Subtropické a tropické rostliny se do našich končin dostaly před stovkami let jako doplněk zámeckých interiérů a exteriérů. Dnes zdobí mnohé zahrady, terasy a schodiště vil a rezidencí. Půvabné květy z jihu Evropy i vzdálených míst může mít dnes každý. V efektních nádobách patří mezi estetickou špičku mezi rostlinami, ovšem vyžadují více péče než běžně pěstované rostliny.

Náročné krasavice
V přírodě si každá rostlina najde své místo pro život. Koření ve větším či menším množství substrátu podle nároků, přizpůsobí se konkurenci v okolí. Podmínky v místě růstu bývají stabilní a jedinec v nich dobře prosperuje. V nádobách ale prožívá každá rostlina velký stres. Kořeny mají omezený prostor, časté přemisťování mění světelné a vzdušné charakteristiky prostředí. Navíc se subtropické a tropické druhy musejí přizpůsobit našim podmínkám se studenými zimami, během nichž je sluníčka velmi málo. Projděme si tedy některé důležité faktory.

Ibišek – čínská růže
Substrát
Zemina v nádobách by měla být kvalitní. Jak bylo řečeno výše, rostliny mají jen omezený prostor pro růst, a proto by právě zemina měla být co nejkvalitnější. Nejde přitom jen o bohatství na živiny a pH, které by mělo být u různých druhů odlišné, ale rovněž o fyzikální vlastnosti. Rostliny v nádobách jsou totiž také závislé na zálivce dodávané člověkem. Půda by měla mít optimální vlastnosti, aby nedocházelo k příliš rychlému vysychání substrátu nebo naopak přemokření. Ke kořenům by měl navíc proudit vzduch.
Příliš lehké půdy špatně udržují vodu a živiny, ačkoli dobře vedou vzduch. Ale zhoršují také stabilitu nádob.
Příliš těžké půdy sice drží dobře rostlinu a zatěžují nádobu, ale jsou moc hutné a kořeny se v nich doslova „dusí“.
Ideálem jsou středně těžké substráty. Nejlépe směs uzrálého kompostu (kvůli živinám), písku a odkyselené rašeliny (u kamélií a myrty může být rašelina kyselá). Takto namíchaný substrát dobře drží vodu, živiny a také vzduch.
Dobrý tip! Mícháním zeminy se nebudeme trápit. Raději si koupíme profesionální směs pro rostliny v nádobách, prodávají se ve specializovaných obchodech.
Zálivka
Nároky na vlhkost se u různých druhů rostlin liší. Přesto lze shrnout obecné zásady. Nádoby poskytují jen minimum prostoru kořenům, aby se dlouhodobě vyrovnaly bez vlhkosti dodávané člověkem. U rostlin v nádobách tedy platí, že je musíme po celý rok a zvláště v létě, pravidelně zalévat. V horkých dnech některé velké tropické druhy vyžadují zálivku minimálně jednou denně.
Platí zásada, čím měkčí listy a větší povrch, slunnější a výhřevnější stanoviště, tím více vody rostlina potřebuje.
Vlhkost substrátu ovlivňuje také druh obalu. O nich podrobněji dále. Některé jsou porézní a dýchají, jiné jsou nepropustné a vlhkost spolehlivě drží. Dalším faktorem je také substrát, jak jsme o něm hovořili výše.
Zálivka by měla být pokud možno pravidelná. Když totiž substrát necháme příliš vyschnout, odumřou špičky kořenů. Následné přelití velkým kvantem vody nepomůže. Kořeny vodu nejsou schopny přijímat, vlhkost vytlačí vzduch a způsobí spíše zahnívání.
Voda by měla být kvalitní, nejlépe dešťová. Využít můžeme také odstátou měkkou vodu. Nikdy nezaléváme studenou, tvrdou vodou z komunální sítě.
Druhy náročné na zálivku: mračňák, akácie, kalokvět, kopretinovec, bugenvilea, kamélie, kasie, citrus, cykas, blahovičník, fuchsie, ibišek, lantána, banánovník, myrta, mučenka, oleandr, olověnec, marhaník, lilek, tibuchina.
Druhy méně náročné na zálivku: agáve (snáší i dlouhodobé přeschnutí), kapinice, aloe, štětkovec, žumara, fíkovník, vavřín, olivovník.

Agáve
Světlo
Nároky na světlo se v průběhu roku liší tak, jak se mění světelné podmínky v naší zeměpisné oblasti. Většinu rostlin pro nádoby tvoří druhy ze subtropů a tropů, tam bývají světelné podmínky stabilní. Zimní krátký světelný den je třeba kompenzovat změnou způsobu pěstování. Většinu rostlin v té době máme v bytech, místnostech, sklenících či jiných zimovacích prostorech. Minimálně nebo vůbec je nezaléváme a nehnojíme. V létě pak rostliny umísťujeme na terasy a balkóny či do zahrady.
Po zimě zvykáme svoje exoty na sluníčko pomalu. V těchto dnech, kdy již nehrozí přízemní mrazíky, můžeme začít pomalu s letněním. Nikdy však rostliny neumístíme rovnou do přímého sluníčka na jižní straně. Nejprve jim vybereme pohostinné místo a pomalinku je otužujeme. Po pár dnech, kdy si listy zvyknou na velkou intenzitu světla, je můžeme přemístit na plné slunce.
Rostliny vhodné na plné slunce: mračňák, akácie, kalokvět, agáve, aloe, kapinice, kopretinovec, bugenvilea, štětkovec, žumara, kasie, citrus, cykas, blahovičník, fuchsie, fíkovník, ibišek, lantána, vavřín, banánovník, myrta, mučenka, oleandr, olivovník, olověnec, marhaník, lilek.
Rostliny do polostínu: aloe, kopretinovec, aukuba, kamélie, cykas, fuchsie, ibišek, vavřín, banánovník, mučenka, tibuchina.

Fuchsie
Teplota
Změny teploty v prostředí jsou podřízeny klimatu v Česku. Protože se výrazně liší od podmínek v subtropech a tropech, pěstujeme tyto rostliny v nádobách. Limitující je pro ně především zima a rtuť teploměru klesající pod nulu. To nevyhovuje žádné z exotických rostlin.
Subtropické druhy však snášejí pokles teplot až téměř k nule. Venku je můžeme na podzim ponechávat až do zámrazu. Zimují pak ve světlých místnostech při teplotách kolem pěti stupňů Celsia. Tehdy se vyrovnají s krátkým dnem, zastaví růst a nepříznivé roční období přečkají. Některé druhy, například marhaník – granátové jablko lze zimovat v tmavé studené místnosti zcela bez zálivky celý rok.
Tropické rostliny jsou na teplo velmi náročné. Ve své domovině totiž mívají stabilní podmínky, teplota tam během roku nekolísá a je dost vysoká. Z exteriéru musíme tyto druhy přenášet do místnosti již při poklesu venkovních teplot pod deset stupňů Celsia. Na jaře je naopak vynášíme až tehdy, kdy nehrozí noční mrazy a denní teploty neklesají pod patnáct stupňů. V zimě musejí mít také teploty vyšší než patnáct stupňů Celsia, dostatek světla a mírnou zálivku.
Hnojení a výživa
Důležité živiny získávají rostliny ze substrátu a hnojiva. To používáme pokud možno kombinované, určené pro pokojové rostliny či přímo exotické rostliny do nádob. Některé druhy, jako například ibišek vyžadují pravidelné přihnojování každých čtrnáct dnů hnojivy na tvorbu plodů a květů, např. hnojivem na rajčata.
Od října do března nehnojíme vůbec, tehdy rostliny odpočívají. Naopak na jaře a v létě dodáváme živin více, aby rostliny dobře rostly a spolehlivě kvetly.

Fíkovník – Ficus carica
Nádoby pro exotické rostliny
Materiálů pro nádoby je několik. Každý má jiné vlastnosti tepelně-izolační a vododržné. Výběr správného obalu pro rostlinu je důležité podřídit stanovišti a typu rostliny.
Pálená hlína – terakota
Terakotové květináče a nádoby jsou klasické. Výtečně nasávají vodu, jsou propustné pro vzduch. Ze substrátu tedy vodu odnímají a odpařují ven, naopak dovnitř pouštějí vzduch.
Výhodné jsou spíše do polostínu, kde není takový výpar vody, pro častou zálivku a u rostlin nenáročných na vyšší vlhkost, třeba u sukulentů. Také mají nižší tepelnou vodivost a nepřehřívají se tolik. Ideální jsou pro rostliny, které zapouštíme v létě do záhonu. Terakota komunikuje s okolní zeminou a vyměňuje si s ní vlhkost, zálivka potom nemusí být tak častá.
Nevýhodné jsou nádoby z pálené hlíny na jižních stranách, v polohách s vysokými teplotami, kde vypařují velmi rychle vodu.

Glazovaná pálená hlína
Má odlišné vlastnosti než porézní terakota. Zastavuje výměnu plynů a vody s okolím. Přitom se však nepřehřívá tak, jako třeba plast či kov. Tyto nádoby jsou ideální pro slunné a horké oblasti.

Dřevo
Nádoby vyrobené z impregnovaného dřeva jsou výtečnou volbou pro exotické rostliny. Téměř totiž nevedou teplo, takže se hodí i na rozpálené terasy na jižní straně, navíc částečně škvírami mezi deskami či trámky nádoby vedou vodu a vzduch. Ke všemu bývají dost těžké a masivní, aby udržely i větší vzrostlé druhy rostlin.

Kov
Plechové nádoby jsou velmi efektní a oblíbené. Nepropouštějí vodu a vzduch, takže substrát v nich neprosychá, ale naopak se velmi rychle přehřívá. Takže na slunných výhřevných místech působí odumírání kořenů. Kov se uplatní především na schodech a terasách v polostínu. Absolutně se nehodí pro zapuštění do země. Vůbec totiž nekomunikuje s okolním substrátem.

Plast
Má podobné vlastnosti jako kov. Rychle se přehřívá, nekomunikuje s okolním prostředím. Na druhou stranu dobře drží vodu. Je výhodný opět pro pohostinná místa. Častěji se však používá pouze jako obal zeminy, který se ještě zapouští do dalšího obalu z jiného materiálu, např. dřeva či pálené hlíny. Nevýhodou plastu je rovněž nízká hmotnost, rostliny v plastových obalech snadno vyvrátí vítr.

Výběr správné nádoby
Pokud zvážíme nároky rostliny na vlhkost a teplotu a stanoviště, vybereme vhodný materiál. Nádobu vybíráme tak, aby byla asi jen o 5 cm větší v obvodu, než je původní velikost kořenového balu naší rostliny. Příliš malý obal neumožňuje sice růst kořenů a tím i rostliny, ale příliš velký má také své nevýhody. Mnoho zeminy totiž malá rostlina nestihne rychle prokořenit. Takový „nevyužitý“ substrát má tendenci zahnívat a kvasit, čímž může svou obyvatelku zahubit.

Každá nádoba musí mít odtokový otvor. Voda stojící v dolní části nádoby totiž působí zahnívání a vznik jedovatých látek.
Výběr nádoby ale podřídíme také estetickým hodnotám. Tvar nádoby i materiál by měl ladit s rostlinou. Pestré barvy a výrazné tvary používáme pro druhy, které mají méně výrazné listy a květy. Naopak barevné a výrazné druhy lépe korelují s nádobami z přírodních materiálů s decentními odstíny. Pokud stojí více nádob vedle sebe, měly by působit harmonicky. Něco by je mělo stmelovat:
Různé druhy rostlin s variabilními listy a květy sázíme do nádob ze stejného materiálu nebo nádob jednotného tvaru.
Do tvarově, barevně a materiálem se lišících nádob vysazujeme rostliny jednoho druhu nebo listem a barvou podobné.

Oleandr
Přesazování a řez
Rostliny v nádobách mají podobné nároky jako pokojové rostliny. Takže s přesazováním na ně myslíme v březnu. Tehdy je včas nejvhodnější. Při přesazování používáme nový kvalitní substrát a nádobu, jejíž průměr je maximálně o pět centimetrů větší než u původní nádoby.
Po přesazování je vhodný také udržovací, zmlazovací či výchovný řez. Mladé rostliny řežeme tak, abychom dosáhli rozvětvení rostliny, případně aby vytvořila kmínek a kulovitou korunu. Starší druhy naopak řežeme kvůli zmlazení výhonů. Na nich se tvoří více květů a listů.
Pokud se rozhodneme tvarovat rostlinu do geometrických tvarů, např. vavřín či myrtu, pak stříháme korunku i během růstu v průběhu jara a počátku léta.

Bugenvilea
Přezimování
Jsme sice na počátku nové sezóny, ale neuškoí připomenout si zásady zimování exotických rostlin. U různých druhů se liší podle toho, zda pocházejí ze subtropů či tropů.
Tropické rostliny jako banánovník, mučenku či tibuchinu přeneseme do světlé místnosti s teplotou okolo osmnácti stupňů Celsia již při poklesu teplot pod deset stupňů Celsia.
Subtropické opadavé druhy, marhaník a fíkovník, můžeme nechat přejít prvním mírným mrazíkem. Tyto dřeviny shodí listy a pak je přeneseme do světlé studené místnosti, teplota by měla být okolo pěti stupňů.
Studené přezimování ve světlé chladné místnosti s teplotami okolo pěti až deseti stupňů Celsia vyhovuje především štětkovci, kamélii, vavřínu, myrtě, akácii, citrusu, cykasu a olivovníku.
Teploty mezi desíti a patnácti stupni a dostatek světla má rád ibišek, mračňák, bugenvilea, kasie, olověnec.
Hodně světla a teplo nad patnáct stupňů Celsia má rád banánovník a mučenka.
Tmu a chlad okolo pěti až deseti stupňů snese aloe, kalokvět, palmy, fuchsie, lantána a fíkovník.