Rostou v našich zahradách jediný rok. Přesto vyžadují důkladnější péči a pozornost než stálí obyvatelé záhonů a rabat. Letničky jsou exotickými návštěvníky, proto jim musíme vyjít vstříc.
Pravé letničky rostou mnohdy na extrémních stanovištích – na kamenitých horských stráních, v suchých a teplých stepích, savanách, polopouštích a dokonce i v pouštích. Vegetační období zde bývá poměrně krátké, a proto mají pravé letničky rychlý růst a brzy nasazují květy, ale také brzy odkvétají. Dobu jejich kvetení lze prodloužit odstraňováním semeníků. Snášejí přímý sluneční svit.
Hlavu chceme v sluníčku
Světlo je jednou ze základních podmínek pro růst rostlin. Ze slunečního záření totiž rostliny získávají energii, jíž váží do organického materiálu. Většina letniček roste nejlépe na plném slunci nebo dobře osluněném stanovišti.
Zimu nikdy nepoznáme
Teplota je faktorem, který v našich klimatických podmínkách vymezuje období vegetace letniček. Většinu druhů působení teplot pod 0 °C vážně poškozuje a po příchodu prvních podzimních mrazíků odumírají. Také na jaře se jejich sazenice mají vysazovat do volné půdy až v druhé polovině května (po ledových mužích), kdy již nehrozí nebezpečí přízemních mrazíků. Naopak u dvouletek může působení nízkých teplot ovlivnit kvetení. Nízké teploty působí na vegetační vrchol rostliny (dvouleté) a odstartují v něm procesy, které ovlivní vytvoření základů budoucích květů. Silné mrazy však mohou rostliny také zničit, proto se dvouletky chrání na venkovních záhonech zimní přikrývkou.
Milujeme horko, ale potřebujeme pít
Voda je nezbytná pro všechny živé organismy. Většina letniček a dvouletek má střední nároky na množství vody v půdě. Na vlhčím stanovišti rostou dobře ty druhy, které vytváří hodně zelené hmoty (listů), např. laskavec (Amaranthus), rezeda (Rezeda), měsíček (Calendula), slunečnice (Helianthus).
Vyloženě suché stanoviště vyhovuje letničkám s dužnatými stonky a listy nebo stepním druhům jako kosmatec (Dorotheanthus), šrucha (Portulaca), dvoutvářka (Dimorphotheca) aj.
Sucho také lépe snášejí rostliny přímo vyseté na stanoviště. Ty vytvářejí delší hlavní kořen a mohou získávat vodu z větších hloubek.
Chceme žít lehce, chceme lehké půdy
Zemina by měla být středně těžká a propustná, aby při nadměrných srážkách nebo zálivce nedocházelo k dlouhodobému přemokření kořenů. Těžké sléhavé studené půdy nejsou pro pěstování letniček a dvouletek vhodné. Na příliš lehkých, písčitých a vysychavých půdách musí být prováděna častější zálivka a přihnojování rostlin.
Rovnováha živin – záruka zdraví
Rostliny si všechny látky potřebné pro růst vyrábí samy ze základních živin (prvků) – kyslíku (O), uhlíku (C), vodíku (H), dusíku (N), fosforu (P), draslíku (K), vápníku (Ca), hořčíku (Mg) a železa (Fe). O, C, H, N, P, K, Ca se nazývají makroprvky, protože je rostlina potřebuje ve velkém množství a jsou pro její život nezbytné. Mg, Fe, Zn, Mo a další nazýváme mikroprvky (mikroelementy), rostlina je přijímá jen v malých množstvích, ale jejich nedostatek může vyvolat závažná onemocnění rostliny. Pro hnojení letniček používáme speciálně připravená hnojiva z obchodů. Záhony před výsadbou zásobíme také organickými hnojivy (kompost).