U melounů rozlišujeme dva typy: cukrový a vodní. Oba mají téměř stejné nároky na pěstování, cukrový má v průměru o dvacet dní delší vegetační období. Venkovní pěstování si můžeme dovolit jen v nejteplejších oblastech země.

Ve středních a vyšších polohách vypěstujeme melouny pouze ve skleníku. Na jihu Moravy se pěstování této sladké zeleniny v posledních letech poměrně rozšířilo, jeho technologii se však zahrádkáři věnují málo a úroda ještě nebývá veliká.

Dužnina obou typů melounů má jinou chuť, vůni a strukturu

Teplé hnízdečko – bohatá úroda

Melouny milují teplo, dostatek vláhy a půdu bohatou na živiny. Venku je můžeme pěstovat na chráněných polohách s celodenním osluněním. Půda by měla být výhřevná.

Při pěstování melounů využíváme černou netkanou textilii nebo fólii, ta přitahuje sluneční paprsky a akumuluje teplo, které se uvolňuje i po setmění. Navíc zadržuje vláhu a nedovolí růst plevelů. Pokud nemáme zahrádku ve vinařské oblasti Česka, jednoznačně použijeme k pěstování melounů pařeniště, nebo ještě lépe skleník.

Vodní meloun, odrůda s výraznou kresbou

Rádi se přejídají

A to doslova. Půdu vyžadují melouny bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Při výsadbě se pod rostliny do jámy nastele uzrálý hnůj nebo kompost.

Někteří pěstitelé vysazují melouny přímo na kompost. Během růstu a v období kvetení a plození je výhodné pravidelné přihnojování zálivkou. Nejúčinnější je jednou týdně do zálivky naředit patřičné množství hnojiva na rajčata.

Cukrový meloun se síťkovanou slupkou kulovitého tvaru

Věčně žíznivá zelenina

Melouny nemají nikdy dost. Rozhodně nevystačí se srážkovou vodou. V teplých oblastech naší země většinou navíc bývá dost sucho. Humus v půdě a nastýlání fólií či textilií podporují udržování vláhy.

Přesto musíme melouny po celou vegetace zalévat, v období sucha intenzivněji. Neúčinné je dennodenní zavlažování malým množstvím vody. Naopak, dvakrát týdně půdu kolem rostlin řádně prolijeme velkým množstvím vody (na 3 rostliny cca 30 litrů).

Výsadba aneb zahnízdění

Melouny se musejí předpěstovávat. Výsev provedeme v dubnu do kelímků či jiných sadbovačů. Do každého dáme 2–3 semínka asi centimetr hluboko pod povrch. Substrát pravidelně zaléváme a udržujeme vlhký.

Nejdříve po 15. květnu pak vysazujeme vzrostlé sazenice na stanoviště. Vyhloubíme rýčem jámu, na dno nasteleme bohatě kompostu či uzrálého hnoje, vložíme sazenice a zasypeme zeminou. Nebojíme se vůbec zasypat stonky až po první listy. Stonky totiž pod zemí rychle zakoření a rostlina bude mít bohatší kořenový systém, lépe bude růst a plodit.

Do jedné jamky – hnízda dáváme po 2–3 rostlinách. Kolem rostlin vytvoříme z půdy jakousi misku (vytvoříme kolem výsadbového místa val), která bude zadržovat vodu při zalévání. Půdu kolem rostlin můžeme přikrýt textilií či fólií, jak bylo uvedeno výše.

Zrajeme až k puknutí

Na počátku léta začnou melouny kvést. Při pěstování na venkovním prostranství se o opylování postarají včely a jiný hmyz, ve skleníku bychom však měli pro úspěšnou úrodu použít opylování štětcem, kdy z tyčinek přeneseme trochu pylu na bliznu.

Plody se tvoří a dozrávají na konci léta. Jejich velikost je závislá na množství živin, vláhy a výši teploty. V chladných letech bude úroda nižší. Zralý meloun se pozná podle několika znaků. Plod začne vonět, kolem stopky praskat a při poklepání zní dunivě jako soudek.  

Pokud jsou tyto podmínky splněny, můžeme stopku plodu odstřihnout a meloun zkonzumovat. Skladování lze doporučit maximálně po dobu deseti dní ve vlhké a studené místnosti.