Juky se botanicky řadí do čeledi agávovitých (Agavaceae). Jejich prapůvodní vlastí jsou horké oblasti Severní a Střední Ameriky a také Indie. Rod čítá okolo čtyřiceti druhů keřů a stromů. Odborníci znají juky i pod označením Hesperoyucca.
Pokojové rostliny, které zaujmou
Juku obrovskou (Yucca elephantipes syn. Yucca guattemalensis) seženete v téměř každém květinářství. Jedná se o menší stromek, z jehož kmínku vyrůstá jedna či více růžic s asi šedesát centimetrů dlouhými, tmavě zelenými listy.
Juky bývají nejčastěji k dostání jako mladé rostliny; foto: Agro Brno-Tuřany
Yucca gloriosa by vás mohla zaujmout netradičním způsobem vývoje. Jako mladá roste ve formě růžic, později u ní dochází k zasychání spodních listů, jež má za následek postupně se vytvářející, poměrně silný kmen. Pro kultivar 'Variegata' jsou typické bílé okraje listů.
Zásady celoroční péče o juky
Teplomilné juky mají rády rozptýlené i přímé sluneční světlo a pravidelnou, avšak mírnou zálivku. Substrát by měl zůstávat stále mírně vlhký. Jednou za tři týdny rostliny přihnojujte tekutým hnojivem pro palmy a v suchých panelákových bytech roste listy.
Taková rostlina vás vyjde přibližně na čtyři sta korun
V letních měsících jukám dopřejte pobyt na balkoně, případně terase. Zvolte pro ně chráněné umístění, kde je neohrozí přímé sluneční záření, průvan ani bičování deštěm.
V zimním období juku přeneste na místo s nižšími teplotami. Jako nejvhodnější se jeví zimní zahrada, případně prosklená lodžie. Nezapomeňte na omezení zálivky, hnojit v tuto dobu přestaňte úplně.
Listovou růžici zasaďte do substrátu až tehdy, když vytvoří silné kořeny
V případě přelití začnou rostliny velmi rychle chřadnout – kromě žloutnutí listů tento stav bezpečně poznáte podle změknutí kmínku. Záchrana musí být okamžitá, spočívá v přesazení do nového substrátu, jinak exempláře uhynou.
Juky přesaďte každé jaro do květináčů, jejichž průměr je oproti těm původním větší minimálně o pět centimetrů. Kupte substrát pro palmy, přidejte k němu kvalitní zahradní zeminu a trochu písku. Do spodní části nádoby nasypte keramzit, který poslouží jako drenáž.
Způsoby množení
Ačkoli juku doporučuji jako rostlinu i pro nezkušené začátečníky, do jejího rozmnožování se pusťte teprve tehdy, až získáte pěstitelské zkušenosti. Vhodnou metodou množení je řízkování: z rostliny můžete odebrat buď jen zelené části (vrcholky růžic), nebo dřevité řízky, jež získáte zkrácením kmínku. K jejich odběru použijte ostré a důkladně očištěné zahradnické nůžky.
Vršky dřevitých řízků (z kmínku) zalijte štěpařským voskem, jinak z nich nevyraší očka a rostlina zaschne
Z odebraných zelených vrcholků vyroste po zakořenění růžice bez kmínku. Ten se bude vytvářet až zhruba po jednom roce, kdy spodní listy začnou zasychat. U dřevitých částí rostlin se nejprve dočkáte rašících oček, z nich potom vyrostou nové listy.
Vršek dřevitého řízku nezapomeňte hned po odebrání zalít horkým voskem, zabráníte tím vysychání celé rostliny. To samé proveďte u matečných rostlin. Pokud jste odebírali celé růžice, vzniklou jizvu nezalévejte, na stejném místě vyrostou za několik týdnů nové.
Před zasazením obou typů řízků je ošetřete práškovým stimulátorem, natřete jím místo, kde se bude tvořit nový kořenový systém. Odstřižené vrcholky nebo celé růžice vytvoří kořeny nejlépe při ponoření do vody. Kmínky naopak vyžadují zasazení do substrátu určeného pro výsevy a množení. Pro rychlejší růst je můžete přikrýt fólií, která jejich přijmutí jen urychlí.