Kapitoly článku:
Ve většině případů platí, že keř po výsadbě na vhodné stanoviště a po řádném zakořenění až na výjimky nevyžaduje přílišnou pozornost. V extrémně suchých měsících keře pochopitelně zaléváme, a v případě stálezelených keřů je na místě důkladná zálivka před zimou, tak omezíme možnost jejich usychání během zimy.
Choulostivější a choulostivé keře můžeme na zimu krýt, případně u těch nejméně odolných připadá v úvahu způsob pěstování v nádobách, které přesuneme na bezmrazé místo.
Zvláště na konci zimy, kdy v noci vládnou stále ještě mrazy, a přes den slunce rtuť teploměru vyhání vysoko nad nulu, zakrýváme stálezelené dřeviny textiliemi či větvemi. Prudké výkyvy teplot způsobují totiž usychání a popálení.
Co se chorob a škůdců týká, keře nepatří mezi choulostivé rostliny. V zahradnictvích a supermarketech seženeme celou škálu přípravků, kterými škůdce spolehlivě zahubíme, anebo, ještě lépe, preventivně předcházíme jejich výskytu.
Pro keře je nejtěžší období s nepříznivými povětrnostními podmínkami během roku a zvláště během zimního období. Pokud dojde k poškození, je na řadě pilka nebo nůžky k seřezání či vyřezání poškozených výhonů.
Ostatně průklest nebo seříznutí provádíme rovněž pro ozdravení a zmlazení keřů, podpoříme je v růstu a květu, ale pozor, tento krok nelze aplikovat bez toho, aniž bychom se detailněji seznámili s nároky jednotlivých druhů.
Pokud stříháme, pak v předjaří nebo uprostřed léta. Opět dle druhu a jeho nároků. Existují keře, které takový zásah nesnáší anebo ho nesnáší pouze v některém období a jindy jim nevadí.