Exotika na naší zahradě
Některé druhy ovoce z exotických krajin snášejí dobře naše třeskuté zimy, můžete vyzkoušet pěstovat třeba hrušky nashi nebo muďoul.
Asijská hrušeň nashi (Pyrus pyrifolia)
Hrušeň nashi se během posledních let stala klasickou součástí ovocného sortimentu obchodů. Málokdo však ví, že je to velmi perspektivní ovocná dřevina, která je i v našich podmínkách odolná vůči mrazům dosahujícím minus pětadvaceti stupňů Celsia. Pochází z východní Asie, kde ji ovocnáři hojně šlechtí. Plody jsou pevné, kulovité, velmi šťavnaté a jasně žluté malvice. Chutí nashi připomíná jemně kořenitou hrušku s ananasovým aroma. Koruna je protáhlá, vysoká jako střední jabloň, zhruba 5–10 metrů. Listy jsou podlouhle vejčité, s pilovitým okrajem. Kvést začíná nashi v průběhu dubna, tvoří jako ostatní hrušně chocholíky bílých květů. Je to samosprašná ovocná dřevina, kterou opyluje hmyz.
Nejkvalitnější ovoce získáme z roubovaných stromů. Semenáčky plodí většinou až za deset let od výsevu. Možné je také rozmnožování řízkováním, tato metoda je dost málo úspěšná. Roubovat můžeme také na běžné druhy našich hrušní. Půdy mají nashi rády propustné, humózní, dobře živné. Zvlášť náročné ale nejsou.
Muďoul – paw-paw (Asimina sp.)
Tohle exotické ovoce snáší dobře naše venkovní podmínky. Nevadí mu mrazy do minus osmadvaceti stupňů, a protože pozdě raší, neničí ho ani jarní mrazíky. Listy jsou dlouze eliptické. Květy jsou fialové, opylovány mouchami a větrem. Pěstujeme vždy několik rostlin, protože muďoul je cizosprašný. Z květu se tvoří několik podlouhlých, voskově zelených plodů. Na podzim dozrají, změknou a silně začnou vonět. Konzistencí i chutí připomínají banán. Dužnina se vyjídá lžičkou, přičemž semena jsou nejedlá. Muďoul miluje slunná stanoviště, s výživnou, hlubokou a propustnou půdou. Semenáče předpěstováváme raději doma, nesnášejí přímé slunce. Pěstovat lze tuto dřevinu trvale v nádobách.
Exotika do bytu a nádob
Většina lahodných kousků z ovocných trhů však pochází z tropických oblastí. Tyto rostliny musíme pěstovat ve sklenících, zimních zahradách či bytech. Teploty pod patnáct stupňů Celsia totiž nesnášejí.
Papája (Carica papaya)
Tato tropická rostlina připomíná palmu. Stejně jako banánovník však není dřevinou, nýbrž bylinou. Pěstuje se v tropech po celém světě, poněvadž její plody jsou velmi chutným a oblíbeným ovocem. Na rozdíl od banánovníku je papája vytrvalá bylina, která plodí několik let po sobě. Dorůstá až desetimetrové výšky, strukturu stonku vytvářejí jizvy po opadaných listech. Ty jsou dlouze řapíkaté, velké, dlanitodílné, shora lesklé. Plodem je dužnatá bobule, uvnitř níž je spousta černých semen. Dužnina je žlutá až sytě oranžová, obsahuje řadu vitaminů, minerálů a jiných biologicky aktivních látek (především proteolytický papain).
Papáju se můžeme pokusit pěstovat v bytě. Vyžaduje jasné rozptýlené teplo, vysokou vzdušnou vlhkost a pravidelnou zálivku. V zimě, kdy je krátký den, ji zaléváme mírně, při přelití rostlina shodí listy. V létě naopak vydatně. Teplota nesmí v zimě klesnout pod patnáct stupňů Celsia. Chceme-li získávat plody, musíme pěstovat papáju ve skleníku, kde lze docílit podmínek podobných tropům, tedy vysoké teploty a vzdušné vlhkosti. Někteří pěstitelé sklízejí plody i v bytech. Bývají však menší. Množí se běžně výsevem, dobře klíčí a semenáčky rychle rostou. Zeminu vyžaduje humózní, výživnou, pro tropické rostliny.
Rajčenka – tamarillo (Cyphomandra betacea)
Je to vytrvalá subtropická rostlina patřící mezi lilkovité. Plody připomínají vůní i tvarem plody rajčete, proto se jí také česky říká rajčenka. Bobule mají velikost rajčete, jsou ale štíhlejší a na obou koncích zašpičatělé. Bývají oranžové až červené. Keř dorůstá výšky až tří metrů, má velké chlupaté listy. Kvete po celý rok, přestože už dozrává část úrody. Květ je velmi podobný bramboře, bělorůžový, vonný.
Rajčenka potřebuje jasné rozptýlené světlo, v bytě vyžaduje nejsvětlejší místo, nesmí být však na přímém úpalu. V létě miluje pobyt venku na zahradě či světlé terase. V bytě či skleníku musíme květy opylovat štětcem. Teploty má ráda vysoké, v zimě nesmějí klesnout pod deset stupňů Celsia. Rajčenka je velmi náročná na výživu, stejně jako rajčata ji přihnojujeme jednou za čtrnáct dní, vydatně zaléváme. Substrát ale nesmí být přemokřený, aby rostlina nezahnívala. Půdu miluje výživnou, bohatou na humus. Rajčenky množíme výsevem. Koupená semena dobře klíčí a semenáčky rostou velmi rychle. Možné je také množení řízkováním.
Tomel japonský – kaki (Diospyros kaki)
Tomel neboli kaki známe z obchodů s ovocem. Oranžové až červené plody mají šťavnatou sladkou dužninu. Jsou to bobule velikosti rajčete, mají vytrvalý kalich. Jsou to subtropické dřeviny, které pěstujeme nejčastěji v nádobách. Některé druhy je možné pěstovat celoročně venku v nejteplejších oblastech naší země. Rozkladitou korunu tvarujeme řezem, ve své domovině dosahuje až patnácti metrů do šíře i výšky. Listy jsou široce oválné, krátce řapíkaté. Květy jsou jednopohlavné, samičí jsou větší a mají masitou korunu.
Nádobu s rostlinou vynášíme ven brzy na jaře, kdy nehrozí velké mrazy, a do místnosti vracíme opět po příchodu prvních mrazíků. Zimovat musí tomel při teplotách jen okolo jednoho stupně Celsia. V létě vyžaduje pravidelnou zálivku, nikoli ve velkých dávkách, bohatou výživu a plné slunce. Kaki množíme výsevem a semenáčky po dvou letech roubujeme. Pro pěstování doma tedy musíme sehnat již naroubované jedince nebo jej rozmnožit řízkováním. Plody zůstávají na rostlině i po opadu listů.
Marhaník – granátovník – granátové jablko (Punica granatum)
Marhaníky jsou nízké keře či stromy s velmi bujným vzrůstem. Jako pokojové rostliny se často pěstuje odrůda Nana, která bohatě kvete a plodí, není však jedlá. Klasický granátovník se pěstuje v nádobách. Má rád výživnou, humózní půdu. Miluje vydatnou zálivku a dostatek živin. V létě miluje pobyt v zahradě či na terase. V zimě vyžaduje mírnou zálivku a hodně světla. Nebo se umístí do tmavé, chladné místnosti s teplotou okolo pěti stupňů Celsia, kde ho vůbec nezaléváme. Je to opadavá dřevina. Při množení semenem máme většinou velký úspěch, výborně klíčí a rychle roste. Lze také využít řízkování. Granátové jablko, ceněný plod se tvoří z velkých, červených květů. Má kožovitý tuhý obal a spoustu semen obalených ve šťavnaté dužnině. Ta se konzumuje, vyrábí se z ní sirup známý jako grenadina. Nejlépe plodí granátovníky v zimní zahradě.
Mučenka – maracuja (Passiflora edulis)
Jedlé jsou plody většiny druhů mučenky, popínavé tropické liány. Jako ovoce maracuja však označujeme především plody druhu Passiflora edulis. Mučenka vyniká svými nádhernými květy, které se skládají z výrazně zbarvených květních obalů a netypických tyčinek a pestíků. Je to bujně vzrůstná liána, která se pne po opoře. Liány se pnou pomocí úponků, tvoří dlanitodílné tmavě zelené listy. Výrazné květy vydrží většinou jediný den, proto je potřeba umělé opylování. Plody mají tuhou slupku a sladkou měkkou dužninu. Mučenky milují hodně světla, teplo a hodně vody. Substrát by neměl nikdy úplně přeschnout. Hnojit je musíme opatrně, aby zbytečně nevyháněly šlahouny a špatně nekvetly. Na zimu stačí teplota, která neklesne pod deset stupňů Celsia, nesmí se v té době ale rostlina přelívat, čím nižší teplota, tím méně vody a naopak. Množení řízkováním je u mučenek několik. Na trhu existuje řada druhů, které se liší barvou a tvarem květů i plodů. Jedlá je většina druhů.
Jahodový stromek – katlejána (Pisidium cattleianum)
Tato keřovitá dřevina pochází ze subtropů Brazílie. Tvoří pět metrů vysokou korunu, na níž se objevují bílé květy, posléze také vejcovité až kulovité plody s vytrvalým kalichem. Plody mají tenkou slupku červené barvy. Dužnina je bělavá, šťavnatá a silně aromatická. Semínka v dužnině jsou drobná a tvrdá. Katlejánu je dobré pěstovat v zimní zahradě, snáší také bytové podmínky, ale vyžaduje hodně světlé místo s vysokou teplotou, v zimě nesmí klesnout pod deset stupňů. Miluje vydatnou zálivku, v zimě při poklesu teploty se zálivka omezí. Katlejánu také dobře hnojíme.
Ananas (Ananas comosus)
Ananas je tropickou bylinou, která se často pěstuje také jako pokojová rostlina. Miluje jasné světlo, vyšší teploty a vzdušnou vlhkost. Uprostřed léta nesnáší úpal slunce za oknem, to mu škodí, světla však musí mít stále dostatek. V horkých tropických dnech snese pobyt na terase či na zahradě. Teplota vzduchu by měla být vyšší než pětadvacet stupňů Celsia. Pokud však teplota vzduchu klesne pod deset stupňů Celsia, rostlina se poškodí nebo zcela zahyne. Ideální je přezimování při teplotě okolo osmnácti stupňů. Protože patří ananas mezi broméliovité rostliny, zaléváme ho nejen na povrch zeminy, ale také do růžice listů. Další zálivku dodáme, až oschne povrch substrátu v nádobě. Kvetení začíná růstem tenkých červených listů v růžici. Nasazení květů indukujeme prudkým omezením zálivky v zimě. Tehdy vlhčíme půdu spíše po okraji nádoby. Každých čtrnáct dní ananas přihnojujeme. Nádoba nemusí být hluboká, protože kořeny rostou spíš pod povrchem. Ananas rozmnožujeme odnožemi, které se tvoří při zemi. Mateřská rostlina nám po odplození umře. Ananas je nepravý plod, je to zdužnatělý stonek květenství. Zralý je tehdy, když zežloutne a výrazně voní.
