- Jako mnoho prastarých rostlin byl i olivovník mýtickou rostlinou.
- Je nejživotnějším znamením keltského horoskopu.
- Listy olivovníku symbolizovaly ve starověkém Egyptě božskou moc.
- Olivovník, který městu podle báje darovala bohyně Athéna, byl po staletí symbolem Athén. Když shořel při vpádu Peršanů, vysadili na jeho místě Řekové nový, který tu roste dodnes.
- Olivová ratolest patřila vítězům olympijských her.
- Staří Římané se v případě olivovníku Řeky neinspirovali a používali pouze olivový olej k natírání těla po koupeli.
Předchůdce dnešního olivovníku pochází podle jedné hypotézy z Persie, podle druhé byla jeho původním domovem severní Afrika. Historie olivovníku jako kulturní rostliny začíná už v době bronzové v Palestině a Egyptě.
Olivovník je odolný strom; nebývá napadán ani škůdci, ani chorobami
Za rozšíření vděčí především dávným obchodníkům, díky nimž se olivové háje staly charakteristickým rysem pro suché hornaté oblasti jižní Evropy a Středomoří. Roste také v obdobných podnebních oblastech Austrálie a jižní Afriky. Pěstuje se i v dalších zemích např. Chile, Peru, Argentině, Jamajce.
Olivovník evropský (Olea europaea) je velice pomalu rostoucí stálezelená dřevina. Nejstarší exempláře bizardních tvarů zdobí krajinu stovky až tisíce let. Z poměrně krátkého kmenu vyrůstá rozložitá koruna. Strom dosahuje výšky až 15 metrů. Na trnitých větvích vyrůstají úzké kopinaté listy, s charakteristickým šedozeleným zbarvením.
Díky němu je olivová zastoupena na stupnici barev. Na rubu jsou listy zbarvěny stříbrně. Už za menšího vánku, tak proměnlivostí dvou barev, rozehrává olivovník zajímavou podívanou. Kvete drobnými bělavými květy, které sladce voní. Plody jsou peckovice – známé olivy, které dozrávají od konce října do konce roku.
Olivovníky patří ke stromům, které se dožívají nejdelšího věku
Olivovník se dá pěstovat i u nás
- Olivovník vyžaduje dostatek čerstvého vzduchu. Může být i na větrném místě.
- Můžeme ho pěstovat, při zajištění vhodných podmínek, i doma. Je velmi vhodný k pěstování jako bonsaj, protože již po několika letech dostává podobu starého stromu.
- Půda by měla být lehčí písčitohlinitá, může být i mírně zásaditá.
- Nesnáší přemokření půdy a vlhký vzduch.
- Během vegetačního období zaléváme střední zálivkou, v zimě jen tolik, aby půda úplně nevyschla.
- Starší venkovní olivovníky zalévat nemusíme, menší zálivka je vhodná při extrémně dlouhém suchém létě a v bezmrazém počasí po dlouhotrvajícím suchu (zima bez deště či sněhu).
- V zimě potřebuje suché chladno a čerstvý vzduch, jinak by mu nevyrašily pupeny. Olivovníky v nádobách přeneseme do chladné světlé místnosti s teplotou okolo 10–15°C, snesou i přezimování ve vytápěném prostoru, pokud mají zajištěn suchý vzduch, což nebývá při současném způsobu vytápění problém, spíše naopak.
- Ve volné půdě snesou mráz do –10°C, pak hrozí vymrznutí. Starší olivovníky vydrží i naši tuhou zimu většinou jen se ztrátou některých mladších výhonů. Je vhodné přihrnout kolem kmínku vrstvu zeminy a u malých stromků překrýt korunu chvojím.
- Řezem můžeme na jaře nebo na podzim strom částečně tvarovat, ovšem na úkor příštího kvetení. Květní poupata se totiž netvoří na nových výhonech.
Olivovník má podobné nároky jako u nás v nádobách často pěstovaný oleandr
Pořídíme-li si oboupohlavní rostlinu nebo dvě rostliny různých odrůd, odmění se nám v létě malými plody, které se ovšem s olivami z jižních oblastí nedají srovnat ani velikostně, natož chuťově.
Vyznáte se v olivách?
Plody olivovníku se používají na výrobu nejkvalitnějšího oleje výrazné vůně i chuti a k nakládání. Olivy obsahují vitamíny A, B1, B2, PP, vápník, bílkoviny, cukry a organické kyseliny. Kosmetický průmysl využívá oleuropein, patřící mezi tzv. antioxidanty. Získává se z listů, podporuje tvorbu kolagenu, urychluje látkovou výměnu v buňkách a zpevňuje pokožku. Bývá součástí pleťových krémů proti stárnutí.
Zelené olivy – nezralé plody se nakládají nejčastěji pouze do soli, jejíž působením pustí šťávu. V některých zemích se nakládají do slaného, octového i sladkého nálevu.
Černé olivy – jedná se o zralé plody, které se nakládají stejným způsobem, ale jsou především surovinou pro výrobu olivového oleje různých stupňů kvality.
Až původně zelené plody dozrají, získají černou barvu
Nejkvalitnější extra panenský (označovaný jako extra virgin) se získává z oliv pouhým samovolným odtékáním, kterému se někdy napomáhá zatížením oliv. Je ceněn pro vysoký obsah nenasycených mastných kyselin, které se podílejí na ochraně buněčných membrán a cévního systému.
Středně kvalitní, bývá označován ne úplně správně jako panenský, je z oliv lisovaných za studena za použití pouze středního tlaku. Působením vyššího tlaku a tepla se ve třetí fázi získává nejméně kvalitní olej, který se ještě dále rafinuje nebo slouží jen k technickým účelům.
Nakládané olivy jsou určeny k přímé konzumaci, do salátů i k dochucení vařených jídel. Panenský olej se používá za studena do salátů. Na oleji horší kvality můžeme smažit.
Květenství olivovníku není příliš nápadné, ale zato příjemně voní
Olivy v kuchyni
Vepřové kotlety po řecku
Ingredience: 4 vepřové kotlety, 200 g čerstvé nebo mražené mrkve a hrášku, 8 oliv, 100 g sladkokyselých okurek, vegeta speciál nebo podravka, sůl, kmín, olivový olej.
Kotlety naklepeme, posolíme a posypeme kořením. Zprudka opečeme po obou stranách na rozpáleném oleji. Přidáme zeleninu, promícháme a pod pokličkou dusíme při nižší teplotě. Když je maso téměř měkké, přidáme olivy a na kolečka nakrájené okurky. Dodusíme do měkka. V případě potřeby, během dušení, občas podlijeme trochou horké vody, aby se jídlo nepřipálilo Podáváme s rýží.
Foto: Profimedia