Cibule je významným zdrojem vitaminů i vítanou kuchařskou ingrediencí. Lehce štiplavá chuť její natě dodá mnoha pokrmům na pikantnosti, a proto by neměla chybět v žádné domácnosti.
Poschoďová cibule: vitaminy stále po ruce
Za vyzkoušení stojí málo známá prorůstaná cibule. Při pěstování tohoto otužilce získáte jako bonus pacibulky, považované za vybranou lahůdkovou zeleninu.
Cibule, která roste v patrech
Neobvyklý způsob růstu i rozmnožování stojí za českým názvem této v zahrádkách nepříliš časté zeleniny. Jedná se o vytrvalou rostlinu, která vytvoří v zemi shluk drobnějších cibulek, z nichž vyroste nať vysoká třicet až čtyřicet centimetrů.
Na květním stvolu, dosahujícím jednou takové výšky, se vytvoří pacibulky o velikosti jeden až tři centimetry. Když jsou dostatečně vyvinuté, stvol se ohne k zemi a pacibulky na ni buď vypadnou, nebo v ní zakoření.
Pacibulky můžete zpracovat stejně jako klasickou cibuli
Stvol může prorůst prvním patrem dál a vytvořit ještě jedno patro, obvykle se dvěma pacibulkami. V takovém případě dosáhne až dvoumetrové výšky. Odtud pochází nejen nejrozšířenější pojmenování prorůstavá, poschoďová či patrová, ale také méně užívané živorodá cibule.
Čím je poschoďová cibule výjimečná
Kromě zmíněného neobvyklého růstu je její hlavní předností vysoká mrazuodolnost, díky níž ji nezničí žádný mráz, který u nás uhodí. To ji předurčuje i k pěstování v horských oblastech, kde se jinému druhu nedaří, i když v náročných podmínkách bude mít přeci jen menší výnosy.
Druhým plusem je neustálý přísun natě. Ta se objevuje už brzy zjara, mnohdy v době, kdy na zahradě leží ještě poslední zbytky sněhu, neboť raší už při teplotě od pěti stupňů. Má-li optimální pěstební podmínky, lze ji sklízet až čtyřikrát do roka.
Upřednostňujete-li nať, je lepší odstranit květní stvol a vzdát se pacibulek, jejichž vývin rostlinu oslabuje. Pěstitelé uvádí, že při osázení jednoho metru čtverečního můžete dosáhnout sklizně až čtyř kilogramů natě za sezonu. Nemáte-li takovou spotřebu, nechte na rostlině vyvinout i chutné pacibulky, jež se na stvolu objeví v počtu třech až pěti v jednom patře.
Foto: www.semo.cz
Nenechte se zaskočit názvy
Kromě několika výše uvedených názvů má tento druh ještě další lidová pojmenování. Nejednotnost ale panuje i v odborné terminologii. Ke složitosti přispívá i to, že některá označení jsou společná jak pro více druhů cibule, tak i zeleniny patřící k jednomu rodu.
Odborně se nazývá Allium × proliferum a čeští botanici ji ponejvíce řadí k druhu A. fistulosum, naopak v zahraničí, a tedy i u dovozových rostlin, ji musíte hledat pod označením A. cepa.
Lidové názvy jsou ještě zamotanější. Bývá označována jako egyptská, sibiřská, česnekocibule, sečka, zimní nebo ošlejch, přičemž poslední tři názvy mohou označovat zcela jiný typ zeleniny. Ošlejch se v některých krajích říká i pažitce, a dokonce také póru.
Chcete-li si tedy pořídit pravou poschoďovou cibuli, řiďte se latinským označením kultivaru: profilerum, někdy také v. bulbiferum, oficiálním českým názvem cibule prorůstavá. Vodítkem je také fotka na obalu.
Foto: www.semena-veleliby.cz
Aby poschoďová cibule utěšeně rostla
Poschoďová cibule je sice mrazuodolná, avšak na pěstební podmínky o něco málo náročnější. Na stanoviště není vybíravá, ale v teplejším místě s dostatečným přísunem vláhy dává samozřejmě větší výnosy.
Vyhovuje jí lehčí, dobře propustná, výživná půda, ale snese i půdu kyselejší. Chudší půda bude mít za následek nedostatečný vývin pacibulek. Jako většina cibulovin nemá ráda chlévský hnůj, takže půdu obohaťte před výsadbou kompostovou zeminou.
Výsadbu můžete provést dvakrát ročně. Buď právě nyní, tedy od července do půli srpna pro podzimní a zimní sklizeň, nebo v březnu a dubnu, kdy budete moci sklízet už počátkem léta.
Když ji vysadíte ještě letos
Z nynější výsadby se dočkáte ještě letos natě i pacibulek. Počítejte však s tím, že vlivem počasí stěží dorostou do standardní velikosti. Poschoďová cibule to však coby trvalka vynahradí už na jaře.
Výsadbu provádějte po dvou dobře vyvinutých, zdravých pacibulkách do hloubky osm až deset centimetrů na spon patnáct krát dvacet až třicet centimetrů. Rostliny se nechávají na jednom stanovišti maximálně pět let.
Máte-li nějaký nevyužitý prostor, vyzkoušejte ho zaplnit patrovou cibulí
Poté je můžete buď celé spotřebovat a zasadit jen jejich dobře vyvinuté nové pacibulky, nebo rozdělit trsy a přesadit je na nové stanoviště s výživnou půdou. Po vysazení nezapomeňte na zálivku.