vytisknout velikost písma Pěstování: Jak mě vloni (ne)těšila moje mandevila

Když začaly v loňském předjaří přicházet nabídkové katalogy zahradnických firem, posedla mě nezřízená touha pěstovat něco opravdu nádherného! Tou krásou na naší terase měly být mandevily.

Mandevila, když se vydaří, je opravdu okouzlující: rychle roste, má krásné lesklé listy, pěkně se ovíjí a kvete tak, že to stojí za podívanou. V katalogu nabízené mandevily měly poměrně velké květy v sametové červeni a v růžové barvě, takže jsem neodolala ani já, ani dvě mé přítelkyně.

Klepněte pro větší obrázek
Dobře zabalené mandevily přečkaly cestu bez úhony

Čekání na krásu

Dohodnuto, objednáno: z červených mandevil jsme si vybraly třikrát odrůdu ‘Dark Red var. Sunparabeni‘ a třikrát růžovou ‘Pretty Pink White Blush var. Sunmandetoni‘. Asi po třech týdnech, v polovině dubna, jsme se vytoužené zásilky dočkaly.

Musím říct, že všechny rostliny byly moc pěkné, zdravé a vypadaly životaschopně. Ty červené měly dokonce po dvou třech poupatech (zatím nevybarvených), na růžových bylo vidět, že se květy začnou brzy vyvíjet.

Všechny byly zasazeny do květináčů o průměru devět centimetrů, opatřeny vizitkou s přesným názvem na přední a stručným návodem k pěstování na zadní straně. Obrázky rostlin dávaly tušit, že jsme vybraly dobře a čeká nás záplava květů.

Klepněte pro větší obrázek
Tenhle kvítek byl první a poslední na červené mandevile. Růžová nerozkvetla vůbec

Prvotní opatření

Protože doba nebyla ještě vhodná pro umístění rostlin venku a moje přítelkyně nemají na zahrádkách možnost přezimování, zůstaly nějaký čas mandevily u nás v zimní zahradě (je to spíš taková napůl veranda a napůl skleník pro přezimování rostlin).

Abych rostliny později „nezdržovala“ v růstu, přesadila jsem je do větších květináčů a lehčí zeminy namíchané ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy. Všechny rostliny přečkaly tento zákrok v pořádku, ani poupata nedošla úhony a mandevilky spokojeně rostly.

Klepněte pro větší obrázek
První přesazení udělalo mandevilám dobře, brzy nasazovaly na květ

Velké stěhování

Jaro pokročilo a byl čas přestěhovat mandevily na letní byt. Všechny tři červené i tři růžové byly přes dvacet pět centimetrů vysoké, pěkně olistěné a navíc – červené měly rozvité první sametové květy a růžovým se do té doby vyvinula i vybarvila poupata.

Dvě mandevily putovaly na terasu zahrady u Nového Boru, čtyři zůstaly v podhůří Krušných hor. Máme s přítelkyní zahrady poblíž: ona zahradu s jihovýchodním sklonem chráněnou ze severu lesem, prakticky celý den osluněnou. Tam se stěhovaly další dvě nakvetlé rostliny.

Naše zahrada je v otevřené a větrné krajině, na mnoha místech zastíněná vzrostlou zelení, terasa je dopoledne v polostínu. To by ale mělo mým mandevilám vyhovovat víc než celodenní úpal.

Klepněte pro větší obrázek
Před stěhováním na venkovní stanoviště byly mandevily už pěkně košaté

Zaskočilo nás počasí

Jistě si pamatujete na loňské léto, a jestli ne, tak mělo u vás asi normální průběh. U nás bylo krásně dva týdny v květnu, a tak se v té době dařilo i mandevilám. Sice jsem „novoborské“ ztratila z dohledu, ale informace jsem o nich měla snad každý týden.

Koncem měsíce se citelně ochladilo – a co s mandevilou? V Novém Boru se rostliny stěhovaly na noc domů na okno, moje dvě krasavice šly na čas na verandu. Střídavě větrné a deštivé počasí s několika hodinami sluníčka v některých dnech nesvědčilo nikomu.

Se stěhováním jsem skončila v době, kdy se mandevily začaly ovíjet o vzpěry na terase, v Boru ještě nějaký čas cestovaly domů a ven. Ovšem jako první vzdala toto věčné přesunování pěstitelka u nás pod lesem a nechala rostliny natrvalo stát v polostínu živého plotu.

Klepněte pro větší obrázek
Tak si vedly rostliny v Novém Boru v době nejbohatšího kvetení

Nekvetou a nekvetou

Léto ubíhalo a moje mandevily rostly. Bohužel jen rostly, o květech jsem si mohla nechat zdát. Rostliny byly sice odolné proti větru, který je několikrát i strhl z opory, ale ztratily i v těch nejsilnějších poryvech jen pár lístků.

Nechyběla jim vláha ani živiny, přírůstky měly pěkné, olistění lesklé a zdravé, jen další poupata se nikde neobjevovala. Zatímco jsem dostávala z Boru fotografie mandevil alespoň občas kvetoucích, moje rostliny stávkovaly urputně celé léto.

Víte, které dopadly nejlépe? Obě ze zahrady pod lesem – stály na stejném místě před živým plotem až do podzimu, občas delší dobu ve vodě „až po kolena“ (po deštích). Jak voda vysychala, měly zas pár dní sušší režim, a přitom (bez přehnané starostlivosti) kvetly nejvíce.

Klepněte pro větší obrázek
…a takhle vypadá mandevila, když se jí do života téměř nezasahuje

Přesto jsem na mandevilu nezanevřela

Musím přiznat, že v plném létě mě obě mandevily roztrpčily tak, že jsem je ani jednou nevyfotografovala. Na fotkách k tomuto povídání jsou tedy vzrostlé rostliny mých přítelkyň.

Probrala jsem spoustu možností, které mohly být důvodem neúspěchu. I dnes jsem přesvědčená, že pro moje mandevily bylo problémem vyrovnat se s chladnými nočními teplotami v kombinaci s neustále u nás vanoucím severozápadním větrem.

V zahradě pod lesem měly rostliny stanoviště chráněné, snad proto se dobře vyrovnaly i s nočním chladem. Jak bylo vidět, občasné přemokření nebo krátkodobý úpal jim nevadil tolik jako větrné kouty naší terasy.

Obě moje rostliny (kupodivu) ve zdraví přežily zimu a začínají vystrkovat nové lístky. Budí to ve mně naději, že bych se snad mohla dočkat i květů. Jak přečkaly zimu mandevily ostatní, se teprve dozvím.

Máte-li podobné zkušenosti, případně dobré rady k pěstování mandevil, nenechávejte si je pro sebe a podělte se o ně s námi, méně úspěšnými.

Sledujte náš facebook

Nejčtenější články

Kam na houby: Víme, kde rostou! Podívejte se na tipy z celé ČR

Kam na houby: Víme, kde rostou! Podívejte se …

Za dvě hodiny 700 křemenáčů osikových. Takový úlovek se povedl tento týden dvěma kamarádům na Benešovsku. Je jasné, že houby už zase rostou jak o život, i když samozřejmě ne úplně všude. Kam tedy v Česku vyrazit na houby, kde vás čekají nejlepší úlovky?

10.  9.  2020 |
Jak poznat jedovaté a hořké hřiby: Co je typické pro satan, hořčák a další houby?

Jak poznat jedovaté a hořké hřiby: Co je typi…

V lese se na vás smějí hřiby jak z učebnice, verdikt zkušeného houbaře však vzápětí vaše nadšení pošle pod bod mrazu. Jsou to hořčáky. Stačí jeden kousek a máte zkaženou celou smaženici. V tom lepším případě. Po konzumaci jedovatých hřibů si můžete způsobit zdravotní potíže. Jak tyto hřiby rozeznat od praváků?

9.  9.  2020 |
Hrušková povidla z trouby. Snadná cesta, jak uchovat sladkost ovoce

Hrušková povidla z trouby. Snadná cesta, jak …

Dobře zralá hruška je sladká a šťavnatá. A taky poměrně křehká – snadno se otlačí, či dokonce rozmáčkne. Je proto třeba ji rychle spotřebovat. Kompoty jsou fajn, ale když je hrušek mnoho a už padají ze stromu, je potřeba rychlé akce.

13.  9.  2020 |
Urodilo se švestek, že nevíte, co s nimi? Zkuste švestková povidla v troubě a bez míchání

Urodilo se švestek, že nevíte, co s nimi? Zku…

Receptů na švestková povidla je mnoho a možná máte ten nejlepší od babičky. Ale pokud ne, máme pro vás jeden, který určitě stojí za vyzkoušení.

6.  9.  2020 |
Šípkový sirup za studena, s medem i klasicky. Vyberte si ze tří receptů

Šípkový sirup za studena, s medem i klasicky.…

Šípkový sirup je medicína, kterou znaly a využívaly už generace před námi. Přidejte se k nim a vyzkoušejte chuť plodů, které příznivě působí na organismus dětí i dospělých. Bez éček a dalších umělých přísad se obejde náš recept na šípkový sirup.

19.  9.  2020 |