Mandevila, když se vydaří, je opravdu okouzlující: rychle roste, má krásné lesklé listy, pěkně se ovíjí a kvete tak, že to stojí za podívanou. V katalogu nabízené mandevily měly poměrně velké květy v sametové červeni a v růžové barvě, takže jsem neodolala ani já, ani dvě mé přítelkyně.
Dobře zabalené mandevily přečkaly cestu bez úhony
Čekání na krásu
Dohodnuto, objednáno: z červených mandevil jsme si vybraly třikrát odrůdu ‘Dark Red var. Sunparabeni‘ a třikrát růžovou ‘Pretty Pink White Blush var. Sunmandetoni‘. Asi po třech týdnech, v polovině dubna, jsme se vytoužené zásilky dočkaly.
Musím říct, že všechny rostliny byly moc pěkné, zdravé a vypadaly životaschopně. Ty červené měly dokonce po dvou třech poupatech (zatím nevybarvených), na růžových bylo vidět, že se květy začnou brzy vyvíjet.
Všechny byly zasazeny do květináčů o průměru devět centimetrů, opatřeny vizitkou s přesným názvem na přední a stručným návodem k pěstování na zadní straně. Obrázky rostlin dávaly tušit, že jsme vybraly dobře a čeká nás záplava květů.
Tenhle kvítek byl první a poslední na červené mandevile. Růžová nerozkvetla vůbec
Prvotní opatření
Protože doba nebyla ještě vhodná pro umístění rostlin venku a moje přítelkyně nemají na zahrádkách možnost přezimování, zůstaly nějaký čas mandevily u nás v zimní zahradě (je to spíš taková napůl veranda a napůl skleník pro přezimování rostlin).
Abych rostliny později „nezdržovala“ v růstu, přesadila jsem je do větších květináčů a lehčí zeminy namíchané ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy. Všechny rostliny přečkaly tento zákrok v pořádku, ani poupata nedošla úhony a mandevilky spokojeně rostly.
První přesazení udělalo mandevilám dobře, brzy nasazovaly na květ
Velké stěhování
Jaro pokročilo a byl čas přestěhovat mandevily na letní byt. Všechny tři červené i tři růžové byly přes dvacet pět centimetrů vysoké, pěkně olistěné a navíc – červené měly rozvité první sametové květy a růžovým se do té doby vyvinula i vybarvila poupata.
Dvě mandevily putovaly na terasu zahrady u Nového Boru, čtyři zůstaly v podhůří Krušných hor. Máme s přítelkyní zahrady poblíž: ona zahradu s jihovýchodním sklonem chráněnou ze severu lesem, prakticky celý den osluněnou. Tam se stěhovaly další dvě nakvetlé rostliny.
Naše zahrada je v otevřené a větrné krajině, na mnoha místech zastíněná vzrostlou zelení, terasa je dopoledne v polostínu. To by ale mělo mým mandevilám vyhovovat víc než celodenní úpal.
Před stěhováním na venkovní stanoviště byly mandevily už pěkně košaté
Zaskočilo nás počasí
Jistě si pamatujete na loňské léto, a jestli ne, tak mělo u vás asi normální průběh. U nás bylo krásně dva týdny v květnu, a tak se v té době dařilo i mandevilám. Sice jsem „novoborské“ ztratila z dohledu, ale informace jsem o nich měla snad každý týden.
Koncem měsíce se citelně ochladilo – a co s mandevilou? V Novém Boru se rostliny stěhovaly na noc domů na okno, moje dvě krasavice šly na čas na verandu. Střídavě větrné a deštivé počasí s několika hodinami sluníčka v některých dnech nesvědčilo nikomu.
Se stěhováním jsem skončila v době, kdy se mandevily začaly ovíjet o vzpěry na terase, v Boru ještě nějaký čas cestovaly domů a ven. Ovšem jako první vzdala toto věčné přesunování pěstitelka u nás pod lesem a nechala rostliny natrvalo stát v polostínu živého plotu.
Tak si vedly rostliny v Novém Boru v době nejbohatšího kvetení
Nekvetou a nekvetou
Léto ubíhalo a moje mandevily rostly. Bohužel jen rostly, o květech jsem si mohla nechat zdát. Rostliny byly sice odolné proti větru, který je několikrát i strhl z opory, ale ztratily i v těch nejsilnějších poryvech jen pár lístků.
Nechyběla jim vláha ani živiny, přírůstky měly pěkné, olistění lesklé a zdravé, jen další poupata se nikde neobjevovala. Zatímco jsem dostávala z Boru fotografie mandevil alespoň občas kvetoucích, moje rostliny stávkovaly urputně celé léto.
Víte, které dopadly nejlépe? Obě ze zahrady pod lesem – stály na stejném místě před živým plotem až do podzimu, občas delší dobu ve vodě „až po kolena“ (po deštích). Jak voda vysychala, měly zas pár dní sušší režim, a přitom (bez přehnané starostlivosti) kvetly nejvíce.
…a takhle vypadá mandevila, když se jí do života téměř nezasahuje
Přesto jsem na mandevilu nezanevřela
Musím přiznat, že v plném létě mě obě mandevily roztrpčily tak, že jsem je ani jednou nevyfotografovala. Na fotkách k tomuto povídání jsou tedy vzrostlé rostliny mých přítelkyň.
Probrala jsem spoustu možností, které mohly být důvodem neúspěchu. I dnes jsem přesvědčená, že pro moje mandevily bylo problémem vyrovnat se s chladnými nočními teplotami v kombinaci s neustále u nás vanoucím severozápadním větrem.
V zahradě pod lesem měly rostliny stanoviště chráněné, snad proto se dobře vyrovnaly i s nočním chladem. Jak bylo vidět, občasné přemokření nebo krátkodobý úpal jim nevadil tolik jako větrné kouty naší terasy.
Obě moje rostliny (kupodivu) ve zdraví přežily zimu a začínají vystrkovat nové lístky. Budí to ve mně naději, že bych se snad mohla dočkat i květů. Jak přečkaly zimu mandevily ostatní, se teprve dozvím.
Máte-li podobné zkušenosti, případně dobré rady k pěstování mandevil, nenechávejte si je pro sebe a podělte se o ně s námi, méně úspěšnými.