Zamyslíte-li se nad tím, z jakých zemí pocházejí exempláře, které doma pěstujete. Ve většině případů zjistíte, že podstatná část vaší květeny má svůj původ v tropických oblastech, jež zaručují jak teplo, tak i vysokou vlhkost vzduchu.
Topná sezona s sebou nese suchý vzduch
Vlhkost vzduchu je pro rostliny jednou z nejdůležitějších podmínek zdárného růstu. Tato vlastnost vzduchu udává, jaký je v něm obsah vodních par. Užívá se označení relativní vlhkost vzduchu; vyjadřuje, jak vysoký je procentuální obsah vodních par ve vzduchu ve srovnání s maximálním možným množstvím.
Rostliny se dokáží vyrovnat s hodnotami od pětapadesáti do šedesáti procent, ale problém nastává, je-li vzduch sušší – a ve většině domácností je tomu bohužel právě tak. Tento problém nevyřeší ani časté větrání místností, jak se někteří lidé domnívají.
Ústřední topení: pro nás teploučko, pro rostliny nepohoda
Chcete-li si vyzkoušet, jak jste na tom vy, můžete si ve specializovaném obchodě koupit hydrometr. Takováto investice ale není nutná; z výzkumů totiž vyplývá, že hodnoty relativní vzdušné vlhkosti se ve vytápěném prostoru pohybují poměrně konstantně mezi třiceti a čtyřiceti procenty.
Dlouhý boj
Pro každou rostlinu znamená suchý vzduch dlouhodobý, náročný boj o přežití. Je nucena odpařovat z průduchů větší množství vody, a dostává se tak do nerovnovážného stavu – zkrátka voda jí nestačí.
Na rostlinách se postupně začínají objevovat typické příznaky poškození: mladé listy se nevyvíjí tak, jak by měly, poupata zůstávají nerozvitá, případně odpadnou dříve, než stačí vykvést. Můžeme sledovat postupné sesychání konečků listů (hnědnutí špiček), listy nejsou rovné, ale naopak se kroutí či různě svinují.
Toto prostředí pak láká škůdce, jakými jsou například molice, svilušky a třásněnky. Napadnou rostlinu v okamžiku, kdy je oslabená, a jejich likvidace je potom o to obtížnější.
Je jasné, že jedinou možnost, jak našim tichým společníkům pomoci, představuje zvýšená vlhkost vzduchu. Podělíme se s vámi o návody, jak jí dosáhnout.
Možná vás jako první řešení napadne již zmíněné větrání, jímž se sníží teplota v místnosti. Ano, rostliny mají rády čerstvý vzduch, ale pokud je už hodně chladný, což v zimním období bývá, ublíží jim. Rostliny stejně jako lidé mohou nachladnout a v důsledku toho i uhynout.
Nejrozšířenější metodou je proto klasické rosení rostlin. Nejvhodnější dobou k tomuto úkonu je ráno, rostlina pak během dne postupně oschne. Pro postřik vždy používejte vlažnou, měkkou, odstátou vodu, zabráníte tak ošklivým vápenatým skvrnám na listech.
Svítí-li na vaše pokojovky prudké slunce, raději se rosení vyhněte. Kapičky vody totiž mohou působit jako lupa a způsobit popálení listů.
Výjimky potvrzují pravidlo
Nedostatkem této metody je skutečnost, že proudem vody si postříkáte parapet, elektrické přístroje či nábytek v okolí vašeho pracovního prostoru. Pamatujte také na to, že existují druhy, jimž se po rosení objevují na listech skvrny, či takové, které začnou dokonce zahnívat. Mezi tyto druhy patří mj. gloxínie, jonátky, tořivky, begonie, prvosenky či pantoflíček.
Fialku neroste, uškodili byste jí
Další možné řešení představují odpařovače vzduchu, umístěné na topení, které ale většinou na tento problém nestačí. Účinnější jsou elektrické zvlhčovače vzduchu, vytvářející kapičky, jež se okamžitě přeměňují ve vodní páry, takže se nemusíte obávat poškození nábytku a podobně.
Kamínky z procházky či pláže
V praxi se osvědčila i odpařovací miska. Princip je jednoduchý – pod květináč umístíte zásobárnu vody, ze které stále stoupá vlhký vzduch. Pozor! Rostliny by neměly stát ve vodě, začaly by jim zahnívat kořínky. Dobré je proto zaplnit dno misky oblázky či keramzitem.
Vhodné seskupení rostlin pomůže udržet vyšší vlhkost vzduchu
Poslední variantou, jak rostlinám dopřát vlhčí vzduch, není nic jiného než promyšlený způsob jejich uspořádání. Postavte vedle sebe druhy, které odpařují hodně vody, a ty, jež upřednostňují vyšší vlhkost vzduchu. Ať už si vyberete jakýkoliv způsob, nezapomeňte, že vlhkost vzduchu musí být zvyšována pravidelně.