Slyšeli jste o včelách samotářkách? Jsou to zajímaví živočichové, které ale pro jejich poustevnický způsob života zná málokdo. Nabídněte jim prostory, kde se mohou zabydlet,
Přitom je docela pravděpodobné, že tito užiteční tvorové jsou obyvateli i vaší zahrady! Navíc, pokud na ní pěstujete rostliny, jež včelkám zabezpečí dostatečné množství potravy, s největší pravděpodobností jí zůstanou věrné.
Když se u vás samotářkám zalíbí
Na rozdíl od domestikovaných včel medonosných totiž nežijí samotářky (jak tomu ostatně jejich označení napovídá) v organizovaném společenství, v jehož rámci by se vzájemně informovaly o tom, kde se nachází lepší zdroj potravy, a přesunuly se za ním.
V souvislosti s nimi se mi nedávno ozval Miroslav Ešner, s jehož jménem jste se na stránkách AbecedyZahrady.cz setkali při popisu možných způsobů využití dřeva z bezu černého, z něhož vyrábí koncovky a fujary.
Nač se jim hodí koncovky?
Ptáte se, co mají tyto hudební nástroje společného s poustevnickými opylovači? Odpoví vám vyprávění pana Ešnera:
Letošní jaro bylo a je na naší zahradě ve znamení včel samotářek. Jejich bzučení se ozývá v dřevníku i v přístěnku s nářadím a kolem něj. Navzdory svému jménu se chvílemi zdá, jako by se rojily.
Včely samotářky tvoří s našimi šesti sty druhy nejbohatší skupinu včel. Jde o souhrnné označení pro více čeledí z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Často unikají naší pozornosti – nežijí totiž ve velkých rojích jako včela medonosná, ale poustevnickým nenápadným životem.
Jsou velmi pracovité, nepohrdnou žádným kvítkem a postarají se i o ty, které jsou pro velká včelstva neefektivní. Včely nakladou do vhodné dutiny nebo chodbičky svá vajíčka, kde každému vytvoří zvláštní komůrku.
Do té přidají zásoby potravy (směs pylu a medu) a dutinu uzavřou vhodným materiálem. Obvykle hlínou či kousky listů, záleží na druhu včelky. Z vajíček se vylíhnou larvičky, jež se v komůrce živí připravenou potravou.
Po nějaké době se zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace. Někdy je v chodbičkách třeba deset kukel v řadě za sebou. Nejstarší kukla je na slepém konci chodby a musí tak počkat, až se vylíhnou všechny mladší v řadě před ní.
Klacíky bezového dřeva připravené k výrobě koncovek si včelky rychle přivlastnily; foto: Miroslav Ešner, Koncovky.cz
Příběh začíná
Začalo to před dvěma lety zcela nevinně. Několik provrtaných odřezků z výroby koncovek (koncovky jsou staroslovanské flétny) jsem vložil do dutého špalku a pověsil na stěnu přístěnku.
První rok obsadily včelky šest trubiček, do nichž nakladly vajíčka a zalepily je na obou stranách hlínou. Po zimě se v zazdění objevil otvor, který signalizoval, že včelky nepříznivé roční období přečkaly.
V létě jsem občas našel odřezek nebo celý provrtaný klacek z černého bezu či šípku, obsazený včelími podnájemníky. Protože jich nebylo mnoho, rozloučil jsem se s myšlenkou, že z nich budou koncovky, a uložil je na bezpečné místo.
Situace v tomto roce: včelky samotářky se pořádně zabydlely
Letošní rok se ale budovatelská činnost včelek samotářek již nedala ignorovat. Byly úplně všude, a jakmile objevily dírku, během několika dní ji vyplnily. Musel jsem zavřít provrtané klacky, abych měl z čeho dělat koncovky.
V uzavřených obalech mi u jedné fujary zazdily náústek a u druhé celý vzduchovod. Bylo jim jedno, že díra neodpovídá předpisům, pustily se i do osmnáctimilimetrového průměru o délce téměř jeden a půl centimetru (včelka využila toho, že jedna strana byla uzavřená).
Během čtyř dnů dokázaly zalepit i díry vyvrtané v rozpracovaném zahradním stolu. Vypozoroval jsem, že včelky jsou obezřetné. Stále prozkoumávají okolí místa s jejich vytouženou dírou a kontrolují, jestli se něco nezměnilo.
Samotářkám stačí pár dnů...
... a dílo je hotovo
Když jsem přidal několik odřezků, některé opustily rozdělanou práci a letěly se poohlédnout po bezpečnějším místě, kde je nebude nikdo rušit. Jedna (nebo více, neumím je zatím rozlišit) si našla zkratku přes místnost, kam vletěla oknem. Počkala si, až ji pustíme odhrnutím závěsu na dveřích. To se opakovalo tak dlouho, dokud jsme okno nezavřeli.
Další včelka si zvolila otvor nahoře u komínové roury. Často jsme ji neúmyslně zavřeli, a musela dlouhé hodiny čekat na vypuštění. Byla houževnatá, vydržela to několik dní.
Aby bzučení nebylo málo, hemžení včel přilákalo obřího čmeláka. Mám dojem, že se u nás uhnízdil také. Jsem opravdu zvědavý, co se včelkám povedlo zazdít letos. Připravil jsem sice další odřezky, ale příliš je nezajímaly – svoboda výběru je lákavější.
Našel se nový domov
Rozhodli jsme se s manželkou, že budeme včelí vajíčka a larvy v trubičkách exportovat do míst, kde jich je nedostatek. Prvním takovým místem je Středisko ekologické výchovy Toulcův dvůr v Praze 10, kde samotářkám udělali pěkný velký domeček, který je zatím poloprázdný.
Podobné hmyzí domečky u nás vidět moc často není, zatím se objevují především v přírodních zahradách; foto: Profimedia
Milí čtenáři, máte také zkušenosti s včelkami samotářkami? Žijí na vaší zahradě? Podporujete je? K dostání jsou domečky určené přímo pro ně, které lze instalovat třeba i na balkon: samotářky nejsou agresivní, takže žihadlo vám nehrozí. Těšíme se na vaše příspěvky.