Nastává období sklizně a spolu s ním jde ruku v ruce příprava záhonů na příští výsadbu. Je-li v zahradě příliš těžká anebo naopak příliš lehká půda, musíme podmínky napravit.
Co si počít s jílem?
Úprava těžších, mnohdy jílovitých půd, vychází ze zlepšení její propustnosti. Snažíme se potom zvýšit občas humusu v naší zahradní zemině. Můžeme toho docílit přidáním rašelinové půdní směsi, kompostu anebo chlévské mrvy. Pokud se hnoje týká, odborníci doporučují koňský anebo slamnaté zbytky drobných hospodářských zvířat (drůbež či králíci). Jinou metodou je zrytí těžší půdy na podzim s přídavkem písku (alespoň 5 kg na m2 ). Půdní hrudky jsou působením mrazu drobeny a později ke kořínkům lépe propouštějí vláhu a vzduch. Přidání kompostu či průmyslově vyráběného Vitahumu je důležité zejména jako přídavek na záhony, kde zamýšlíme pěstovat zeleninu. Dávkujeme množství asi 6 kg na čtvereční metr. Jednou za tři roky těžší půdu vápníme.
Jíl téměř nedovoluje průnik vzduchu a rostliny dusí
Pozor! Jíl však není náš protivník. Váže živiny i vodu. Vědí to výrobci komerčních substrátů a malé množství jílu do svých produktů přidávají, aby zvýšili jeho sorpční schopnost.
V písčité půdě voda splachuje živiny
Nadmíru propustné písčité půdy nepatří v zahrádce k nejvhodnějším, neumožní totiž rostlinám dostatečný přísun živin a v létě také vody. V zimě navíc taková půda promrzá a může dojít k poškození kořenů rostlin. Strukturu zeminy zlepšíme přidáním dobře uleženého hnoje, nejlépe kravského nebo prasečího. Veškeré organické látky se v písčité půdě rozkládají rychleji než v jiných půdních typech. Proto bychom měli hnojit častěji. Univerzálním pomocníkem při úpravě zeminy jsou také rašelina a kompost, tentokrát se nemusíme bát vyššího obsahu humusu. Osvědčilo se rovněž rybniční bahno. To se nejprve kompostuje s vápnem, sníží se tím jeho kyselost.
Na život v písčitých, na živiny chudých půdách se adaptovaly některé druhy rostlin
Pozor! V bentickém bahně rybníků se po desetiletí ukládají také těžké kovy a cyklické uhlovodíky, takže v zatíženém toku se z něj může stát toxický odpad, proto s ním zacházím opatrně.
Písčitým půdám rovněž prospívá mulčování. V průběhu vegetace kryjeme povrch půdy pěticentimetrovou vrstvou posečené trávy, nakrátko pořezané slámy, rašeliny nebo kůry. Zemina krytá mulčem lépe drží vodu a teplo, což zase vede k ranější sklizni a menším teplotním stresům.
Humus je zdrojem půdních živin
Velmi potřebnou součástí obnovy prakticky všech půdních druhů je humus. Vzniká rozkladem organických látek a jeho tvorbě napomáhá činnost půdních organizmů a aerobních bakterií. Půda obohacená humusem je kyprá, má vysokou schopnost jímat vodu a v ní rozpuštěné živiny, a proto o ní hovoříme jako o úrodné zemině. Rozklad organických látek se děje v horní, na vzduch bohaté půdní slupce. Protože mikroorganizmy pro svou činnost vzduch nezbytně potřebují, zarýváme na podzim tuto vrstvu do hloubky, aby i tam v průběhu zimy proces, třebaže pomaleji, pokračoval. Na zvyšování úrodnosti půdy se příznivě podílejí i žížaly. Můžeme je nalézt ještě ve čtyřmetrové hloubce a všude tam polykají nejrůznější organické látky, aby je po průchodu trávícím traktem půdě vrátily. Chodbičky, které žížaly na své cestě za potravou vyvrtají, zase provzdušňují, ale současně zpevňují zeminu. Do děr žížaly vtahují zbytky tlejících listů a rostlin, což také napomáhá zúrodňování.
Žížaly jsou našimi pomocníky