Při příznivém počasí se v polovině září zakládá jahodovna. Pozdější výsadba nedovolí rostlinám do příchodu mrazů vytvořit kvalitní kořenový systém.
Nebát se měnit sadbu
Velkoplodé jednou plodící druhy by neměly zůstat na jednom místě déle než tři roky, potom prudce klesají výnosy. Pokud rostlina ještě nedosáhla tohoto věku, prohlédneme sazenice a ponecháme na příští rok jen nejsilnější jedince. Slabší nahradíme novými. Nové jahodníky bychom ale měli sázet na jiném místě, protože půda je pod nimi příliš vyčerpaná.
S výběrem odrůd je dobré se poradit s odborníky. Mají lepší zkušenosti a budou se přitom řídit místními klimatickými podmínkami i půdními vlastnostmi.
Příklady odrůd
Jednouplodící, velkoplodé odrůdy:
Elvira, Gorella, Indka, Simida
Stáleplodící odrůdy:
Evita, Lidka, Ostara
Rostliny vysazujeme obvykle do řádků
Abychom co nejvíce snížili riziko neúrody (třeba vlivem chorob), doporučujeme vysazovat více odrůd, protože mají rozdílný stupeň rezistence vůči nemocem. Teprve potom můžeme hovořit o vzdálenostech jednotlivých sazenic.
Tyto míry by se měly řídit právě odrůdou. Existuje však několik typů výsadby. Buďto do sponu nebo do řad. Pokud sázíme do sponu, pak to bývá půl metru až 70 centimetrů. Uvedený rozměr se může zdát nadsazený, avšak okopávka rostlin, zimní ochrana před mrazem, případně opěra plodů vyžadují v průběhu vegetace dostatek místa. Řádky bývají od sebe vzdáleny asi 30 centimetrů.
Při výsadbě do řad sázíme rostliny za sebou, mezi nimi ponecháváme mezeru asi 30 cm, mezi řadami 30 až 50 cm. Příštího roku šlahouny neodstraňujeme, ale namíříme do mezer mezi mateřskými sazenicemi. Následujícího roku tedy máme souvislou řadu – porost jahodníků.
Velkovýrobci často spoléhají na velkoobjemové výsadby. Agrotechnici si v těchto případech pochvalují možnost strojního ošetřování rostlin a také samotná sklizeň úrody může být vzhledem k uspořádání záhonů efektivnější než v předešlých případech. Hovoříme o tom, že jahodníky bývají v tomto případě vysazovány do dvojřádků. Osvědčuje se vysázet rostliny tak, aby mezi řádky nebyly větší mezery než 30 centimetrů. Mezi jednotlivými dvouřádky by měla mezera dosahovat jednoho metru.
Co by měli učinit pěstitelé jahod s nástupem podzimu?
Pokud rostlinku ponecháme růst, měli bychom odstranit plevel, zkypřit půdu. Současně je třeba doplnit živiny, především superfosfát. S NPK nakládáme jen velmi opatrně. Obsahuje totiž více dusíku, a to by mohlo znamenat, že se i v pozdním ročním období bude na úkor kořenů tvořit listí, navíc správně nevyzraje srdéčko jahodníků.
Při pěstování jahodníků je možné použít plastickou fólii jako mulčovací materiál. Půda mezi rostlinami se přikryje černou fólií. Má to řadu výhod, fólie kumuluje teplo, brání hnití plodů i růstu plevel. V zimě fólie působí jako zateplení. Použití není složité. Nejprve je třeba uspořádat záhon. Nejlépe je, když se upraví do podoby metr širokého a asi 15 centimetrů vysokého „hrobečku“, a ten celý překryjeme tmavou fólií. Plastový materiál pak po stranách upevníme v zemi. Podle budoucích řádků nebo dvojřádků zhotovíme otvory a do nich sázíme rostliny.
Podobně lze jahody mulčovat slámou. V tomto případě rostliny vysazujeme volně do půdy. A na jaře v době kvetení se půda mezi rostlinami zakryje vrstvou slámy. Ta plní podobnou funkci jako fólie.
Pokud se rozhodneme v jahodovně sežnout listí, pak tak činíme ihned po sklizni, aby rostlina měla dostatek času na obnovu. Stáleplodící jahodník bychom neměli sežínat vůbec.