Když scénáristé popustí uzdu své fantazie, nechají je dorůst do takových rozměrů, aby pro ně člověk představoval rozměrově přijatelné sousto.
Při vykreslení jejich vzhledu často vychází z podoby skutečných masožravek, ale berou si z nich jen některé prvky, libovolně je kombinují a nové si přimýšlejí. Nebuďte proto překvapení, když masožravka ve filmu vystrčí z tlamy plné zubů jazyk, těší-li se na svou večeři.
Masožravé rostliny se díky svým schopnostem stávají poměrně často inspirací pro umělce
Zdá se, že pokud se tyto filmové „hrdinky“ ocitnou ve scénáři, čeká je jedna ze tří typických rolí:
1. Mohou dokreslovat kulisy fantaskního světa, do kterého se našinec dostane, ani neví jak.
2. Mohou se stát zbraní v rukou šíleného vědce, jehož většinou na závěr filmu pozřou.
3. Chovají se jako krvelačná nenasytná monstra likvidující více či méně brutálně lidské pokolení.
Připomeneme vám pár vybraných filmů rozličných uměleckých hodnot. Až budete přemýšlet, na který z nich se podíváte, pamatujte, že u pořádného brakového hororu se můžete zasmát jako už dlouho ne.
Masožravky jako běžná součást jiného světa
V akčním dobrodružném fantasy filmu podle knižní předlohy Julese Verna Cesta do středu Země (Journey to the Center of the Earth) z roku 2008 se sympatický mladý vědec v podání Brendana Frasera ocitá během expedice na Islandu v jeskyni, jejíž jediný východ ho dovede pod zemský povrch.
Masožravá rostlina z filmu Cesta do středu Země právě lapila svou kořist
Aby v tom nebyl sám, společnost mu dělá jeho synovec a půvabná průvodkyně. Poznávají exotický svět plný fantastických tvorů, ale když začne hrozit nebezpečí vulkanické erupce, musí najít cestu zpátky dřív, než bude pozdě.
Podívejte se na scénu, která začíná docela romanticky: hlavní hrdina se zřekne vody ve prospěch své žíznící spolucestovatelky. Možná jsme mohli vidět polibek už v této chvíli, kdyby se neobjevily hladové masožravky. Jejich podobnost s reálně existující mucholapkou podivnou je více než patrná.
Do podobných nebezpečných světů jsou vtaženi hrdinové filmů Jumanji z roku 1995 a Když dinosauři vládli světu z roku 1970.
Jumanji je název starobylé hry, do které se pustí Alan Parrish. Tento ve svém životě nešťastný kluk si s ní moc nepomůže - zmizí v jiném světě a jeho jediná kamarádka Sára o něm šestadvacet let nic neví. Setkávají se znovu až jako dospělí, ale na scéně se objevují dvě malé děti, které hru znovu otevřou.
Městečko se rychle mění v divokou, nebezpečnou džungli, plnou hladových supermoskytů, zdivočelých tlustokožců a krvežíznivých rostlin. Čtveřici zoufalých spoluhráčů zbývá jediné: bojovat o holý život.
Hrdinkou filmu Když dinosauři vládli světu (When Dinosaurs Ruled the Earth) je blondýnka Sanna, jež má být kvůli barvě svých vlasů obětována slunci, které její kmen považuje za Boha. Uprchne, ale její pronásledovatelé jsou jí stále v patách. Že život v pravěku není med a člověk se musí pořádně dívat, kam leze, vám dokáže následující ukázka. Taková masožravka totiž umí být úplně, ale úplně nenápadná.
Že masožravé rostliny mohou být i v animovaných filmech, potvrzuje Koralína a svět za tajnými dveřmi (Coraline) z roku 2009. Divácky oceňovaný film představuje pubertální děvče, které najde za tajnými dveřmi nový svět. Podobá se tomu jejímu, ale je lepší. Nebo je to omyl? Ještěže jí při útěku z něj pomůže mluvící kocour. Masožravky opět v roli obyvatel temné země.
Když se zblázní vědci
Vzpoura mutantů (The Mutations) z roku 1974 představuje šíleného doktora Nollera, který unáší vysokoškoláky, aby je křížil s rostlinnými geny. Proč? Chce vytvořit superbytost, která je schopná provádět fotosyntézu, a přitom má všechny výhody živočichů. Výsledkem jeho práce je vraždící monstrum. Jak vypadá takový „rostlinný student“ můžete vidět v ukázce z filmu.
Adéla ještě nevečeřela, tak se jmenuje film natočený Oldřichem Lipským v roce 1977, který patří až do dnešních dnů mezi nejlepší filmové parodie. Miloš Kopecký v ní mistrně ztvárnil zločinného vědce zvaného Zahradník, který byl v mládí donucen opakovat ročník, protože nerozeznal bliznu šupatky jelenní od pestíku (vy byste ji poznali?).
Repetent Matěj Kráčmera, skrývající se pod maskou aristokrata Kratzmara, je veden touhou pomstít se svému učiteli. Coby nástroj své msty vypěstuje obří masožravou rostlinu zvanou Adéla. Specifičnost této krásky? Potrpí si na jistou hudební skladbu u jídla a má jazyk od lidského téměř k nerozeznání, nemyslíte?
Sortě šílených vědců se poněkud vymyká prodavač v květinářství. Seymour, jak se jmenuje, vyšlechtí neznámou květinu. Jen co si cucne několik kapek jeho krve, popadne ji chuť dát si něco většího.
Malý krámek hrůz (Little Shop of Horrors) z roku 1986 zaujme krom vtipu i něčím novým: ukazuje, jak se masožravka vyvíjí, jak roste. Z květinky v malém květináčku je zanedlouho pořádný obr. Člověk si ji tak nějak oblíbí a nakonec přemýšlí, jestli není větším zloduchem sadistický zubař.
Rostliny jako vražední nepřátelé
Den trifidů (The Day of the Triffids) natočený roku 1962 vypráví příběh boje lidí a trifidů, samohybných rostlin uměle vyvinutých v laboratořích původně pro zisk oleje. Z velkého kalichu na silném stonku jim vyčnívá tři metry dlouhé žahadlo napuštěné jedem. Lidé je kdysi připoutali na tlusté řetězy, ale oni se osvobodili a teď je tito inteligencí nadaní tvorové vraždí svými žahadly. Kdo vyhraje?
Horor Ruiny (The Ruins) z roku 2008 byl natočen podle knihy amerického autora Scotta Smithe, který napsal i scénář. Parta Američanů tráví dovolenou v mexickém letovisku a shodou okolností se dostane do džungle.
Pahorek hlídaný obyvateli nedaleké mayské vesnice je porostlý na první pohled krásnou popínavkou. Na pohled druhý je jasné, že rostlina má své touhy, které se neslučují s přežitím mladých, krásných Američanů. Dala by si je hned teď.
To nejpodivnější nakonec: vražedná rajčata. Film Attack of the Killer Tomatoes! z roku 1978 líčí zkázu USA, které je napadeno zabijáckými rajčaty. Vláda se vše snaží udržet pod pokličkou, a tak má zuřivá zelenina navrch.
Zmutovaná obří rajčata se valí sem a tam, hledajíce své oběti, na které se potom tak nějak rozpatlají. Oběti vřeští, jako když je na nože berou, ale otázkou zůstává, zda je vůbec možné rajčata zařadit mezi ostatní filmové masožravky.
Dobrá scéna: krvežíznivá rajčata plavou v moři a vybírají si, který z poklidně se koupajících občanů bude jejich. Připomíná vám to něco? Hádáte-li Čelisti, je to trefa do černého.
A jak je to s masožravkami doopravdy? Čím se živí, jak pracují jejich pasti a kolik masa spotřebují? Dozvíte se o nich v našem článku Jak pěstovat masožravé rostliny.