Mandevila upoutá zájemce na první pohled: Prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže.
Mandevilu koupíte pod názvem splendes, sanderi nebo amoena
Možná jste se s mandevilou setkali o několik let dříve při letní dovolené v jižních zemích. Na trzích a v květinářstvích se prodávaly již pěkně vzrostlé a plně kvetoucí rostliny, kterým málokdo odolal.
Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech: Většinou bývají v nabídce jako M. splendes, někdy také M. sanderi nebo M. amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách.
Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas bývá k mání mandevila se žlutými či bílými květy (Mandevilla amoena). Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.
Jak pěstovat mandevilu
Jakmile se stanete hrdými majiteli mandevily, máte šanci, že váš balkon či terasa budou přitahovat pohledy všech kolemjdoucích. Pokud budete brát ohled na „nenáročné“ nároky rostliny, zklamáni nebudete a kvetoucí rostlina bude na svém místě ozdobou až do podzimu.
Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém.
Hnojivo: Tekuté s vyšším obsahem fosforu
Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.
Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkonovky. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.
Stanoviště: Polostín a bezvětří
Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je v mžiku polámat nebo orvat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.
Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, právě tak jako sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje v růstu i kvetení.
Květináč: Ideální je samozavlažovací
Pro mandevilu jsou ideální nádobou k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté) – důležité je, že kořeny mají stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima.
Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěstovat jako pnoucí. Jinak může růst mírně zaštipovaná jako převislá (je náchylnější na vítr) v závěsné nádobě nebo jako prostý keřík, budete-li pravidelně během vegetace zaštipovat délku výhonů.
Přezimování: Mandevilu sestřihněte a omezte zálivku
Nemusíte mít obavy, že budete příští rok kupovat novou rostlinu. Není to letnička, v domovině roste jako vytrvalá rostlina a lze ji dobře přezimovat. Nakonec se dá mandevila úspěšně pěstovat i jako pokojová rostlina – máte-li možnost ji častěji rosit na list a vytvořit jí prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí.
Jakmile klesnou venkovní noční teploty k deseti stupňům, je čas přestěhovat mandevilu domů. Nemusíte hned do obýváku, ideální by byl skleník s teplotou kolem sedmi stupňů, postačí však i chladnější chodba nebo nevytápěný pokoj.
Rostlinu můžete zaštípnout (sestřihnout) tak, aby se vám dobře stěhovala a nezabírala tolik místa. Omezte jí postupně zálivku, aby si mohla projít obdobím vegetačního klidu. Pokud bude svěšovat listy, pak je doba na zalití – nenechte ale dlouho stát nádobu ve vodě, kořeny jsou v chladu náchylné k zahnívání.
Opad listů není katastrofou: Na jaře, než začnete novou sezonu, musíte mandevilu stejně radikálně sestřihnout (podobně jako mučenku). Nebojte se, snáší řez velice dobře, pouze dávejte pozor na latex, který při řezu roní. Latex je jedovatý!
Množení: Použijte řízky z jarního řezu
Z vyzrálých vrcholových či stonkových řízků si zkuste mandevilu namnožit sami. Při hlubokém jarním řezu získáte určitě dost materiálu na pokus, který není vůbec složitý. Po řezu upravte délku řízku asi na osm centimetrů (může být i o málo kratší či delší) a ve vlažné vodě nechte vyplavit prýštící latex.
Řeznou ránu k zakořenění pak smočte ve stimulátoru a řízky zapíchejte do čistého perlitu (agroperlitu), případně do směsi z jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu písku. Spodní teplo a vyšší vzdušná vlhkost jsou žádoucí, proto si napíchané řízky raději přikryjte sklem nebo fólií (občas je vyvětrejte) a udržujte přiměřenou vlhkost substrátu.
Škůdci: Jak na molice, puklice a červce
O mandevile by se mohlo říct, že je zdravá jak řípa. Netrpí houbovými ani plísňovými chorobami, virózy se jí vyhýbají, je opravdu mimořádně odolná. V našich podmínkách ji mohou sužovat pouze škůdci – a ty musíte pohlídat vy.
Problematické jsou molice, dají se ale usměrnit například postřikem Mospilanu v silnější koncentraci a v několikrát opakovaných třídenních intervalech. Puklice a červci se mohou vlivem suchého vzduchu objevit hlavně při pěstování v bytě.
Zasáhnete-li v počátcích, kdy se škůdce objeví, máte šanci se ho zbavit. Jakmile se přemnoží, nezbude než rostlinu radikálně ostříhat, vyměnit zeminu a ještě použít postřik na zbytek zelených částí. Poté ještě sledovat, zda se tato opatření neminula účinkem.
TIP NA VIDEO: Podívejte se na video níže, jak nadšenci v Praze tvoří mini zahrádky. Sousedé jim za to děkují.