Fekálie – hnojivo, které je škoda vyhodit?
Zdálo by se, že je to vynikající nápad, který zabije dvě mouchy jednou ranou. Zahrádka dostane hromadu hnojiva, které zjara ihned využije a jež nebudete muset draze kupovat, a ještě ušetříte peníze za likvidaci fekálií.
Přímé hnojení zahradních plodin odpady z fekálních jímek však nelze doporučit, neboť z hygienického hlediska je aplikace fekálií zcela nepřípustná a je třeba mít na zřeteli především zdraví naše i okolních sousedů. Neobstojí ani námitka, že na louky se přes zimu vyváží kejda a hnůj a že to je to samé.
Zásadně fekáliemi z domácích jímek a septiků nesmíme hnojit plodiny určené k přímé spotřebě. Dokonce i firmy, které se zabývají odvozem a likvidací fekálií, jsou povinny dodržovat určitá pravidla spojená s hygienickými předpisy a normami pro ukládání a likvidaci domácího odpadu. Nesmí například ohrozit kvalitu vodních toků, a pokud fekálie zpracovávají na hnojivo, musí dodržovat přísný technologický postup.
Pokud bychom přece jen podlehli nutkání použít obsah septiku na zahradu, hrozí citelná pokuta za obecné ohrožení a znečišťování životního prostředí.
Kompost si nepleťte se skládkou
Kromě toho ani jediné z běžně pěstovaných zahradních plodin neprospívá přímé hnojení organického původu. Většina druhů zeleniny raději přijme dobrý výživný a uleželý kompost, případně kvalitní koňský hnůj, který je vzácný a používáme jej "pod okurky".
Ekologický, čistý a kvalitní kompost lze získat jen přírodní cestou za přítomnosti živých organismů - půdních bakterií, které se podílí na rozkladném procesu. K tomu je však zapotřebí vytvořit podmínky, z nichž jmenujme alespoň nejzákladnější: kompostovat jen to, z čeho se vytvoří kvalitní humus, a zvolit správný způsob kompostování.
Jak využít organický odpad?
Nejcennější biohmotou pro získání kompostové zeminy jsou zbytky rostlinného původu (odkvetlé rostliny, natě, tráva, listí), chlévský, králičí či drůbeží hnůj a ostatní komponenty, do nichž řadíme zeminu, piliny, dřevěný popel, písek či nehašené vápno. Zásadně sem nepatří čerstvý oddenkatý plevel (svlačec, bršlice kozí noha, pýr), jehož zužitkování je možné buď po předchozím usušení, či ve formě kvašených hnojivých roztoků. Také dřevnaté a snadno zakořeňující části rostlin (bez černý, planá růže) nemohou být kompostovány přímo, ale jen po předchozí úpravě v zahradním drtiči.
Z hlediska hygieny není vhodné kompostovat napadené části rostlin a zbytky živočišného původu, které lákají nezvané návštěvníky, jako jsou myši, potkani a dravci. Výjimku tvoří kosti, které jsou upotřebitelné pouze mleté. Naprosto nevyhovujícím materiálem pro kompostování jsou chemikálie, plastické hmoty, textilie a papír a neměly by se v kompostě nikdy objevit. K jejich likvidaci jsou určeny výhradně kontejnery na tříděný a nebezpečný odpad.
Kompost ano, ale kam s ním?
Vynikající podmínky pro kompostování splňují uzavřené kompostéry a termokompostéry, které nekladou žádné nároky na údržbu, jejich použití omezuje fyzickou námahu spojenou s přehazováním kompostu a lze z nich získat kvalitní biohumus za poměrně krátkou dobu.
Kompostér je vhodné umístit do polostínu na rovnou plochu v zahradě tak, aby nenarušoval estetický rámec okolního prostředí a zároveň byl snadno přístupný.
Na spodek kompostu se dává hrubý a vzdušný, případně rozdrcený materiál (větve) pro provzdušnění. Ke směsi surovin je dobré přidat lopatku zeminy, kompostové bakterie či urychlovač zrání. Přidáním vody se zvlhčí každá vrstva kompostu a vrstvy se důkladně promíchají. Po naplnění se kompostér uzavře víkem, které však musí v létě zůstat pootevřené. U uzavřených kompostérů plní funkci větrání otevřený ventil. Aby byl zajištěn dostatečný přístup kyslíku do všech vrstev, je nutné kompost alespoň jedenkrát měsíčně promíchat a podle potřeby zvlhčit. Obsah kompostéru se působením rozkladných procesů zredukuje až o polovinu.
Kompostování není věda
Zrání kompostu probíhá v několika fázích. V prvních týdnech v kompostu výrazně stoupá teplota a materiál se začíná rozkládat. Po 3 – 6 týdnech teplota postupně klesá. Tehdy je kompost již částečně rozložen a postupně se v něm začnou objevovat užitečné mikroorganismy a žížaly. Poslední zrací fáze trvá 16 – 20 týdnů, kdy lehká a hrudkovitá struktura napovídá o dokončeném procesu rozkladu – kompost je hotov – je drobivý, tmavě hnědý a voní po lesní půdě.
Dobrý pomocník – urychlovač kompostů
Urychlovače kompostu napomáhají k rozložení organické hmoty v kompostu. Nejde však o žádnou chemii, protože urychlovače obsahují užitečné bakterie, enzymy a humifikační organismy, které nastartují a zrychlí kompostovací proces. Kvalitní biohumus lze získat až pětkrát rychleji, než je běžná doba kompostování, což znamená, že při použití urychlovače je kompost hotov již za tři měsíce. Urychlovače se prodávají v granulích nebo jako roztok, který se ředí vodou. A pro zapřisáhlé ekology je na trhu i biourychlovač – vodní koncentrovaný extrakt ze směsi několika druhů bylin.