Správné umístění topných těles je jedním z faktorů, které mohou významně ovlivnit tepelnou pohodu domě a zároveň ovlivnit spotřebu energie.
Lepší izolace budov a další úsporná opatření vedou k tomu, že se kladou menší nároky na topné soustavy, není třeba tak výkonných systémů, užívá se menších radiátorů apod. Také se objevují názory, že tradiční umisťování topných těles na obvodové zdi již není nutné. Praxe ale ukazuje, že tomu tak není, a to dokonce ani v nízkoenergetických stavbách.
Rizikové obvodové stěny
I přes lepší kvalitu izolací jsou obvodové stěny v běžné zástavbě rodinných nebo bytových domů z hlediska vnitřní tepelné pohody rizikovým místem. Jednak jsou zdrojem chladného sálání, jednak v jejich blízkosti vzniká proudění dolů padajícího chladného vzduchu. Ochlazování místností také způsobuje chladný proud vzduchu vnikající do vytápěného prostoru větráním spárami oken na obvodových zdech. Chladné proudy pak svou nevyhovující rychlostí proudění a teplotou působí v oblasti nad podlahou lokální tepelnou nepohodu.
Při umísťování topných těles máme několik možností:
- u obvodové stěny pod oknem
- u boční vnitřní stěny blízko okenní stěny
- u boční vnitřní stěny v jejím středu
- u vnitřní stěny protilehlé stěně okenní
Nejvhodnější místo pro umístění topných těles je pod okny. Okenní parapet nemá být umístěn těsně nad tělesem a nemá přesahovat příliš do místnosti proto, aby teplý vzduch mohl stoupat a okno „omýval“. Tím docílíte správného proudění vzduchu. Před velkoplošnými terasovými dveřmi má být takzvané konvektorové topení instalováno v podlaze. Proudění vzduchu je v takovém případě optimální a volnému výhledu ven přitom nic nebrání. Pro omezení padajících chladných proudů od okenní plochy a od infiltrace je nutné umístit otopné těleso vždy pod okno a délku otopného tělesa volit pokud možno stejnou jako délku okna.
Význam nábytku a záclon
Záclony mají být umístěny v určité vzdálenosti od okna. Dříve běžně užívané stahovací rolety bránily cirkulaci vzduchu podél zasklených ploch. Proto na sklech snadno kondenzovaly vodní páry. Těžké závěsy a rolety je nejlépe umístit tak, aby vzdálenost mezi závěsem a okenní tabulí byla nejméně 30 centimetrů. Nábytek má být umístěn s mírným odstupem od stěn, aby vzduch za ním mohl proudit.
Nevhodně umístěné topné těleso na neochlazované stěně také může způsobit, že termostat bude nastaven na vyšší teplotu, než kdyby otopné těleso bylo umístěno pod oknem. Vyšší teplotou se pak nevhodně kompenzuje chybné umístění a chybějící místní vyrovnání chladného sálání. Zároveň se tímto způsobem zvýší spotřeba energie na výrobu tepla.
Nízkoenergetické domy
Ani u nízkoenergetických domů není otázka umístění otopných těles nedůležitá. Hraje zde stále roli jak hledisko optimalizace tepelného komfortu, tak (a zde především) hledisko energetické náročnosti. Otopné těleso umístěné u obvodové konstrukce pod oknem poskytuje vždy nejnižší nároky na dodávku tepelné energie a zároveň nejvyšší komfort z hlediska rozložení teplot, obrazů proudění vzduchu a kompenzace „chladného“ sálání od prosklených ploch ve vytápěném prostoru. Nejméně příznivou variantou je umístění otopných těles u boční příčky.
Z pohledu zajištění tepelného komfortu, ale i kvůli úsporám energetie lze názor, že u nízkoenergetických budov nezáleží na umístění otopných těles, zcela vyvrátit. Studené sálání a chladné padající proudy sice u nízkoenergetických domů nemají takovou váhu jako u starší zástavby, ale s ohledem na větrání zajišťované infiltrací spárami oken a provětráváním, platí stále stejná doporučení. Stupeň obtěžování průvanem a asymetrie sálání se tak stávají hlavními sledovanými kritérii stran zajištění tepelné pohody. Z pohledu energetické náročnosti vykazuje otopné těleso umístěné u obvodové stěny pod okno vždy nejnižší nároky na dodávku tepelné energie. Lze proto jednoznačně doporučit instalaci otopných těles pod okna k obvodové konstrukci i u nízkoenergetických domů s větráním zajišťovaným infiltrací.