Ostružiny patří mezi oblíbené srpnové ovoce. Černé plody vábí nezaměnitelnou vůní i sladkostí. Jsou navíc léčivé, dokonce mužům pomáhá udržet řádnou erekci.
Okraje lesů i remízky bývají domovem keřů, které svými trnitými šlahouny usilují o pozornost kolemjdoucích. Řeč je o ostružiníku křovitém (Rubus fruticosus). K léčení celé řady nemocí slouží nejen listy, ale též lehce nakyslé plody.
Zralé jsou šťavnaté a váží v sobě měď, která příznivě ovlivňuje psychiku. Také jsou doslova nabity vitaminem C, doplněném o vitamíny řady E i K. Dále obsahují provitamin A, vitaminy skupiny B, třísloviny, pektin, cukry, vlákninu a z prvků draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo a další.
V kuchyni se dají zpracovat na sirupy, kompoty, džemy, rosoly i mošty. Lidem nejvíc prospívají pokud jsou čerstvé, protože jen tak příznivě upravují střevní mikroflóru. Čerstvá ostružinová šťáva rovněž dodává tělu energii. Je plná kyseliny listové a bioflavonoidů, a proto je účinným prostředkem na zvětšenou štítnou žlázu.

Jak ostružiny prospívají našemu zdraví:
- pomáhají při nachlazení a revmatizmu,
- snižují krevní tlak,
- příznivě účinkují při ateroskleróze,
- posilují imunitní systém,
- snižují nervozitu a stres,
- navracejí ztracenou mužskou sílu,
- mají protisklerotický a protizánětlivý účinek,
- chrání před volnými radikály,
- povzbuzují stěny cév, proto mají preventivní účinek proti žilním chorobám.
Ostružinová šťáva bývá plná kyseliny listové a bioflavonoidů, které dodávají tělu pozitivní energii. V podobě sirupu představuje lék proti horečce a tvoří přísadu v bylinkových kúrách. Z ostružiny křovité se užívají listy obsahující hlavně tříslovinu, dále flavon, stopy silice a organické kyseliny. Působí mírně svíravě, protizánětlivě a proti průjmům.
Využívané mohou být vnitřně v nálevu (2 čajové lžičky řezaného listu na šálek vody, 2 až 3 šálky denně) hlavně proti průjmu, při střevním kataru, žaludečních obtížích akutních i chronických a také jako prostředek proti kašli a pro kloktání. Listy ostružiníku účinně pomáhají proti průjmu, ale pozor! Když člověk dávkování přežene, může se dočkat přesně opačného a stejně nepříjemného efektu – zácpy.
Při zánětu močového měchýře užíváme odvar z 50 g listů, které dáme do 1 litru studené vody, přivedeme k varu, necháme 2–3 minuty stát, a pak necháme přikryté ještě 10 minut vyluhovat. Pijeme přes den po šálcích. Farmacie ho ve spojení s cukrem používá k přibarvování léků i ke zlepšení jejich chuti.
Jak na tinkturu a čaje
Na tinkturu budeme potřebovat 10 g sušených listů a asi jedno deci lihu. Do uzavíratelné lahvičky nasypeme bylinky, přelijeme lihem, uzavřeme a dáme na teplé místo tři týdny louhovat. Nezapomeňme lahvičkou občas zatřepat. Pak scedíme. Získanou tinkturu upíjíme při střevním kataru, ale též jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny.
Pro sušení bývají nejvhodnější bez stopek trhané od června do srpna a sušené ve stínu. Čerstvým listům dodá zvláštní chuť i aroma fermentace. Takto připravená droga pak obsahuje silice, organické kyseliny a hodně tříslovin, takže bývá účinná proti zánětům, průjmům i při žaludečních potížích.
Lahodnost ostružinového čaje zvyšuje přidání jahodových a malinových listů nebo listů mařinky vonné. Příprava není složitá – stačí povařit 25 gramů sušených listů ve čtvrtlitru vody, nechat odstát a pak už třikrát denně pít.

Ostružinová marmeláda
Přečetli jsme za vás...
Ostružinová marmeláda obsahuje vysoké množství velice silných antioxidantů. Ty zase mají blahodárný vliv na erekci. Proto prý již chleba namazaný máslem a marmeládou dokáže pravé divy. S odvoláním na výsledek zkoušek to oznámil v Hamburku vycházející časopis Men´s Health.
Co očekává ostružiník od pěstitele?
Obecně se dá říct, že je v nárocích na půdu skromnější než maliník. Snese i sušší, kamenité místo i když více plodů mívá v lehčí propustné půdě. Ta nejvhodnější by měla mít neutrální až mírně alkalickou reakci. Ostružiník je však velmi náročný na světlo, tady se kompromisy nedají očekávat.
Praxe pěstitelů dále říká, že rostlině vyhovují slunné stráně v teplejších oblastech (podobně jako jsou vinohrady). Nedodržení této zásady má za následek ještě jeden problém, v chladnějších oblastech v zimě ostružiník nezřídka hyne. Když už není zbytí a ostružiník je vystaven chladnějším poměrům, vyplácí se působit na jeho odolnost proti mrazu. Třeba tím, že při hnojení přidáme více draslíku.
Na rozdíl od maliníku ostružiník vyžaduje oporu. Vedeme ho po konstrukci. Stejně jako maliník plodí na jednoletém dřevě. V chladnějších oblastech můžeme stonky na konstrukci obalit chvojím či slámou.