Znáte českou nejjedovatější houbu? Ačkoliv je smrtelně jedovatá, není příliš známá. Jde o pavučinec plyšový a naštěstí se v Česku vyskytuje vzácně. Jak ho poznat a s čím si ho lze splést?
Pavučinec plyšový patří do velké skupiny pavučinců, která čítá více než 2000 druhů. Některé z nich jsou považovány za jedlé, jiné jsou smrtelně jedovaté. A protože jednotlivé druhy od sebe někdy nemusí bez laboratorního vybavení rozeznat ani mykolog, sběr hub z tohoto rodu se laikům vůbec nedoporučuje.
Pavučinec plyšový je česká nejjedovatější houba
Příkladem záludnosti tohoto rodu je právě i pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus). Až do poloviny 20. století byl považovaný za jedlý. Jeho skutečnou, často smrtelnou jedovatost, zakrývala dlouhá doba, která uplyne mezi konzumací houby a projevením se příznakům otravy. Ta se projevuje nejprve poruchami trávení, kdy postižený zvrací a má průjmy, následují poruchy močení, kdy je močení nejprve nadměrné, jeho míra ale postupně klesá, až je naopak nedostatečné. Probíhá destrukce ledvin, až jejich funkce úplně zkolabuje, může dojít i k poškození jater. Otrava končí smrtí nebo trvalým poškozením ledvin, přeživší musí chodit na dialýzu.
Jaké množství houby zapříčiní smrtelnou otravu
Podle mykologů stačí ke smrtelné otravě 30 gramů syrového pavučince plyšového, zatímco u muchomůrky zelené, kterou lidé obyčejně považují za velmi jedovatou houbu, je to 50 gramů.
K otravě jsou mnohem náchylnější děti, které umírají dříve a rychleji. U dospělých může otrava probíhat několik týdnů a platí, že čím delší doba od konzumace hub uplyne, tím horší je přijít na původce problémů.
Pavučinec plyšový je česká nejjedovatější houba. Hlavní účinnou látkou je orellanin. Podle mykologů stačí ke smrtelné otravě 30 gramů syrové houby, zatímco u muchomůrky zelené, kterou lidé obyčejně považují za velmi jedovatou houbu, je to 50 gramů. Zhruba stejně jedovatý je velmi podobný pavučinec nádherný.
Jak pavučinec plyšový poznat?
Jak už jsme uvedli výše, jde to velmi složitě, a proto je lepší pavučinci podobné houby vůbec nesbírat. Samotná houba má oranžově hnědý až hnědý klobouk, který je obvykle sametově plstnatý a má 3 až 8 centimetrů v průměru. Klobouk je zprvu kulovitý, věkem se stává plochým, ale uprostřed zůstává tupý, nepravidelně zprohýbaný hrbolek.
Pavučinec patří mezi lupenaté houby, ty jeho mají nejprve šafránově žlutou barvu, která se ve stáří mění do rezavě hnědooranžové barvy.
Noha neboli třeň je válcovitá, v průměru 1 až 2 centimetry silná a až 10 centimetrů vysoká a má žlutavý, okrový až žlutohnědý odstín. Třeň dole srůstá s dalšími třeni. Dužina ve třeni je žlutavá, v klobouku rezavě načervenalá. Voní slabě zemitě či po ředkvi.
Kde pavučinec plyšový roste?
Nejde o houbu, která se v Česku vyskytuje příliš často, jde o ohrožený druh. Pokud ano, roste v listnatých lesích, pod duby, buky a habry, může se vzácně objevit i pod jehličnany (smrky, borovicemi). Roste v období od července do října.
Lze pavučinec plyšový zaměnit za jedlou houbu?
Tato houba se příliš nepodobá žádnému jedlému druhu. Houbaři si ji mohou splést s liškou obecnou, která má ale úplně jiné lupeny, jež sahají až na třeň, a její klobouk je hladký, nikoliv sametový.
Neopatrní houbaři jej také mohou zaměnit za různé druhy václavek. Ty ale mají typický prsten, který pavučinec plyšový nemá. Václavky navíc rostou na pařezech a kmenech stromů, zatímco pavučinec z půdy.
