Sklizeň od jara do zámrazu
Abychom si zajistili dostatek mangoldu po celý rok, semena vyséváme již v polovině jara. Známe dva druhy mangoldu – listový a chřestový. Listový má úzké stopky a menší bublinaté zelené, žlutozelené, zelenofialové, fialové až červené čepele. Chřestový má zase silně žebrovité listy a širší stopky.
Oba druhy vyžadují dostatečně vlhké, humózní, hluboké a výživné půdy. Mangold na záhonu pěstujeme první, ale i druhý rok po hnojení organickými hnojivy. Na teplotu není náročný, stačí mu 15 až 18 °C, ale snáší i chladnější počasí a vyšší polohy. Čím je půda lehčí, tím potřebnější je závlaha.
Vysévá se od dubna po 3–4 semenech do hnízd ve sponu 35 x 35, do hloubky 2–3 cm nebo vyséváme do řádků 30 x 10–15 cm přímo na záhonky. Semeno spolehlivě klíčí. V hnízdech se rostlinky co nejdříve jednotí na vzdálenost 45–50 cm.
Kalendář pěstování mangoldu
Pro sklizeň v létě mangold pěstujeme z přímého výsevu od poloviny dubna, pro podzimní sklizeň od začátku června. Listový vyséváme do sponu 30 x 20 cm, stopkový 50 x 30 cm, do hloubky 2 až 4 cm. Po vysetí vzejdou semena asi za deset dní. Rostlinky je třeba vyjednotit na konečnou vzdálenost asi 15 až 18 dní po vzejití.
Během vegetace pravidelným kypřením půdy udržujeme záhon bez plevelů a dostatečně zavlažujeme. Mangold vytváří velké množství listů, proto je vhodné přihnojení dusíkatými hnojivy.
Rostliny mangoldu dokáží přezimovat i na stanovišti. Je třeba je však přikrýt vhodným materiálem, například listím nebo slámou. Aby listy nezačaly hnít, nesmějí být zcela zakryty.
Barevný záhon plný zdraví
Jednotlivé odrůdy se navzájem odlišují hlavně barvou. Mohou být tmavě nebo světle zelené až červenofialové. Z hlediska užitkovosti rozeznáváme mangold listový, jinak přezdívaný červená řepa, mangold řapíkatý, pro který se ujal název chřestová červená řepa. Se skutečnou červenou řepou má společné jen rodové latinské jméno – Beta.
Lucullus je řapíkatá odrůda mangoldu, určená k řezu. Má široké listy s 2–3 cm silnými a až 6 cm dlouhými řapíky. Čepele listů jsou světle zelené. V roce poskytuje několik sklizní. Seje se od března do poloviny května, sklízí se po celý rok. Nevybíhá do květu.
Perpetual Spinach je listová odrůda lahůdkového mangoldu s tmavozelenými listy, určená k řezu. V roce poskytuje několik sklizní, pro první ponecháme list do výšky 15 cm. Rostliny obrůstají, pro kuchyňské zpracování jsou chutné velmi mladé listy. V letních měsících nevybíhá do květu. Sejeme na konci dubna nebo začátkem května. Při časnějším výsevu hrozí riziko vykvétání.
Mixture je směs barevných odrůd listového mangoldu velmi odolných k vybíhání do květu.
Z dalších řapíkatých odrůd mangoldu: Luisiana – zelený list, bílý řapík, Bright Yelllow F1 – zelený list, žlutý řapík, Rhubarb Chard – zelený list, červený řapík.
Mangold je nenáročný soused. Daří se mu vedle cibule, salátu či fazolí, kromě plazivých druhů. Nebo ho můžeme pěstovat společně se šalvějí, tymiánem, mátou, koprem či česnekem. Barevná kombinace bylinek bude potěšením pro oko.
Mangold je plnohodnotnou náhradou špenátu
Mangold dává dvojí sklizeň, a to z listů a listových řapíků. Listy odebíráme postupně odtrháváním okrajových listů už po dvou měsících, řapíky můžeme sklízet za tři měsíce od vzejití rostlin.
Konzumní části mangoldu jsou celé listy, které jsou bohaté na provitamín A. Významný je také obsah vitamínu C a B2. Z minerálních látek je pozoruhodný vysoký obsah železa, vápníku, draslíku a sodíku. Nepatrná řepná příchuť je způsobená obsahem betainu, který však má proti sklerotické účinky.
Stonky se častokrát považují za nejchutnější část, lze je vařit, dusit na másle s pepřem, opéct na česneku a olivovém oleji nebo na sójové omáčce, přidat do polévky nebo těstovin. Zkuste zkombinovat mangold s čočkou nebo jinými luštěninami, k dochucení postačí mořská sůl a pár kapek citronové šťávy. Mangold svými listy i chutí ochotně poslouží i jako obal čínských jarních závitků. Stonky vařte odděleně od listů, protože vyžadují delší čas na přípravu.