílných principech. Tím méně obvyklým je ventilační model, kdy sušičku napojíme trubicí na větrací otvor s vyústěním venku. Technické podrobnosti napojení mohou být podle modelu a výrobce rozdílné, v každém případě je dobré se s nimi před koupí seznámit u odborníků. Výhodou tohoto řešení je nižší spotřeba energie i nižší cena zařízení, nevýhodou pak omezený výběr místa, kam ventilační sušičku můžeme umístit.
To nehrozí u sušičky pracující na principu kondenzace v uzavřeném okruhu. Vlhkost z prádla se kondenzuje v zásobníku, z něhož je nutné čas od času vodu odstranit. To se může dít automaticky, jinak příslušné čidlo na plný zásobník upozorní. Také o kondenzátor je potřeba pečovat, protože voda bude obsahovat zbytky pracího prostředku nebo aviváže.
Regenerace nahradí pračku
Nejmodernější kondenzační sušičky jsou vybaveny tepelným čerpadlem. Princip je vlastně podobný jako u chladničky, jen funguje obráceně. Ohřátý vzduch totiž musíme zchladit, aby se z něj vysrážela vlhkost, ovšem teplo není vyzařováno do okolí, ale vrací se do prostoru sušení. Pravda, zařízení je o něco dražší, ale energetické úspory jsou zřejmé – spotřeba může být nižší až o polovinu oproti běžné kondenzační sušičce. Je dobré se zajímat i o různé další vychytávky, které uspoří čas i peníze.
U lepších modelů nahradí prostý časovač sonda, která vypne proces sušení při dosažení určitého stupně vlhkosti. Důležitá je i automatika, která si změří jak hmotnost náplně, tak i její vlhkost. Systém proti pomačkání prádla i po skončení sušení občas protočí buben, aby se na prádle neobjevily sklady. Některé modely mají ve svém programu drátěný koš, který umožní sušit vlněné deky nebo textilní obuv, či nástavec, v něž rozložíme jemné prádlo.
To pak zůstane na místě, zatímco kolem proudí v příslušném šetrném programu jen mírně teplý vzduch, popřípadě pára, která obsah připraví i k žehlení. Pára je využívána v takzvaném regeneračním programu, s nímž můžeme znovu dostat do kondice oblečení i jiný textil, který je třeba načichlý kouřem či jiným nežádoucím aroma. Stejně jako u praček jsou u sušiček dodržovány dva základní rozměry. Tedy šedesát a čtyřicet centimetrů i dva klasické způsoby plnění, a to zepředu a shora. Rovněž sušičky jsou opatřeny energetickými štítky, na nichž by měla být uvedena spotřeba energie za rok při sto šedesáti sušících cyklech ve standardním programu s poloviční náplní bavlněným prádlem.
Třídy jsou obvykle značeny písmenem a procentní úsporou oproti nižší energetické třídě, tedy A-40% odpovídá zhruba A++. Podobně jako u praček si můžeme u sušiček ušetřit práci, budeme-li dodržovat základní pravidla. Mezi ně patří především to, že sušíme výhradně prádlo z moderní pračky, která dosahuje potřebných otáček (alespoň 1200 otáček za minutu, lépe 1600 otáček) při odstřeďování, prádlo třídíme podle materiálu a zásadně nepřekračujeme doporučené množství náplně.
Užitečné programy pro pračky a sušičky
- Odložený konec praní umožní kvůli dalšímu postupu nastavit dobu, kdy má cyklus končit.
- Dětský zámek, který deaktivuje ovládací tlačítka a zamezuje otevření dvířek.
- Systém Aqua Stop nás ochrání před vytopením při poruše či poškození přívodní hadice.
- AquaSenzor podle znečištění vypouštěné vody nastaví potřebný počet máchacích cyklů.
- Zkrácený program v délce nanejvýš 30 minut se postará o lehce zašpiněné prádlo.
- Dětský program důkladně vypere a vymáchá oblečení pro děti, alergiky a lidi s citlivou pletí.
- Snadné žehlení u mačkavého prádla usnadní zvýšením objemu vody a šetrným ždímáním.
- Systém kontroly stability rovnoměrně rozmístí prádlo v bubnu a omezí tak hluk i namáhání.
- 6. smysl optimalizuje dávkování vody a délky cyklu na základě skutečného množství prádla.
Náš tip k úsporám Čas od času zkontrolujte správné umístění a vyvážení pračky. To má velký vliv na délku odstřeďování, spotřebu energie a celkovou životnost zařízení.
Záhadný invertor: šetří naše peníze
Invertor, též měnič nebo střídač, je podle hesla na Wikipedii elektrický přístroj, který převádí stejnosměrné napětí, respektive stejnosměrný proud na střídavé napětí, respektive střídavý proud. Používá se hlavně tam, kde je k dispozici zdroj stejnosměrného napětí, ale pro další účely je výhodnější střídavé napětí. Invertor je však v tomto případě producenty praček užívané označení motoru nejnovější generace.
Motor tohoto typu ovšem najdeme i u ostatních domácích spotřebičů. Jeho konstrukce vychází z nových technologických principů. Pracuje bez obvyklých uhlíkových kartáčků, tedy bez součástek, které se obvykle rychle opotřebovávají a zároveň mohou způsobovat jiskření a tření, které – byť minimálně – rotor brzdí. Tento typ motoru je řízen elektronicky a plynule mění otáčky. Zároveň rychleji přechází z jednoho režimu do druhého, je úspornější i tišší a díky větší stabilitě má celé zařízení i vyšší životnost.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.