Zahrádkové kolonie ve městech, to je svět sám pro sebe. Pohled na něj nabídne výstava autorů Karolíny Pauknerové a Petra Gibase, jež mapuje takovéto osady v Praze a představuje jejich vývoj v historickém i zahraničním kontextu.
Zahrádkáři a zahrádkářství představují v městském prostředí svébytný fenomén, který mnoho lidí pokládá za ryze českou aktivitu spojenou především s obdobím normalizace. To je ovšem omyl; městské zahrádkové kolonie, předchůdkyně těch dnešních, byly součástí evropských a amerických měst již od druhé poloviny 19. století. U nás se začaly objevovat na přelomu 19. a 20. století.
Zahrádkaření lidi baví.
Evropská liga zahrádkářů sdružuje přes 3 miliony členů ze 14 zemí Evropy. K nim je třeba ještě připočíst zahrádkáře Českého zahrádkářského svazu, největší české zájmové organizace, který ale není členem Evropské ligy a sdružuje téměř 170 tisíc členů ze zahrádkových osad i z přídomních zahrádek a specializovaných klubů v 2 770 místních organizacích. Mnozí Češi však nejsou členy svazu, a proto je skutečný počet zahrádkářů v Čechách ještě vyšší.
Zahrádkářství v českých zemích má svá specifika. Ta vyplývají jak z historického vývoje ve 20. století, tak i ze zvláštní postsocialistické situace, v níž se česká společnost nachází. Od svého počátku až do současnosti představují zahrádky možnost odpočinout si od ruchu velkoměsta a příležitost vypěstovat si vlastníma rukama ovoce i zeleninu.
Akvarel zobrazuje počátky zahrádkaření v Německu, 20. léta 20. století (Ze záhonků pro celou rodinu se stávají zahrádky. Tak vznikla v roce 1870 první zahrádkářská kolonie světa.), Deutsches Kleingärtnermuseum in Leipzig • Pavilonek Děvín, Dětská farma na Libeňském ostrově, po roce 1926, Literární archiv Památníku národního písemnictví
Výstava ukazuje, v čem se zahrádkářské pražské osady liší a co je naopak pro všechny společné, přičemž detailněji se věnuje čtyřem z nich (Libeň, Skalka, Jenerálka a Vinoř). Představeny jsou také čtyři osobnosti (M. Schreber, E. Howard, I. V. Mičurin, E. Štorch), které zahrádkaření nějakým způsobem ovlivnily.
Kolik osad Praha má?
Údaje se liší. Podle studie vypracované pro Útvar rozvoje hlavního města Prahy v roce 2012 se jedná o necelých 300 osad zaujímajících plochu 730 hektarů. Menší polovina z nich je součástí Českého zahrádkářského svazu. Některé zdroje uvádějí až téměř dvojnásobné množství osad s počtem přesahujícím čtyři stovky těch fungujících. Nejmenší pražské osady nedosahují ani 4 000 metrů čtverečních, například asi nejmenší osada Holyně-Ve Skalách jich zaujímá necelých 2 500. Naopak největší je osada v Lipencích s rozlohou přes 48 hektarů.
Pro ilustraci je výstava doplněna informacemi a fotografiemi ze sedmi zahraničních zahrádkových osad (Velká Británie, Finsko, Švédsko, Polsko, Německo, Rakousko a Dánsko), množstvím map i plánů. To proto, aby si každý návštěvník mohl o zahrádkaření a zahrádkářích vytvořit svou vlastní představu.
Zahrádková osada Ořechovka, foto: Tomáš Brabec
Zhlédnout ji můžete v období od 6. června do 6. října 2013 v Sále architektů na Staroměstské radnici (4. patro, Staroměstské náměstí 1). Přístupná bude zdarma, a to vždy v pondělí od 11.00 do 18.00 hodin a od úterý do neděle od 9.00 do 18.00 hodin.
Doprovodný program:
- středa 19. června v 17.00 hodin: komentovaná prohlídka (Petr Gibas)
- středa 18. září v 17.00 hodin: přednáška Zahrádkaření v městském veřejném prostoru 21. století (Arnošt Novák)
- středa 2. října v 17.00 hodin: projekce fotografií ze zahrádkových osad (Petr Gibas)
- nutné je rezervovat si místo na adrese info@salarchitektu.cz
Zdroj: Útvar rozvoje hlavního města Prahy