Dnes vám nabídneme pár tipů, jak vytvořit zajímavou, a přitom jednoduchou zahradu založenou na tradičních druzích rostlin, jež od nás nebudou vyžadovat speciální pěstitelské postupy.
Doma je doma
Základním a nejjednodušším pravidlem je respektování přirozených podmínek místa, kde zahradu máme nebo plánujeme. Právě proto se nám zdají tak krásné zahrádky na jihu Evropy, které jsou plné buganvilií, oleandrů a palem.
Působí přirozeně, protože vysázené rostliny jsou zde doma a fungují jako doplněk staveb v tradičním stylu. Používání místních zdrojů – rostlin i dalších materiálů –velmi ulehčí práci i kapsu. Budete-li se držet tohoto pravidla, neuděláte chybu.
Projděte se kolem domu a pozorujte přírodu kolem
Navíc má tento styl budování zahrady také nesmírný ekologický přínos. Místní kytičky jsou odolnější vůči chorobám a škůdcům, což minimalizuje použití chemikálií.
Jistě se zde bude líbit místním živočichům, časem objevíme i některé zapomenuté druhy rostlin a přispějeme tak k udržení biologické rozmanitosti své krajiny.
Pozorujte okolí své zahrady!
Rozhlédněte se dobře kolem. Jakým rostlinám se daří na místě, kde plánujte zahradu, bez speciální péče? Je u vás v zahradě vlhko nebo sucho? Jak dlouho sem přes den v různých ročních obdobích svítí sluníčko? Na která místa vidíte z domovních oken nejlépe? Budou zahradu využívat děti? Je zahrada malá nebo máte místa dost?
V okolí najdete krásné rostliny, které se rychle množí.Pokud nejsou chráněné, kousek si můžete odkopnout
Prozkoumejte okolí svého domu a vytipujte si vhodné rostliny, které by se do vaší koncepce zahrady hodily. Některé z nich si můžete přinést domů. Samozřejmě za předpokladu, že nejsou chráněné, vzácné nebo jejich přesunem nepoškodíte původní stanoviště.
Staré, ale dobré kytičky
Mnohé ze starých druhů místních nebo dřívě pěstovaných rostlin jsou dnes vzácností a předmětem sběratelství. Také na naší zahradě můžeme přispět k jejich renesanci.
Jaké květiny pěstovala babička?
Bývají velmi odolné a nenáročné. Navíc skýtají báječnou možnost ohromovat kamarády třeba morušovým kompotem nebo oranžovými kvítky lichořeřišnice v salátu. Pro začátek postačí omrknout zahrádku před babiččiným domkem nebo prozkoumat staré fotografie.
Milovníci sluníčka
Na slunných místech zcela jistě najdeme fialový sléz pižmový (Malva moschata), vysoký proskurník (Alcea rosea), barevný a exoticky vypadající hledík (Antirrhium majus), střapaté astry různých velikostí (Aster), velké světlé květy máku (Papaver), měsíček (Calndula) nebo rezedu (Reseda).
Na rudé máky se každý rád podívá
Neměli bychom zapomenout ani na staré dobré polní plevely, dnes již téměř vyhynulé – chrpu (Centaurea cyanus), koukol (Agrostemma githago), yzop lékařský (Hyssopus officinalis), oba druhy hlaváčku (Adonanthe): drobnokvětý červený letní a zářově žlutý jarní.
Horská dvoudomá rozchodnice růžová (Rhodiola rosea) má ráda kamenitou půdu a slunce, u nás kvůli svým až kouzelným a léčivým účinkům téměř zmizela.
Květiny rostou i v polostínu
Na polostinné stanoviště se hodí například některý z druhů orlíčku (Aquilegia), krvavec toten (Sanguisorba officinalis) nebo jedovatý náprstník (Digitalis grandiflora).
Univerzální obyvatelé zahrady
V podstatě na jakémkoliv místě se bude dařit zvonkům (Campanula), svlačcům (Convolvulus), majestátní lupině neboli vlčímu bobu (Lupinus polyphyllus), mnoha variantám aksamitníku (Tagetes).
Nenáročný je také jedovatý durman (Datura stramonium), jedlé chryzantémy(Chrysanthemum), léčivý heřmánek pravý (Matricaria recutita), len setý (Linum usitatissimum) nebo vratič (Tanacetum vulgare).
Květy vlčího bobu se hodí i do vázy
Keře ze starých časů
Šťastní majitelé větších zahrad mohou přemýšlet i o netradičních druzích keřů. Atmosféru jako ze starých pohádek snadno vykouzlíme posezením u kvetoucí kaliny (Viburnum). Její bílé nebo lehce narůžovělé kvítky tvoří voňavé koule, jež vypadají kouzelně v měsíčním světle. Kalina ocení výživnou, humózní a vlhkou půdu.
Kalina nezklame ani na podzim
Nejobyčejnějším keřem, který se hodí na tvarování pro živé ploty a ještě donedávna obsazoval všechny stráně, je dřín obecný (Cornus mas).
Zahradu zdobí celý rok. Už brzy v předjaří voňavými jasně žlutými drobnými květy, koncem léta zralými jasně červenými plody (obsahují velké množství vitaminu C) a během podzimu proměnlivou barvou lesklých listů.
Stromy z dob našich babiček
Téměř zapomenutá je kdouloň (Cydonia oblonga), jejíž zelené plody se podobají zakulaceným hruškám. Zpočátku jsou velmi tvrdé, několik týdnů po sklizni zežloutnou, změknou a začnou velmi krásně vonět.
Kdouloň se opět vrací do módy
Bílá nebo černá moruše (Morus alba nebo nigra) dorůstá výšky až patnáct metrů. Její nasládlé plody se podobají ostružinám (tmavé dělají i stejně odolné skrvny na oblečení!), syrové obsahují velké množství vitaminů a stopových prvků.
Ještě před sto lety byla v zahradách běžná mišpule (Mespilus germanica). Drobný strom nebo keř bude příjemným oživením v jakékoliv zahradě. Svěží zelené listy, krásné bílé květy a exoticky vypadající hnědočervené plody, které se jí až po prvních mrazících, udělají opravdu velikou parádu.
Mišpule, to je domácí exotika
Obnovu zažívá v posledních letech i jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Odolný strom plodí atraktivní červené malvice, jež je nutno nechat přejít mrazem, usušit nebo uvařit, čerstvé totiž obsahují dráždivé a lehce toxické látky.
Posledním starobylým druhem je milovníkům vína dobře známý statný jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Domovem je na teplých jihomoravských stráních mezi vinohrady, ve zdraví se dožívá stovek let. Ovoce z něj se nejčastěji používá k přímé konzumaci nebo k výrobě pálenky.