Myčky nádobí se pomalu stávají standardem vybavení našich kuchyní. Domů si je pořídila už o něco víc než polovina českých domácností a rozhodně bude tento podíl rychle stoupat. Podle ceny si vybere určitě každý, v září byly na našem trhu v nabídce myčky v cenovém rozpětí zhruba od pěti do čtyřiceti tisíc korun. Na rozdíl od většiny bílé techniky však cena myčky není tím ukazatelem, který by vypovídal o kvalitě.
Tedy nikoli o kvalitě myčky, tam bude pořád platit to, že cenu tvoří i dobré jméno značky a ta si pochopitelně nebude chtít kazit jméno horšími materiály nebo provedením, ale spíše musíme hovořit o kvalitě umytí nádobí, které do myčky vložíme. Tady bohužel už tak kvalita s cenou souviset nemusí.
Šampaňské nechce lesk
Jak to poznáme? Na rovinu – těžko. Musíme se poohlédnout po výsledcích nezávislých testů i po zkušenostech zákazníků. Něco může napovědět návod k používání, jestliže nabádá, abyste nádobí před vložením do myčky opláchli, bude něco špatně. Pochopitelně že do žádné, byť sebelepší myčky nepatří talíř s vrstvou nedojedeného jídla a ani špičkově vybavený přístroj nesmyje z hrnce tvrdé zbytky připálené krmě. Navíc neumyté zbytky, které projdou ještě procesem sušení (o jednotlivých programech níže), se promění ve velice odolný materiál. Ovšem chtít po uživateli, aby vše nejdříve umyl a pak vložil do myčky, je nesmysl.
Rovněž tak si na druhou stranu nesmíme myslet, že myčka bude umývat nádobí dokonale a my ho můžeme uložit na místo bez kontroly. Čím více sad nádobí do myčky můžeme podle návodu výrobce vložit, tím bychom měli být k výsledku práce myčky rezervovanější, to platí alespoň v obecné rovině. Stejně tak si musíme dát pozor na to, jaký model toho kterého výrobce kupujeme. V praxi totiž neplatí, že když je model dejme tomu Komfort značky XY naprosto skvělý a sousedé na něj pějí ódy, že stejně dobrý, ne-li lepší, bude od stejné značky model SuperKomfort. Práce myčky je jedna strana umytého talíře a podíl použitého mycího prostředku strana druhá. Je škoda používat ty někdy až podezřele levné pro drahou myčku.
A ještě jedno si musíme uvědomit. Ty nádherně lesklé sklenky a sklenice bychom měli zevnitř opláchnout, chceme-li si z nich pochutnat na pivu nebo šampaňském. Tenounký film, který za oním třpytným leskem je, neumožní tu správnou tvorbu bublinek. Například Master Bartender Pilsner Urquell, mistři v čepování plzeňského piva, to vědí, a proto takovou pozornost věnují vypláchnutí sklenic před tím, než do nich přijdou první kapky zlatého nápoje, horší to bývá v restauracích s vínem, kde je lepší se o tom, že sklenku pro váš nápoj ošetří ještě ručně, slovně u obsluhy ujistit.
Příroda chce úspory
Zajímavým prvkem při výběru je hlučnost myčky. Některé modely nabízejí programy se sníženou úrovní hluku pod 40 dB, úplně nejnovější modely jsou pak natolik izolovány, že dovedou takto potichu mýt v jakémkoli režimu. To oceníme zvláště u mytí nádobí po pozdní večeři. Další parametry, které by nás měly zajímat (a možná úplně nejvíce), jsou spotřeba energie a spotřeba vody. V tom prvním se můžeme orientovat pomocí takzvaného energetického štítku. Energetická náročnost provozu je označena písmeny a jiné označení než A by nás snad ani nemělo zajímat, ve hře pak je spíše ještě vylepšení jako A+, A++ nebo dokonce A+++.
Roční úspora elektřiny je pak překvapující a vynikne ještě více, jestliže jsme k mytí nádobí používali v dřezu vodu ohřívanou elektrickým bojlerem. Při jejím výpočtu se vychází z toho, že myčku použijeme jednou denně, a výsledkem může být úspora až okolo 800 kWh za rok. Nejnovější modely myček s úsporným programem se mohou spokojit dokonce jen s 200 kWh ročně... Lze ušetřit i čím dál dražší vodu. Na jedno mytí počítejme asi tak s deseti až dvanácti litry vody, úsporné programy spotřebu sníží třeba až na šest litrů, moderní myčky pak těch šest litrů mohou spotřebovat i na běžný program. Množství potřebné vody minimalizují programy využívající senzory, jež mají za úkol rozeznat rozložení nádobí a míru jeho znečištění, nebo programy s mytím zaměřeným na horní či dolní polovinu myčky.
Úsporu umožní i myčky s výměníkem tepla, které dovedou teplo vznikající při mytí využít pro předehřátí studené vody během následného mycího cyklu. Originální metodou je využití vody z posledního oplachu nádobí pro ten první u příštího spuštění myčky. Moderní sofistikované myčky s ekologickým programem se dostanou i pod dva tisíce litrů vody za rok. To vše se ovšem promítá v ceně myčky a je jen na zákazníkovi, aby si propočítal, zda se mu vyplatí levnější model s vyšší spotřebou vody a elektřiny, či naopak model dražší, u něhož se díky provozním nákladům část investice postupně vrátí. Příroda má v tomhle jasno.
Záhada zavřených dvířek
Co se děje uvnitř myčky, když zaklapneme dvířka a spustíme ji? Moderní modely myček mají spoustu funkcí s elegantními názvy, nicméně ten základní proces zůstává. Nejdříve myčka sepne přívodní ventil a napouští vodu. Některé myčky s úspornými programy k prvnímu spláchnutí používají vodu z předchozího cyklu, která posloužila ke spláchnutí již umytého nádobí. Při předmytí spínač po dosažení potřebného množství vody ventil uzavře a elektronické ovládání spustí její ohřev na nižší teplotu, než má hlavní mytí. Přitom vyplavuje mycí prostředek z přihrádky pro předmytí. Oběhové čerpadlo ji pak pod potřebným tlakem vhání do otočných, popřípadě statických ostřikovacích ramen, která nádobí omývají.
Totéž se jen s vyšší teplotou a delší dobou působení (podle nastaveného programu) zopakuje u hlavního mytí, kdy se otevírá zásuvka s mycím prostředkem pro tuto fázi. Pak nastává několikeré opláchnutí, aby se z nádobí odstranily saponáty. Poslední oplach je opět teplou vodou s přísadou látky na leštění nádobí. Pak je voda odčerpána a elektronické řízení procesu přepne na sušení. To může být samovolné nebo aktivní s cirkulací horkého vzduchu, přičemž vlhkost kondenzuje v chladnější části myčky k tomu přizpůsobené. U technologie Zeolith je v myčce umístěna speciální nádoba, která obsahuje zhruba kilogram stejnojmenného minerálu, jenž má schopnost ukládat vlhkost ve své porézní struktuře a vydávat teplo.
Vlhký vzduch je odváděn do zásobníku s minerálem, který vlhkost ze vzduchu pohltí a navíc jej ohřeje. Myčka se základními funkcemi disponuje většinou šesti programy, jimiž jsou předmytí, mytí, intenzivní mytí, automatický a ekonomický program, popřípadě rychlý program. Teploty mycí vody se pohybují od 40 °C pro mírně zašpiněné nádobí do 70 °C pro velmi špinavé nádobí; v ekonomickém programu pak mytí trvá nejdéle, zato s maximální úsporností. Myčky se ovšem od sebe odlišují dalšími programy, které berou ohled na to, jaké nádobí, jak špinavé a jak často chceme mýt. Zároveň také berou v potaz bezpečnost. Pojďme se na ně podívat.
Můžeme využít i páru
Pro bezpečnost provozu je důležitá dětská pojistka, která zabrání malému výzkumníkovi zjistit na vlastní oči to, co jsme si v zásadě popsali v předchozím odstavci. Jiným bezpečnostním prvkem je funkce Aquastop, pomocí níž se při jakémkoli úniku vody vypne chod myčky, uzavře přívodní vodovodní ventil a vyčerpá voda už napuštěná. Výhodná pro uživatele je funkce Odložené mytí, která spustí mycí proces ve chvíli, kdy je to pro majitele myčky nejvýhodnější, nebo funkce Noční program, kdy je hlučnost provozu myčky nejnižší. Populární především mezi výrobci jsou funkce a programy, v nichž se dají využít přídomky eko nebo bio.
Jedná se především o možnost mytí méně zašpiněného nádobí s využitím minima energie a vody nebo také mytí s využitím enzymatických, a tudíž vůči životnímu prostředí šetrných prostředků. S programem Antibacteria garantují výrobci myčky zase odstranění choroboplodných organismů. Proti bakteriím i na křehké kousky nádobí je výborný AquaSteam. Pak tu jsou zajímavé programy, které spoří, jestliže myčku celou nezaplníte. Může to být Multizone, u něhož si zvolíte možnost mýt v horním nebo dolním koši, program Poloviční náplň spustíte pro koše zaplněné jen z padesáti procent a ušetří se s ním pětina vody i energie.
S odhadnutím, kolik nádobí v myčce je, si nemusíte dělat starosti u programu Fuzzy Logic, s nímž myčka sama rozpozná, kolik nádobí v ní je i jak je špinavé, a podle toho si nastaví teplotu vody i její potřebné množství, přitom je zcela lhostejné, jak nádobí do košů rozestavíte. Speciální Party program se využije pro mytí skla. Naopak na černé nádobí se specializují programy s názvy Intensive nebo PowerClean, popřípadě IntensivZone. Programům samotným může pomoci i další rameno s vysokotlakými tryskami, které někteří výrobce přidávají k zadní části spodní zásuvky.
Na pomocníka nezapomínejte
Myčky mohou mít i Tablet program, s nímž nastavíme použité mycí prostředky. Není totiž žádoucí, aby se tablety označované třeba jako 5in1 rozpustily celé najednou. Na rozdíl od praček tady máme daleko větší možnosti, jak ovlivnit jednak mytí, jednak i myčku samotnou. Regenerační soli například pomohou s údržbou takzvaného iontoměniče (obnovují účinnost pryskyřicových kuliček v tzv. změkčovači), přes něj u myček proudí dovnitř voda a změkčuje se. Je proto dobré vědět, jak tvrdou vodu používáme, a podle toho volit mycí prostředky či dokonce regenerační soli přidávat zvlášť. Sofistikované přístroje na to dovedou upozornit s pomocí displeje, na němž se kontroluje nastavení myčky.
Tablety mohou obsahovat takzvaná bělidla, která se lépe vypořádají například s otisky rtěnky, enzymy, jež se výtečně hodí na štěpení velkých molekul jinak ve vodě nerozpustných látek, povrchově aktivní látky, takzvané surfaktanty, jež snižují mezifázovou energii a podporují smáčivost povrchu nádobí, leštidla a pochopitelně aromatické látky, odstraňující či spíše maskující nepříjemné pachy. Někteří uživatelé myček se naučili místo tablet nebo kapslí používat práškové mycí prostředky, jež lze přesněji dávkovat a lze s nimi i více ušetřit.
Čas od času by mělo dojít i na myčku samotnou. Některé mohou mít samočisticí programy, o další se musíme postarat sami. Filtr bychom měli čistit pravidelně propláchnutím, které odstraní například drobné zapomenuté kůstky z drůbeže nebo ryb, a myčku samotnou pak zhruba do roka pustíme naprázdno, jen s příslušným čističem. K dostání je široká paleta prostředků, které odstraní mastnotu a vodní kámen z mycího prostoru, a především pak z trubek, o jejichž stavu se můžeme jenom dohadovat. Některé modely dovolí odmontovat a omýt i ramena s tryskami, které se mohou zanést zbytky jídel.
Nože ani dřevo sem nepatří
Neměli bychom zapomenout omýt ani zásuvky a držáky nádobí. A jsme u dalšího kritéria, podle něhož budeme myčku vybírat, a tím je vnitřní uspořádání. Asi nebudeme řešit postavení různých přihrádek, ale určitě nás potěší například třetí zásuvka pro příbory nebo odkládací prostor pro drobnější kusy nádobí, jako jsou šálky nebo dezertní talířky. Do horní zásuvky či koše patří především sklo a choulostivější nádobí, protože shora neproudí voda pod takovým tlakem jako ze spodního mycího ramena, nad nějž do spodního koše patří černé a vůbec více znečištěné nádobí. Naopak do myček nepatří dřevěné kuchyňské příslušenství s výjimkou moderních potřeb, u nichž je možnost mytí v myčce výslovně uvedena.
To platí i o plastech a plastových součástech kuchyňských přístrojů; u dílů, které patří k jejich elektrickému pohonu snad to, že do myčky nepatří ani náhodou, vůbec zdůrazňovat nemusíme. Do myčky nepatří ani kuchařské nože. Opatrně musíme se stříbrnými příbory (ty bychom ale stejně měli zbavit zbytků jídla co nejdříve po použití, aby stříbro nečernalo) a vůbec se starým nádobím, například malovaným či zlaceným porcelánem nebo i křišťálem a sklem. Tady jsou ruce a dřez opravdu jistější. O sklenkách na šampaňské a sklu, do něhož si budeme nalévat pivo, jsme mluvili hned na začátku... A to je tak asi všechno, co bychom měli před koupí myčky vědět. Zbývá už jen popřát při výběru šťastnou ruku.
Mrkněte na vtipné a zároveň návodné video, jak vyčisti myčku:
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.