Radovánky u zahradního bazénu jsou již dávnou minulostí. Zimní čas ale leckoho inspiruje postavit si bazén i v interiéru domu. Není to ale jednoduchý úkol.
Ideální samozřejmě je, když je návrh bazénu součástí návrhu novostavby. Většina zájemců o zimní koupání ale spíš bude muset volit rekonstrukci nebo přístavbu. Poměrně snadným řešením je zastřešení již existujícího zahradního bazénu skleníkem nebo zimní zahradou – byť to většinou neumožní plnohodnotný zimní provoz.
Kam bazén umístit
Bazén by měl být v ideálním případě na jižní nebo jihovýchodní straně budovy, přičemž jeho stěna otevřená ke slunci je prosklená. Ideální je možnost otevřít ji v letních měsících do zahrady. Prosklená stěna však musí mít nejen dokonalou tepelně-izolační schopnost pro zbylou část roku, kdy bude uzavřena, ale musí být také řešena tak, aby v chladných obdobích nedocházelo k jejímu zarosování.
S bazénem by mělo sousedit WC, koupelna, případně sauna, naopak ne ložnice a podobné místnosti vyžadující klid, protože provoz bazénové techniky nemusí být právě tichý. Je třeba zabránit pronikání vlhkosti jak do konstrukce stavby, tak i do ovzduší obytných prostor. Bazén by proto měl být od zbytku bytu oddělen prostorem s dveřmi, které vzdorují vlhkosti, na obou stranách.
Aby se dalo plavat…
Zimní bazén má poněkud jinou funkci než letní – už nejde jen o svlažení v horku, ale především o možnost skutečně si zaplavat. Navíc od něj nejde odběhnout do zahrady, je třeba proto u něj mít i odpočinkové prostory. Pro plavání je nutná minimální hloubka 1,3 metru, šířka 3 až 4 metry a délka alespoň 8 metrů. Protiproud ovšem může tuto délku snížit. Menší bazény mívají ploché dno, u větších je obvyklejší členění na hlubší a mělčí část.
Technologie stavby
Jedním ze základních problémů vestavby bazénu je nutnost zabránit pronikání vlhkosti do konstrukce budovy. Pokud se to nepovede, může dojít k nenapravitelným škodám.
Další výzvou pro návrháře je využití tepla a udržení nákladů na vytápění v přijatelných mezích. Protože jsou vestavěné bazény celoročně vyhřívané, významným kritériem je schopnost udržet teplo. Pro toto využití proto přicházejí v úvahu pouze takové technologie, které počítají s tepelnou izolací – např. ztracené bednění z polystyrenových prvků, polystyrenové nebo polyuretanové vrstvy, vypěnění dutin a podobně. Prakticky vždy jsou izolovány boky, někdy též dno. Vrstvy tepelné izolace je třeba chránit proti pronikání zemní vlhkosti, která by postupně znehodnotila jejich tepelně-izolační vlastnosti, hydroizolační vrstvou.
Jaké volit materiály
Vnitřní bazén si asi jen málokdo bude stavět svépomocí, přesto je dobré mít alespoň základní představy o možnostech a konstrukčních materiálech. Tuzemské firmy jsou nezřídka zavedené jen na jeden postup a zákazníkům ho vnucují za každou cenu.
Beton – Výhodou je odolnost, neomezená životnost, možnost vytvořit jakýkoliv tvar. Nevýhodou jsou vyšší náklady a konstrukční náročnost. V poslední době tuto technologii zlevnilo používání různých druhů ztracených bednění, včetně takového, které je současně tepelnou izolací. Beton se pokrývá dlaždicemi, mozaikou nebo fólií.
Laminát – Velmi odolný materiál s možností libovolného tvarování. Bazény se zhotovují nanášením skelné tkaniny prosycené pryskyřicí na předem zhotovené formy jako monolity bez spár, takže jsou dokonale pevné, hladké a vodotěsné. Svrchní vrstva (tzv. gelcoat) je prosycena vhodným pigmentem přímo ve hmotě, vyznačuje se proto dobrou odolností a barevnou stálostí. Cena je podstatně nižší než u betonových bazénů a montáž velmi rychlá. Přitom stálost a životnost je podstatně vyšší než u plastů a fólii. Další výhodou, snadná montáž doplňků a nízké nároky na údržbu povrchu. Na rozdíl od glazovaných dlaždic či skleněné mozaiky ale laminátový povrch hůře vzdoruje větším nárazům, poškrábání, intenzivnějšímu otěru a dalšímu provoznímu namáhání.
Plasty – Bazény jsou většinou vyráběny z akrylátu nebo polypropylénu - nejčastěji jako hotové produkty. Méně často - zejména pokud zákazník vyžaduje velké rozměry nebo neobvyklý tvar - jsou dodávány v podobě polotovarů, které se na místě svaří horkým vzduchem. Nízká hmotnost plastové vany vyžaduje zajištění proti vztlakovému účinku případné podzemní vody. Po zapuštění se proto většinou ještě obetonují chudou betonovou směsí, stejně jako laminátové bazény. Z hlediska snížení provozních nákladů vnitřních bazénů je nutné vanu opatřit tepelnou izolací. Nevýhodu plastu je celkově poněkud nižší odolnost a životnost, ovšem povrchová fólie se v případě poškození snadno, rychle a poměrně levně vymění. Nezanedbatelnou výhodou plastových bazénů je jejich výrazně nižší cena ve srovnání s ostatními technologiemi.
Kompozity – Novější metoda, při níž se několik vrstev speciálních hmot nanáší podle chráněných receptur buď do formy (podobně jako laminát) u výrobce nebo přímo na místě stavby. Každá vrstva má v konstrukci svou úlohu - tepelněizolační, nosnou, ochrannou atd. Někdy je součástí konstrukce i keramická vložka, některé firmy pro tyto výrobky používají označení keramické bazény. Mnohdy ovšem jde o laminátové bazény opatřené keramickým povrchem - a tepelnou izolací za příplatek. I v tomto případě samozřejmě platí, že pro celoročně využívaný vnitřní bazén je kvalitní tepelná izolace nezbytná.
Kov – Jde vlastně o kombinaci kovu s plastovým povrchem, která však pro nízkou životnost není do vnitřního bazénu příliš vhodná.
Technika
Na rozdíl od venkovního bazénu, vyžaduje vnitřní mnohem víc techniky.
- Odvlhčovače – mobilní závěsné nebo stabilní jednotky snižující vzdušnou vlhkost
- Vytápění – buď běžné radiátory (jedna větev topného systému), nebo speciální zařízení
- Ohřev vody – vnitřní bazén je třeba vyhřívat prakticky neustále vhledem k tepelné setrvačnosti velké vodní masy. Nejčastěji se používá elektrický ohřev, v letních měsících pomohou solární kolektory.
- Úprava vody – vnitřní bazén klade nižší nároky na mechanickou filtraci vody, než venkovní, avšak přinejmenším stejné na chemickou a biologickou kvalitu. Ideální proto je samostatná jednotka, která kombinuje víc metod úpravy a pracuje automaticky.
Okolí bazénu
Vestavěný bazén se většinou neobejde bez místa pro malé posezení, případně i tělocvičné nářadí. Osvětlení se doporučuje nepřímé a bez lesklých ploch. Je třeba dbát na akustickou pohodu, tj. na vhodné rozčlenění prostoru. U nás jsou zatím interiéry soukromých bazénů většinou spíš strohé, v zahraničí se ale často kombinují se zimními zahradami nebo stylovými úpravami.