Každý zná vysoký plevel s velkými listy, jehož plody se přichytávají na oblečení. Málokoho však napadne, že existuje šlechtěný lopuch, který je dokonce jedlý.
Plevel, který se nedá přehlédnout
Lopuch se na obdělávaných zahradách téměř nevyskytuje. Setkáme se s ním spíše na rumištích a navážkách, ale i na březích potoků. Pokud má dostatek vlhka, dorůstá lopuch metrové výšky (ale i více). Typické jsou jeho velké srdčité, světle zelené listy a fialové květy seskupené do kulatého soukvětí. Poznávacím znakem jsou jeho plody – háčkovité nažky, které když uschnou, se pevně přichytí na oblečení či ponožkách a obtížně se odstraňují.
Jedlý lopuch – japonské Gobo
Vedle lopuchu plevele existuje ještě jedlá varianta – jedlý lopuch větší, který botanici označují latinským názvem Arctium lappa. Pod jménem Gobo znají tuto zeleninu všichni obyvatelé celé ostrovní říše Japonska, kde je velmi oblíbenou zeleninou. Jedlou částí je kořen, který je štíhlý, masitý a podobný mrkvi, může být dlouhý až 120 cm a mít 3 až 4 cm v průměru.
Jeho povrch je hnědý s bílou dužinou uvnitř a má chuť podobnou pastináku či černému kořenu. Japonci kořeny Gobo dokonce suší, drtí na prášek a přidávají do pokrmů.
Gobo roste téměř samo
Japonský lopuch můžete pěstovat i u nás, upřednostňuje hlubokou půdu bohatou na humus a dusík. Semeno se vysévá brzo na jaře nebo kdykoliv během roku. Jakmile kořen dosáhne síly tužky, může se kuchyňsky využívat. Nezmrzá, lze ho konzumovat po celou zimu, ale protože se v zimě ze zmrzlé půdy obtížně vyrývá, je dobře včas i s balem kořeny vyrýt, oddělit listy a uložit v bezmrazé místnosti.
Uskladněné kořeny je třeba udržovat mírně vlhké tak, aby nevysychaly. Pro přímý konzum jsou vyschlé kořeny nevyužitelné, i když vysýcháním se obsah látek nemění.
Gobo je zdrojem živin, vitamínů a minerálů
Jako konzumní, kuchyňsky využitelná část Gobo, se používá pouze kořen. Upravuje se jako vařený, smažený, marinovaný, sušený a drcený na prášek. Nejvhodnější formou konzumace je čerstvě sklizený, očištěný a omytý jednoletý kořen, nastrouhaný na chléb s máslem či jinou pomazánkou. Tak lze nejlépe využít vysoké procento polysacharidu inulinu, který je v kořenech Gobo obsažen. Tato přírodní forma polysacharidu totiž usnadňuje diabetikům zvládnout glykemické obtíže.
Ti, kdož se diabetiky stát nechtějí, mohou jako prevenci cukrovky Gobo zařadit do svého jídelníčku. Nastrouhaný se dobře uplatní při rozmanitých úpravách chlebíčků, jednohubek či zeleninových salátových mís.
Gobo je opravdu "zelená lékárna", neboť se v tradiční medicíně používá k léčbě gastrointestinálních poruch, abscesů, bolesti kloubů, močových potíží a respiračních onemocnění, detoxikaci a čištění a také stimuluje regeneraci buněk.
