Co a jak množit
- V zahradnické praxi platí osvědčené pravidlo: trvalky kvetoucí na jaře množíme na podzim a naopak.
- Dalším vodítkem při výběru rostlin je jejich odolnost. Choulostivé druhy množíme na jaře.
- Vhodné jsou rostliny, které se před příchodem zimy přihrnují ochranou vrstvou zeminy např. kosatce, pivoňky, plaménky – klematisy.
- Pro množení vybíráme pouze zdravé a silné rostliny.
Hvězdnice kvete na podzim, proto se množí až na jaře
K nejčastějším způsobům množení patří, mimo generativního (výsevem semen), množení odnožemi, dělením a řízkováním. Některé trvalky můžeme množit více způsoby.
Pro úspěšné zakořenění použijeme speciální množící substrát. Při vysazení přímo na záhon je nutná těžší půda, ve které rostlinky bez vytvořeného kořenového systému vydrží nápory větru, vody a mrazu. Musí obsahovat dostatek živin. Místo klasické zálivky je u drobnějších rostlinek nebo řízků lepší rosení z postřikovače.
Způsoby množení
Odnožemi
Vůbec nejrychlejší a nejúspěšnější je rozmnožování odnožemi, kdy rostlina vytvoří odnož, na které se vytváří samostatná rostlinka. Může být přímo na rostlině nebo na dlouhém stonku nebo stolonu. Odnože vytváří např. některé kobercové skalničky nebo sukulenty. Novou rostlinku stačí pouze oddělit od mateřské a zasadit, protože již má základ kořenového systému. U choulostivějších druhů je vhodné předpěstování v pařeništi.
Vhodné rostliny: plazilka, lomikámen, barvínek, kosatec, okrasné trávy.
Cibulemi a hlízami
U cibulnatých a hlíznatých rostlin dochází k množení novými tzv. dceřinými cibulkami či hlízkami. Po oddělení od mateřské cibule jsou cibulky schopny samostatného růstu. Musí však dosáhnout určité zralosti, což trvá i několik let, např. u krokusů. Hlíznaté rostliny vytvářejí dceřiné hlízy nebo jednu náhradní cibulovitou hlízu a tzv. brut, což jsou drobné vegetativní orgány, které se musí dopěstovat, aby byly plnohodnotnou, květu schopnou rostlinou. Pouze jiřiny množíme dělením starých hlíznatých trsů. Každá hlíza však musí mít část lodyhy s vegetativním pupenem.
Vhodné rostliny: krokus, narcis, modřenec, mečík, jiřina.
Jiřiny se množí vegetativně snadno
Dělením trsů
K nejjednodušším způsobům množení patří dělení vzrostlých rostlin. I to má svoje zákonitosti. Množení provedeme nejpozději do konce září, aby se množené rostlinky stačily před zimou uchytit. Nevystavujeme je přílišnému slunci, nejlépe se jim bude dařit v polostínu.
Dělit můžeme dvěma způsoby. Rostliny, které si vytvářejí na svých podzemních částech kořínky, můžeme rozdělit pouhým odtrhnutím části rostliny, kterému se říká odtržek nebo oddělek. Odtržek zasadíme přímo do volné půdy nebo květináče.
Druhým způsobem je dělení rostliny odříznutím.Rostlinu dělíme tak, aby na každý dělený trs připadl stonek s dostatečným množstvím pupenů, ze kterých vyraší listy. Trs rozřízneme ostrým nožem na několik částí, velké trsy rozdělíme ostrým rýčem Zkrátíme stonky i kořeny, kromě těch rostlin, které krácení může poškodit, např. kapradiny. Poškozené kořeny a polámané stonky odstraníme. Malé rostlinky vysadíme do množárenského záhonku nebo do květináčů či truhlíků a zakryjeme sklem. Slabší nebo choulostivější rostlinky umístíme do nevytápěného pařeniště, a teprve když zesílí, nejlépe až na jaře, je přesadíme na vybrané stanoviště. Nesmíme zapomenout na zálivku, půda nesmí vyschnout, ani být přemokřená.
Vhodné rostliny: mateřídouška, tařička, zvonek, iberka, mydlice, lomikámen, rozchodník, karafiát, kopretina, kapradina.
Řízkováním
Množení řízky se provádí buď z lodyhy, listů nebo z kořene. Řízkování lodyhy, tzv. bylinné řízkování, je vhodnější pro jarní množení, kdy už na lodyze vyrůstají nové výhonky. Na podzim si takto můžeme namnožit např. pantoflíček nebo muškát. Ze stávající rostliny odřežeme výhony i její vrchol v délce 5-10 cm. Vysadíme do substrátu, který udržujeme vlhký. Pro zakořenění je potřeba světlé stanoviště a teplota mezi 16–18 °C. Zakořenění se projeví nasazením nových pupenů v paždí stávajících listů. Tehdy snížíme teploty na 8–10 °C.
Z dřevnatějších rostlin, např. myrty, získáme řízek odtržením postranního výhonku i s částí staršího dřeva, tzv. patky. U těchto řízků zakořenění urychlíme namočením do růstového stimulátoru a následným zapíchnutím do půdy.
K podzimnímu množení lépe využijeme kořeny. Tento způsob je nejen jednodušší, ale i úspěšnější. Rostlinu, kterou chceme nařízkovat, opatrně vyryjeme ze země tak, aby její kořeny zůstaly neporušené a co nejdelší. Vybereme silné zdravé kořeny a ty, s ohledem na velikost kořenového systému, odřízneme. Srovnáme do "otýpky", svážeme a uložíme do pařeniště nebo truhlíku s pískem či zemí. Přes zimu musí zůstat v chladném, ale bezmrazém místě. V únoru kořeny vyjmeme, rozřežeme na cca 3-6 cm dlouhé řízky, které zasadíme do truhlíků nebo květináčů v dostatečné vzdálenosti od sebe. Zalijeme. Přeneseme do světlé místnosti nebo pařeniště s teplotou mezi 10–15°C. Na jaře, po odeznění mrazů, narašené a zakořeněné rostlinky vysazujeme do volné půdy nebo do nádob.
Vhodné rostliny: bylinné řízky – pantoflíček, muškát, růže, myrta, rozmarýn, kořenové řízky – statice, pivoňka, juka, bergénie, prvosenka.
Pivoňky tvoří velké trsy, které nyní dělíme
Hřížením
Hřížení používáme u keříkových rostlin s ještě ne zcela zdřevnatělými větvičkami. Dostatečně dlouhou větvičku ohneme k zemi. V místě dotyku by mělo být kolínko (nebo větvičku lehce nařízneme) vyhloubíme menší jamku, mírně vysypeme substrátem. Do jamky ohneme větvičku a zajistíme ohnutým drátem, aby se nemohla zvednout. Přihrneme substrátem nebo humózní půdou, zalijeme. Po čase se vytvoří kořínky a z větvičky vyraší nové výhony. Poté větvičku odstřihneme, rostlinku vyryjeme a přesadíme na nové stanoviště.
Vhodné rostliny: lýkovec, vřes, vřesovec, azalka.